Felinoterapie

To som ani nevedela,ale jaksi sa mi to nezdá.Teda u mačiek.Veď tie sú povaho úplne iné než psy

Já si myslím, že je úplně jedno, jestli má člověk psa nebo kočku. Obě zvířátka se dokážou stejně krásně mazlit (záleží spíš na povaze jedince) a dokáží člověku velmi intenzivně projevovat lásku a náklonost. Takže canisterapie nebo felinoterapie, to je přece úplně jedno. Výsledný efekt je vždy stejný.
Každý má své plusy a mínusy a je jen na nás, zda nám vyhovuje víc psí nebo kočičí povaha a způsob péče o ně.
Já jsem měla možnost poznat jak život se psem, tak i s kočkou.
A musím říct, že úplně nejlepší je mít oba.

Tak já mám s felinoterapií skutečné zkušenosti. Mám doma 3+1 kočky - tři své domácí plus jednoho divokého přivandrovalce, který si nás adoptoval. Každá z mých koček má svou vlastní schopnost, jak nám pomáhat. Želvovinová tříbarevka Jenny bezpečně pozná, když mám migrénu (pravidelně každý měsíc před menstruací). Normálně se se mnou moc nemazlí, to spíš s mým přítelem, ale když mě bolí hlava, neomylně ke mně přijde, lehne si mi k hlavě, úplně se mi obtočí kolem hlavy, takže ji mám doslova od ucha k uchu a přede. Vydrží tak i dvě nebo tři hodiny. Vždycky se mi spolehlivě uleví už během prvních deseti minut a za ty dvě hoďky je po bolesti. Když to srovnám s dobou před tím, tak mi migréna vydržela i dva dny (a kdo zažil, co je klasická migréna za hrůzu, pochopí). Druhá číča Casey zase léčí bolesti břicha a žlučníku. Stejně jako Jenny hlavu, ale tahle se zaměřuje na břicho. Kromě toho nás umí uklidnit. Když hulákám na děti, přijde ke mně a začne na mne sahat (když stojím). Když sedím, postaví se na zadní a packou mě začne hladit po tváři a slabounce mňouká, jako by říkala ""Tak už se nerozčiluj, nebo tě trefí šlak" :-) Je to plašanka, měla hrozné dětství (byla týraná), normálně se k lidem až tak moc nepřibližuje, ale jak začnu křičet, mám ji na klíně :-) No a náš mourek Riki léčí deprese. Stalo se mi několikrát, že jsem byla strašně smutná. On je normálně takový samorost a příliš se mazlit nechodí. Ale když sedím a je mi strašně smutno, šup a mám ho na klíně :-) Spolehlivě a vždycky :-). A na mazlení máme našeho přistěhovalce. To je kocour, který byl úplně divoký, vyzáblý a nemocný. Teď už je od října náš - a v životě jsem tak strašně mazlivou kočku nezažila.

Kočky jsou své a to je to kouzlo.Nedají se "koupit"

na co všechno jsou kočky dobré

Beruska123:Je to hloupost štvát psa na kočky. Měla bys ho štvát na nezodpovědné lidi, kteří pustí cizí kočky do domu, nebo pokud je mají v bytě a jsou líní sejít pár schodů a postit je ven. Je to můj případ, když byly dveře od domu věčně otevřené a cizí kočky vlezly do domu.Jiný za sebou ty dveře zavřel a kočky byly odkázány na rohožky u bytů .Potom se vše svádělo na moje kocoury. Nyní je již klid, na domovní dveře se dala koule, zavírají se a já si své miláčky pohlídám. Ale, že šlapu ve psích výkalech, to je fakt. Vše je v lidech a v přístupu ke zvířatům..

mám ráda kočky i psy, ale doma máme psa, takže u nás je to spíš canisterapie - nedávno tohle slovo objevil i manžel, takže to používá vždycky když i se psem leží na gauči nebo v posteli - nech nás, my tu máme canisterapii no ale původně chtěl kočku, takže toho psa na to mazlení trošku přeučil, už mu vydrží ležet na klíně klidně i celý poločas fotbalu

Bébina: z tebe ta tolerance přímo stříká

Bébina: Nepřeháníš to trochu? Já kočky miluju, ale nikdy bych si nedovolila o někom prohlásit, že je blb, protože je nemusí Někdo zas nemá rád psy, někdo plazy, brouky...a co má být? To je každého věc.

no pokud nekdo pochybuje o tom, co kocka cloveku muze dat, mel by si precist tento zajimavy clanek http://www.kocky-online.cz/jportal/articles.phtml?op=read&id=1277§ion=Ko%E8i%E8%ED+p%F8%EDb%EChy&_t_=Kocour%20Jáson%20II

ami30: Dalsi blb se ozval.

Tak kočky vůbec nemusím.

A jeje, zase clanek o kocka a coklisti maji potrebu vylivat si svou nenavist k zviratum. Zvlastni, ze opacna situace se nevyskytuje. Ze by meli milovnici kocek vice tolerance? Stojim si za tim, ze kdo nema rad kocky, tak z nej mluvi neznalost, protoze doma nikdy kocku nemel (doma jako doma, ne polodivokou u baraku, ale vychovanou a socializovanou, ktera cloveka vita, kdyz prijde z prace a spi s nim v posteli).

My máme doma psa a vždycky jsme ho proti kočkám "štvali", aby je vyháněl ze dvora. Nesnáším, když jdu ráno do práce a na rohožce kočičinec, od té doby co psa máme, žádný problém. Nic proti kočkám, které potřebu vykonávají doma, ale ti co je pouští ven . .

Moje sestra má kocoura,protože je sama.Je to úplný debil(pardon). Je to neskutečná kočka, která se nemazlí, nic nedělá jenom žere a.. a ještě se umí krásně urazit. Pokud něco do baráku, tak jedině , ale to u nás nehrozí, protože mám doma dvě zvířata-manžel+syn

Já jsem vlastně absolvovala felinoterapii...když byl Macek ještě malý, "ulovil" si na kredenci asi půl kila zmrzlého hovězího...táhl ho dolů tak mohutně, že se na něj maso převážilo a náš milý kocourek skončil naplacato rozmáznutý na podlaze pod hovězím. Jednak musím připustit, že smích léčí, jednak byl kocour definitivně vyléčený z kleptománie...

Šupitopresto: bomba rozptýlení

RenataP: Zrovna včera jsem také prožila jednu léčivou felinoterapii: náš černý (ďábel) ulovil na zahradě vrabce, a protože chtěl synek nebohého opeřence osvobodit, šelma před ním zdrhla pootevřenými dveřmi, se zmítajícím se úlovkem v tlamě, domů. Zde byla atakována pod bobíkem v obýváku. Osvobozený vrabec ulítl za gauč, kocour paničku vzteky kousnul. Po uzavření zmítající se šelmy do koupelny, byl opět uloven šokovaný vrabec s torzem pírek na ocásku a vypuštěn do tůjí. Kocour se tvářil do večera naštvaně Díky zvýšené hladině adrenalinu mi divoce tlouklo ještě půl hodiny...

Ano, naše Bella, zdatný canisterapeut - samouk, by jistě ráda přivítala do rodiny nějakou kočičku . Ale asi bychom měli velkou spotřebu .