Milá redakce: Téma: „Řekni mi, kde bydlíš“ mě hodně oslovilo, tak jsem si řekla, že taky jednou zkusím přispět svou troškou do mlýna :o)
Moje rodné město je Praha, narodila jsem se v ní, žiji v ní už víc jak 50 let a doufám, že tady i umřu, i když je to zatím, pro nedostatek zájmu z mé strany, odloženo na neurčito.
Praha pro mě znamená hodně, ba přímo moc. Narodila jsem se v porodnici v Podolí, opravdu krásné a bezstarostné dětství jsem prožila v Nuslích, kde hned naproti našemu domu stálo kino, kam jsme jako děti chodily snad každý den, v neděli 2x :o)) Po příchodu ze školy jsme práskly aktovkami do kouta a utíkaly si hrát buď k sokolovně, na Jezerku, nebo na Gröbovku, kam jsme chodívaly v zimě sáňkovat na tzv. kopec smrti, nebo bruslit na kluziště a v létě jsme s malou dušičkou prolézaly jakýsi umělý hrad z mnoha chodbami. Když jsem chodívala do družiny, tak jsme vždycky naléhaly na družinářku, aby s námi šla na tzv. Slepičárnu, pamatuji si, že to byla velikánská, na jaře vonící rozkvétajícími stromy a květinami a svažující se směrem k Michli, kde se dalo lézt na stromy, hrát kuličky, ale i na schovku. Z návštěvy Slepičárny měla vždycky moc velkou radost moje mamka, protože na mně nezůstal kousek čistého oblečení a ani kůže :o))
Měla jsem několik tet, k jedné mě naši občas o víkendu odkládali. Teta bydlela na Malé Straně a já nikdy nezapomenu na to, jak mě „tahala“, mnohdy i proti mé vůli, po hradních zahradách, po pražském Hradu, věděla snad všechno o každém paláci, o každé uličce, o každém domu, o známých osobnostech, kteří kdy na malé Straně bydleli. Dnes mě moc mrzí, že jsem to její vyprávění tenkrát dost často „vypouštěla“ druhým uchem ven, ale přece jen se mi v hlavě něco uchytilo, takže se nemusím stydět před návštěvami příbuzných ze Slovenska, že o svém rodném městě nic nevím. Nedávno jsem si na tetu vzpomněla, to když jsem popadla za křídlo malého vnuka a odtáhla ho od hraní her na PC na Hrad, Malou Stranu, prošli jsme Petřín. Nejdřív se sice trochu šklebil, ale pak jsem na něm viděla, jak ho to všechno zajímá a když mi pak večer řekl, že to byl moc príma výlet a kdy že zase spolu někam vyrazíme, tak mě to zahřálo u srdce.
Poslední roky pracuji v nádherném areálu ze 13.stol. kousek od Staroměstského náměstí, mám to kousek na Karlův most, přes který dost často chodím a pokaždé, když potkám turisty, kteří se zakloněnou hlavou a pootevřenou pusou zírají na pražské památky, až zapomínají i fotit, si pro sebe říkám, to čubrníte, co :o) a že je na co čubrnět. Pohled z Karlova mostu na Hrad je jedinečný v jakémkoliv ročním období, to samé pohled na Prahu z petřínské rozhledny mi pokaždé vyrazí dech, taky není od věci vyjet si nahoru na žižkovskou věž, i odtamtud je pohled na matičku měst přenádherný. A co teprve taková procházka po Vyšehradě, courání se Stromovkou, celodenní výlet do ZOO, návštěva botanických zahrad a Fata Morgany. A ještě samozřejmě musím zmínit pražská muzea, zvlášť v některých strávíme vždycky s vnukem celý den :o) Mám kamarádku, která bydlí na jednom kopci nad Prahou, v létě u ní sedáváme do noci na verandě, popíjíme dobré vínko a pozorujeme světla noční Prahy, je to kolikrát daleko větší zábava, než se dívat na TV ;o)
Co říct nakonec? Snad jen to, že svoje rodné město Prahu miluji a milovat nepřestanu a nedonutí mě k tomu ani nešetrné zásahy do její architektury, zpackaná oprava Karlova mostu, nebo některé nové stavby, nad kterými se nedá nic jiného, než kroutit očima.
