„Záněty močových cest jsou častější u dívek než u chlapců, s výjimkou dětí pod jeden rok…“ sděluje naléhavě lékař a ramena studenta před ním se neznatelně pohnou, takže jestli se ten hoch vzbudí, nebude mít na čele pouze otisk tužky, ale i penálu. Má štěstí, že nesedí v posluchárně. Tam by měl za zády radiátor, který nejde vypnout, a v lavici něco… co by mu udělalo po chvilce spaní velmi jasnou drážku na čele.
Při slově častější se sváží hlava i studentovi vlevo. Jen student vpravo ještě vzdoruje a maže do bloku poznámky jednu za druhou. Stále častěji však vidíme, jak práce tužky vázne, až zaznamená jen konce vět. A pak i jeho hlava klesne na prsa. Pád tužky však rázně zvedne studenta uprostřed, který se bez mrknutí oka chopí psacích potřeb a začne chápavě pokývávat do výkladu. „Presso, presso, presso!“ křičí v hlavě vykládajícího doktora, oči se klíží a projektor promítající na stěnu ilustrativní záběry hřeje a příjemně vrčí. Jedna hodina odpoledne. Přednáška pro zahraniční studenty. 3:1
„Ty vole neřvi!“ sjede rozlehlá osmačka v bokovkách povadlého hocha v metaláckém tričku. Třída tiše paří piškvorky a poslední z posledních opisují úkol na angličtinu. Učitel Kohout – ať je mu katedra lehká, pospává statečně za třídní knihou. O víkendu hrál na třech svatbách. Takhle ta chemie bude dobrá pro všechny. 28:1
Pomalu škrtám další číslici. Ještě čtrnáct. Za oknem šero, zářivky poblikávají a mručí. Vondráčková drží výklad stále na stejném tónu. Helena vedle mě sleduje prstem její monolog v učebnici. Tyvogo. Učila se to zpaměti, nebo to prostě učí tak dlouho, že si to zapamatovala? Škrt. Ještě třináct. Ještě třináct do konce hodiny. „Matušková?! Co to tam děláš s tou tužkou! Okamžitě to odlož!“ Dvanáct. Uvidí mě za tím penálem? Homolka už spí. Nesmím, nesmím, nesmím usnout! Chrr. 1:1
Někdy to prostě nejde. Někdy to nejde překonat. Všichni víme, že se to nehodí, že je to neslušné, že můžeme vypadat jako hulváti bez zájmu o cokoliv. Jenže… jednoho dne to zažije každý. Svět před očima začne mizet v tenkých škvírách, průzor se v mlze uzavírá a za ním... za ním... široká cesta do pohádky. Chráp! „Cože? Pardon! Matušková!“ Pohledy všech. Všech, kteří dosud klidně klimbali za svými penály. Sedám si zpátky do židle. Učitelka vrtí zhnuseně hlavou a pokračuje ve výkladu. Ale pochopte: Sedmákovi školník v bufetu kafe neuvaří! To není fér.
Ještě bych tady mohla vyzradit pár pikošek na své přátele, rozepsat se o tom, kde všude usnul můj muž (lavička chrudimského parku, pohovka na japonském večírku, záchod mých rodičů...). Ale nechám prostor taky vám. Raději vám popřeji dobré spaní, zvlášť jestli po dovolené těžko přivykáte rannímu autobusu.
Pár rad na závěr:
Předměty na stole vybírejte s ohledem na dekor, který jste ochotni nosit 3-4 hodiny na tváři. Sdělte svým spolucestujícím, kde plánujete vystoupit. Nejezte příliš před vyučováním. Před návštěvou jeho/jejích rodičů se snažte zvlášť hodně naspat! Padejte do takových míst, kde se nebudete bát vzbudit! Nespoléhejte na výklad, když práci přenesete na studenty, budete si moct pospat i Vy!
Přeji krásné sny!
Nový komentář
Komentáře
Manx: no vždyť jsi tam byla taky za opilce, ne?
margot:
libove usnout se mi podarilo:
- ve tretaku na stredni, kdyz se rozdavalo vysvedceni - no, holt bylo po parbe a ja byla ve tride az posledni v abecede...
- v prvnim zamestnani, kam jsem jednou rano dorazila rovnou ze svatby me kamaradky, nikdo tam nebyl, ja byla unavena a zadny vhodny kus nabytku na "dospani" nikde.. tak jsem vyklidila polici ve skrini, do te ulehla a privrela dvirka, aby me svetlo nerusilo.. jen na chvilku.. bohuzel, nasli me po par hodinach, kdyz sla kolegyne pro sanon a vypadla na ni moje mrtvola
- ve druhe praci, po tydennim frmolu, kdy se jelo 14-16 hodin denne, jsem se v patek malem nedostala vecer domu - spici jsem cestovala metrem z konecny na konecnou - vzdy me na ni jako homeless vyhodili - az na posledni pulnocni jizdu se podarilo nezaspat. ta hanba.
