Milá redakce: Téma: „Řekni mi, kde bydlíš“ mě hodně oslovilo, tak jsem si řekla, že taky jednou zkusím přispět svou troškou do mlýna  :o)

Moje rodné město je Praha, narodila jsem se v ní, žiji v ní už víc jak 50 let a doufám, že tady i umřu, i když je to zatím, pro nedostatek zájmu z mé strany, odloženo na neurčito.

Praha pro mě znamená hodně, ba přímo moc. Narodila jsem se v porodnici v Podolí, opravdu krásné a bezstarostné dětství jsem prožila v Nuslích, kde hned naproti našemu domu stálo kino, kam jsme jako děti chodily snad každý den, v neděli 2x  :o))  Po příchodu ze školy jsme práskly aktovkami do kouta a utíkaly si hrát buď k sokolovně, na Jezerku, nebo na Gröbovku, kam jsme chodívaly v zimě sáňkovat na tzv. kopec smrti, nebo bruslit na kluziště a v létě jsme s malou dušičkou prolézaly jakýsi umělý hrad z mnoha chodbami. Když jsem chodívala do družiny, tak jsme vždycky naléhaly na družinářku, aby s námi šla na tzv. Slepičárnu, pamatuji si, že to byla velikánská, na jaře vonící rozkvétajícími stromy a květinami a svažující se směrem k Michli, kde se dalo lézt na stromy, hrát kuličky, ale i na schovku. Z návštěvy Slepičárny měla vždycky moc velkou radost moje mamka, protože na mně nezůstal kousek čistého oblečení a ani kůže  :o))

Měla jsem několik tet, k jedné mě naši občas o víkendu odkládali. Teta bydlela na Malé Straně a já nikdy nezapomenu na to, jak mě „tahala“, mnohdy i proti mé vůli, po hradních zahradách, po pražském Hradu, věděla snad všechno o každém paláci, o každé uličce, o každém domu, o známých osobnostech, kteří kdy na malé Straně bydleli. Dnes mě moc mrzí, že jsem to její vyprávění tenkrát dost často „vypouštěla“ druhým uchem ven, ale přece jen se mi v hlavě něco uchytilo, takže se nemusím stydět před návštěvami příbuzných ze Slovenska, že o svém rodném městě nic nevím. Nedávno jsem si na tetu vzpomněla, to když jsem popadla za křídlo malého vnuka a odtáhla ho od hraní her na PC na Hrad, Malou Stranu, prošli jsme Petřín. Nejdřív se sice trochu šklebil, ale pak jsem na něm viděla, jak ho to všechno zajímá a když mi pak večer řekl, že to byl moc príma výlet a kdy že zase spolu někam vyrazíme, tak mě to zahřálo u srdce.

Poslední roky pracuji v nádherném areálu ze 13.stol. kousek od Staroměstského náměstí, mám to kousek na Karlův most, přes který dost často chodím a pokaždé, když potkám turisty, kteří se zakloněnou hlavou a pootevřenou pusou zírají na pražské památky, až zapomínají i fotit, si pro sebe říkám, to čubrníte, co  :o)  a že je na co čubrnět. Pohled z Karlova mostu na Hrad je jedinečný v jakémkoliv ročním období, to samé pohled na Prahu z petřínské rozhledny mi pokaždé vyrazí dech, taky není od věci vyjet si nahoru na žižkovskou věž, i odtamtud je pohled na matičku měst přenádherný. A co teprve taková procházka po Vyšehradě, courání se Stromovkou, celodenní výlet do ZOO, návštěva botanických zahrad a Fata Morgany. A ještě samozřejmě musím zmínit pražská muzea, zvlášť v některých strávíme vždycky s vnukem celý den :o) Mám kamarádku, která bydlí na jednom kopci nad Prahou, v létě u ní sedáváme do noci na verandě, popíjíme dobré vínko a pozorujeme světla noční Prahy, je to kolikrát daleko větší zábava, než se dívat na TV  ;o)

Co říct nakonec? Snad jen to, že svoje rodné město Prahu miluji a milovat nepřestanu a nedonutí mě k tomu ani nešetrné zásahy do její architektury, zpackaná oprava Karlova mostu, nebo některé nové stavby, nad kterými se nedá nic jiného, než kroutit očima.

P.S. tímto se omlouvám všem ostatním pražským památkám, které jsem nezmínila.

femme

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Moje město, moje ves - to je téma na dnešní den. Své příběhy, postřehy a zamyšlení s vaším bydlištěm v hlavní roli posílejte na adresu

redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
DOMA