P.S. tímto se omlouvám všem ostatním pražským památkám, které jsem nezmínila.
femme
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Moje město, moje ves - to je téma na dnešní den. Své příběhy, postřehy a zamyšlení s vaším bydlištěm v hlavní roli posílejte na adresu
Nový komentář
Komentáře
Dimsy — #36 A na Břevnově bydlí dcera
Dante Alighieri — #35 Tak to já si pamatuju trochu starší Folimanku! Ty sochy tam nebyly .Ale bylo tam brouzdaliště. A u piskoviště byly ty "americký"houpačky a taky malý řetízák ,kterej sme ,už nevim jak ,sami točili-to už je hodně dávno!!A taky tam byl domek a tam byl hlídač ,který se o park staral. V zimě se tam bruslilo ,sáňkovalo. Byl to prima park!Taky tam jezdila pouť. A moje máma ,ta vyprávěla ,že na Folimance byli koně.
A Vršovice ty mám spojený s tim ,jak jsme jeli od babičky a ve Vršovicích vystupovali z vlaku! A taky tam dělal táta-Na Louži Jo a taky jsem tam chodila do domu pionýrů
Dimsy — #36 Křesomyslová to je pod mojí školou!!
Dimsy — #36 dobrý den
Břevnov je krásný, zvlášť v sousedství kláštera a je to kousek do Hvězdy
na Libuši, kousek od drůbežárny, mám kámošku a taky tam jezdím na plicní. Máš pravdu, hospoda Na Paloučku bývala děsná zakouřená putika, když jsme byli na obědě u babičky, která bydlela hned za rohem, tak mě tam posílali naši pro pivo
byla jsem tam s přítelem někdy minulý rok a už to tam vypadá daleko útulněji
Dante Alighieri — #35 jj, pamatuju se
Vršovice sousedí s Nuslemi, a řekla bych, že k nim patří i kousek Gröbovky, aspoň ten spodek u tramvaje, kam jsem chodívali bruslit
Jezerku znám jako své boty, tam jsme se jako děti něco nalítaly
Nuselák já taky nemusím, nesnáším hloubky
ale věž mi nevadí, tam si to užívám, protože jsem za sklem
femme — #34 Dobrý den. I já jsem hrdá Pražačka. Přes půl života jsem prožila v Břevnově. Tam bylo překrásně, bývala to skoro okrajová čtvrť a mrzelo mě, že jsem odtamtud musela pryč. Teď bydlím na Libuši na sídlišti, jak jsou ty patrové garáže. Kdysi jsem měla kluka z Nuslí, bydlel v Křesomyslově a na Palouček jsme chodili do hospody. Tenkrát to byla hrozná putyka.
No jo femme, už jsme se tady jednou domluvily, že jsme skoro krajanky. Já jsem z vedlejších Vršovic, ale bydlím na samé hranici s Nuslemi. Prakticky přes ulici od našeho domu už jsou Nusle. V Nuslích navíc bydlí moje nejlepší kámoška, tak jsem tam pečená vařená. Bydlí u Jezerky - u toho divadla. Na Folimanku jsem chodila jako dítě, ještě s mámou. Pamatuju si tam to malé "jezírko", ve kterém stály tři sochy dětí. Věšely jsme se na ně s kamarádkama.
Nebo ty obří hadí prolejzačky... Super! Ovšem nejednou jsem se tam na nich pěkně praštila do hlavy. Nuselský most ale ráda nemám, bojím se ho. Dokonce figuruje v mých nočních můrách, stejně jako žižkovská věž (té se bojím ještě víc). Gröbovku znám jako svý boty, koukám na ní z okna.
denkas — #33 tak to mě čtení zůstalo, knížky si půjčuju v práci a mám takový rituál, že si před spaním čtu
je to jako kdysi, ale jen s tím rozdílem, že teď se už nemusím bát, že za to dostanu vynadáno
dobrou Nuselačko
femme — #31 Já sem si mohla číst! jenže jak sem se začetla,..
Ségra s bráchou dávno spali a já furt četla!!
