Pro každého z nás existuje člověk (množina lidí), u kterého si říkáme: „Jak s ním mám, proboha, vyjít?!!" Je to jen řečnická otázka, protože znovu a znovu se přesvědčujeme, že nijak. Nijak než sekerou nebo emigrací není jejich vysoce speciální životní přístup řešitelný. Ale protože jsme ještě nedozráli pro roli masového vraha a máme tu kamarády, domek na stromě a tajný úkryt pod trámem v kanceláři s prvním vydáním Gabry a Málinky (teď trochu kecám…), zůstáváme nadále v okolí své nory a čelíme znovu a znovu setkání s tím společenským mastodontem rozdupávajícím veškerý porcelán našeho sebezapření.
Já mám pocit, že na tuhle chaloupku už se jezdí jen chlastat a šukat! - slyším neuvěřitelná slova naší babičky stojící nade mnou... nade mnou s hadrem a kýblem piglující její pýchu socialistické tvorby. Horkou vodou (nešetrné, nešetrné, nešetrné!!) vytírám v síni a posunuji tak samorostovou vázičku s pěkně prachem obaleným suchým stvolem jakési trávy. Posunuji tak pomyslnou špičku chalupářského ledovce a dotýkám se nejniternějších babiččiných představ o kráse a smyslu jejího života. Vždycky se objeví ještě nějaký samorost, který jsem zapomněla dát po našem pobytu na své místo. Nebo ten chemlonový goblén s černouškem, který jsem musela vyprat, protože můry nachytané za třicet let jeho existence ve světničce (a čtyřicet let existence někde jinde... Byl před sedmdesáti lety chemlon?) ...už nešly vytáhnout z tkaniny. Ohlížím se, kde si asi tak hraje můj syn. Je možné, že stačí slovo š…t říct jednou, aby si ho zapamatoval? Je možné, že někdo tohle řekne o jeho rodičích, kteří část dovolené stráví opečováváním chalupy, aby pak dostali držkovou, že si ničeho neváží?
Je to stará paní a nemyslí to tak.
Už několik let to tak nemyslí.
Je nesvéprávná?
Je možné, že ohled na tu vitální dámu obíhající ve volném čase všechny lékaře a obchody v regionu nemá žádné hranice?
Je možné všechno?
Budu to tady po vás dávat týden dohromady! - lomí rukama babička nad vycíděnou kuchyní, kde všechny předměty včetně těch tácků od masa, na které si dává mobil, jsme dali na své místo. Kromě kelímku od paštiky na vlasy v odtoku. Au. My jsme si to tady s dědečkem tak vyzdobili, každý víkend jsme tu trávili a vy! A koberec je posunutý! A při sekání muž přesekl provázek u rybízu!
Chápu ji. Chápu, chápu, chápu, chápu. Chápu? Už sem nepojedeme. Nosíme do auta batohy, pytle s odpadky, Honzíkovy hračky. Nic tu nesmí zůstat. Babička nosí každou věcičku v panické hrůze, že rovnováha chalupářského bude navždy ohrožena cizím tričkem ve skříni. Už sem nepojedeme. My jsme tu byli každý víkend, co jsme se tu nadřeli, a vy! Jsem tady na to úplně sama!
Má všechno své meze? Nebo nemá? Je stáří nedotknutelné? Do kolika let je možné diskutovat a domlouvat pravidla? Budu se v sedmdesáti chovat takhle?
víkendová soutěž
Nový komentář
Komentáře
U manželových rodičů jsem kdysi přešoupla skříň na chalupě,aby mi syn nespadl ze schodů.Následujíci víkend jsme ji museli dát na původní místo.Pak jsme tam nebyli 30 let.Přešlo je to,až si tam oslavil syn švagrové 18té narozeniny.Spláchl tím i mpji křivdu.
Jak s nimi vyjít? S takovými radši vůbec nijak, prostě si jima přestat otravovat život. Oni se potom sice budou strašně divit, proč za nima nechcete přijet, ale jaký si to kdo udělá, takový to prostě má.
Kačena1: co já už takových znala
občas i mně se povede být tak trochu "jako má máma"
Májík: Myslíš něco jako: tak mi řekni, co dělám špatně.. a když jí to řeknu, tak je nas*aná jak mraky
Přidávám se k houfu
,se svojí matkou už nemluvím přes 3 roky. Prostě jsem si jako dospělá osoba dovolila mít jiný názor než byl ten její.