- pred par lety se taky neco slavilo.. skoncili jsme v nonstopu, kde se mi podarilo k ranu usnout na zachode a prospat tam i policejni zatah...
kdyz jsem unavena, usnu proste kdekoli a kdykoli
Já si naprosto nedovedu představit, že bych usnula jinde než v posteli
jeden můj šéf usnul na poradě
ale když jsem do něj mírně rejpla, tak se hned probudil a co je na tom nejlepší, tak začal hned mluvit k věci
Yvaine: benynka: tak se přidávám.... a dost mě to štve, protože vydržím celé "Vraždy v Mid...." a konce se nedočkám
Yvaine: jo tak s tím mám taky problém... pět minut před koncem, tudíž před rozřešením případu, prsknou reklamy a já usínám jak poleno...
gwen: Konečně někdo jako já!!! Jsem přesně to samé! I v autobuse nebo v autě ležím se zavřenýma očima, ale že bych přímo usnula, to málokdy. Jen když jedeme přes noc, ale budím se X krát za noc. Vodorovnou polohu, ticho a ještě tmu - to potřebuju já.
Docela závidím lidem, kteří usnou téměř kdekoliv. Já to neumím a můžu byt k smrti unavená. Ke spánku potřebuju vodorovnou polohu a ticho
Poslední dooubou usínám u televize. Koukám na Kriminálku a jak padne reklama, už to nedokoukám
Lenika: my meli podobnýho profesora na strední na ekonomiku - mezi studenstvem byl znám jako "uspávac hadu".
Momentálne bych se potrebovala nekam zasít a vyspat se - predevcírem jsem spala 3 hodiny a vcera necelých 5,vstávala jsem v 5.30 a sla vesit prádlo, pak sprcha a supky dupky do práce. Zaplat pán buh, ze je to poslední den a od zítrka dovolená a cekají me pouze
Meander: jsem z toho byla tak vyplesklá, že mě to ani nenapadlo
Ale žádný strach, ono se mi to určitě ještě někdy přihodí a pak už budu připravená
*Kotě*: Uložila sis tu snovou verzi?
Třída tiše paří piškvorky
Můj otec usnul v divadle. A pákrát chrápnul. A všichni to slyšeli, včetně herců
Nejkurióznější usnutí se mi podařilo kdysi v práci - třetí noční služba v řadě, nádražní rozhlas a popůlnoční rychlík se straaaašně dlouhým seznamem zastávek... probrala jsem se, když byl rychlík dávno fuč a dodneška nevím, co jsem do toho mikrofonu blekotala :-) Ale nikdo si nestěžoval - asi byli ospalí všichni :-)
A pak o pár let později jsem celou noc tvořila databázi na počítači, kteoru jsem měla v osm ráno jet odevzdat. Dokončila jsem to před sedmou a měla ten "skvělý" nápad, že si k snídani udělám hranolky a sním si je u počítače, běhěm kontroly tabulek... probudila jsem se s hlavou v talíři a tatarkou ve vlasech :-)))
Na tohle jsou dobré praktické předměty, ve kterých se pracuje s mikroskopem. Stačí dva malé molitanové čtverečky...
*Kotě*: Doufám tedy, že jsi to nesmazala? Možná bys to mohla vydat jako novou "fantasy" knihu a dostala by ses jedním šmahem mezi nejprodávanější autory
Kadla: čtyři klávesy dokola - to pak bylo spíš jak šifrovaná zpráva, ne?
Můj text byl celkem souvislý, ale místy působil velmi... ehm, mysticky
*Kotě*: Tak něco podobného při překládání se mi stalo taky. S tím rozdílem, že já jsem usoudila, že na malou chviličku složím hlavu na stůl (a pak snad přec jen trochu osvěžena budu překládat dál - bylo asi dvě v noci). Tak jsem - velmi opatrně, abych nebyla v blízkosti klávesnice - složila ruce (abych neměla dekor na čele), na ruce dala hlavu a jala se dřímat. Ovšem viděla mne jedna z mých koček, usoudila, že je doba spánku, přitulila se ke mně, takže prdelí spočívala na klávesnici - a výsledek? Stejný jako u tebe
. Až na to, že ona - jak vrněla a vibrovala, mačkala akorát čtyři klávesy furt dokola :-). Než jsem se probrala já a než jsem ji ze spánku probrala, bylo toho 278 stran
Na střední jsme takto usínalyiv hodinách biologie
starý pan profesor byl milý a vtipný, ale jeho polotlumený monotonní hlas měl větší sílu..
takový pět minut klídku je k nezaplacení.
Jinak já si na návštěvách v nejhorších chvílích zajdu pospat na wc