Zato teď vůbec nečtu!! To je samej PC ,
Ani na televizi moc nekoukám,jen ji tu mám zaplou jak kulisu! Teď už jdu spát! Dobrou noc!! Mám o čem přemýšlet než usnu!!
Zdraví holka od Botiče!! z Jamrtálu-jak zpívala Urbánková.
denkas — #30 V Horkách. Občas hudrám na různé občanské nešvary, ale jinak jsem tu úplně spokojená. A doma.
denkas — #28 já jsem měla se čtením před spaním problémy, můj otčím to nesnášel a chodil mi potmě sahat na žárovku v lampičce, kterou jsem měla nade postelí, jestli není náhodou horká
proto jsem si četla s baterkou pod peřinou
jj, tu knihovnu znám
Suzanne — #29 A ty bydlíš kde? Já jsem v Nuslích prožila krásný dětství.
Moc ráda vzpomínám
denkas — #20 Vlastně nedávno, v roce 2004. Žiju tu od 02, takže už znám jenom současnou podobu. A byla jsem tu doma okamžitě.
femme — #26
Já pro pivo chodila Ke lvu.A to čtení pod peřinou to bylo taky moje! Všichni už spali a já pod pod peřinou! Vedro od tý lampičky!
My měli knihovnu na Ostrčilovu náměstí. A pořád tam je.
Eva_Fl — #25 Kroměříž je krásné město, moc se mi líbilo na zámku a v zahradách
denkas — #24 aha, tak my jsme mu říkali Narpa, moc se nám tam líbilo
a kousek dál byla knihovna, do té jsem chodila od 1.tř. a paní knihovnice mě měla moc ráda, vždycky jsem si odtamtud nosila hromady knížek, které jsem čítávala s baterkou pod peřinou, protože jsem měla večer zakázáno číst
jj, nad cukrárnou bývaly látky a pak kousek výš byl tzv. automat, kam jsem v neděli chodívala se džbánkem pro pivo, po cestě jsem upíjela a otčím vždycky nadával, že mě výčepní zase ošidil
Moc pekny clanek, pochazim z Kromerize ( miluju to uzasny mesto ), ale Prahu jsem vzala za svuj domov, stravila jsem v ni pres 25 let. Nedavno jsem se virtualne projela par tramvajema ( youtube je fakt senzacni ) a pak se ke mne pridal syn a to bylo porad : jeeee, hele, tady jsme......... No vzpominali jsme teda moc. Mne ti dosud nenapadlo, ze on mel v Praze moc krasne detsvi ( kdyz pominu kapitolu o me zavislosti ). Bydleli jsme v Kobylisich a fakt tam mel kam do prirody a vubec, kazdy den mel co delat. Vikendy jsme hodne procourali, pamatky, Staromak, Vaclavak, nejaky to kino a tak, bylo to prima. Prahu zna strasne moc Amiku, hodne jich navstivilo to nase mesto osobne a mluvi o ni moc krasne. Pokud teda pominu, kdyz se rozpovidaji o ukradenych vecech a okradeni cisniky a taxikari a tak. No jo.
femme — #22 Narpu ,ten "obchoďáček"? Tomu jsme řikali TETA!Máma taky pocházela z Nuslí,Údolí,chodila do Hanusovky školy a do sokola chodila ještě když už měla 3 děti!
Tu cukrárnu taky pamatuju a za ní myslim byl nějaký textil-látky ,nebo něco takovýho.
Tos mě "navnadila" A teď budu vzpomínat!!
A budu nervní ,když na něco nebudu moc vzpomenout!!
Pálivka — #21 Praha se prostě musí líbit každému
a ten, komu se nelíbí, nemá smysl pro krásu
denkas — #19 mlíčňák bývala společně s mojí kamarádkou naše oblíbená zastávka po cestě ze školy, i když já jsem kvůli němu musela obejít celý blok
jo a pak kousek za rohem už v Nuselské byla a ještě je cukrárna, kde jsme si kupovaly místo svačiny do školy gumové hady a lékořici
a pamatuješ na Narpu?? ta byla nahoře na Nuselské, tam jsme si chodívali pro kuličky a gumu na skákání
jj, klidně se mi ozvi a domluvíme se
jen o 3