Meander:
...poskytne vědě...
Já se řídím heslem mojí maminky : "Co nechceš, to puč...". Takže pokud někomu půjčím chatu, automaticky předpokládám, že pak bude na shrábnutí buldozérem.
Pokud najdu nemovitost celou, jsem příjemně překvapená.
femme: Ne, ne, jenom pomatení smyslů by mě mohlo přimět k vrkání do cizích životů.
Nepříjemně mi to připomnělo příjezd mojí sestry na chalupu, kterou nám na týden půjčila a kde já bezmála olizovala dlažbu zespoda a Vašek vymetal i popel z ohniště na zahradě.
Sestra sice nic neříkala, ale vypadala, že nás poskytne vědě...
kareta: Moje vlastní matka o mě řekla, že už od mého dětství věděla, že budu vždycky zlodějka, protože jsem jí ukradla knížku, o které ani nevěděla, jak se jmenuje, protože při šmejdění v našem bytě ji našla a rozhodla se, že je její! Nemluvila jsem s ní 3 rky a radši jsem se i rodinou odtěhovala. Já opravdu nemám ani jednu "normální" babičku k dětem.
Kačena1: nikdy neříkej nikdy
S lidma se kterýma se nedá vyjít je lepší rovnou vyběhnout
Jé, to se nás tady sešlo! Měla jsem vítr, že se na mě sesypou všechny milující a tolerantní holky světa, že jsem obluda
.
monyk: Asi máš pravdu. Rodiče mi vyčítají, že nevím, jaká budu sama až ze stárnu. Já si taky myslím, že nejsem netolerantní ke stáří, ale k protivům, prudičům a blbcům.
Kopretina3: Jenze to se starim nema moc co delat, ve stari se jen nektere negativni vlastnosti toho ktereho cloveka jeste vic vyloupnou na povrch. Nemluvim o nekterych nemocech, ktere cloveka uplne zmeni, ale myslim tim lidi, kteri normalne zestarnou a pak se zacnou projevovat, jaci opravdu josu. Mela jsem dedecka, skveleho, bajecneho a i ve stari byl stejny, jen obcas trochu protiva, kdyz byl nemocny. A babku, ktera byla po cely zivot megera, pro nikoho nemela dobreho slova a co vyvadela ve stari, na to radsi ani nevzpominat
A jeste po nas chtela, abychom ji chudinku litovali, protoze ona je stara a nemocna
Taky nesnáším lidi, kterým nikdo neudělá nic správně, dřív bylo všechno lepší, levnější, atd. Máme takového člověka taky v rodině a já si vždy před setkáním (kterému se nedá moc vyhnout) s ním říkám: "Nebudu se rozčilovat, nebudu se rozčilovat. Nestojí mi za to. Je to starý člověk, nemůže za to." Stejně mě pokaždé ten dotyčný s prominutím nasere tak, že mi celou dobu zní v hlavě: "Sobecký, netolerantní hulvát." Rozčlím se jen si na něj vzpomenu. Než být ve stáří stejná jako on, tak se toho stáří snad raději ani nedožiju.
Lubar: asi by mě lákalo jí vzít iluze. A ano, je to o povaze. Mám zkušenost z první ruky od útlého dětství- o co hodnější navenek, o to horší doma
Tohle nesouvisí se stářím ... takhle se na chalupě, která patří mně a mému bratrovi, chová tátova žena ... ona si jí zařídila, ona chce určovat pravidla ... byť je ta chalupa moje (bohužel jen formálně), tak jsem to vyřešila jednoduše ... nejezdím tam
jsou věci, který fakt nemám zapotřebí ... bohužel vím, že pravidla s ní nastavit nelze, že jí lze pouze ignorovat ... a to jí je 45, není jí 70 ... je to prostě v povaze ...
Asi bych nevydržela, a babče řekla, ať si tedy na chaloupku jezdí "chlastat a šukat" sama.
My že si zaplatíme dovolenou v penzionu s plnou penzí, kde nás nebude nikdo komandovat, a hezky si "po nás" uklidí sami.
vozlenka: já bych to nevydržela a vpálila jí to mezi oči
Já se zas dozvídám, jaké jedy o mě trousí vlastní matka, pro jiné svatá. Ji omlouvá operace mozku, ale jak jí zbledne jizva, vyřídím si to s ní