Hluboké temné oči se setkají s jeho pohledem. Za svištění větru bičují mokré vlasy tvář. Jeho oči, její oči a oči toho muže, co zkřížil cestu milenců jako v každém příběhu tak, aby zůstali navždy rozděleni. Sníh se snáší do čerstvých ran. Sníh, ale taky by to mohly být třešňové květy. Sníh a kapičky krve ulpívají na jejích rtech.
Bledé rty se neznatelně pohnou: „Bohouš už to asi nestihne,“ a růžové kimono dál temní krví. „Na Bohouše se vykašli! Ten to nestihne nikdy!“ rázně zavelí kolorativní soprán za mnou a k nohám se snese ještě trochu kukuřice. A opravdu. Bohouš ten večer nedorazil. Ani na sněžné pláně, aby trochu helfnul třem Číňanům s vypjatou situací, ani na prázdné sedadlo vedle subrety. Zato jsme se ještě dozvěděli o tom, jak tchyně dělá děsný scény kvůli bazénu na zahradě, že Bohouš má už dva měsíce volat instalatérovi a že Bohoušův brácha je lepší kádr, ale to ona pochopila až po svatbě.
Neseďte doma! Jděte do kina!
Jestli prahnete po ničím nerušeném zážitku a bydlíte ve městě mnoha možností, asi si vyberete artové kino. Možná za vámi nebude sedět Bohoušova stará, ale počítejte s tím, že i intelektuální rozklad samotné podstaty existence Hrdiny ve světle blížícího se společenského přerodu…bla bla bla... může po dvou třech hodinách vadit. Zvlášť když ten inťoš za vámi, co se téhle role tak nějak ujal, trochu huhňá.
Jestli chcete jen vidět poslední pixarovské tahy štětcem a myší, můžete jít do toho kina, co se jmenuje Oko, Vesmír nebo Hvězda. (Ty názvy stojí za samostatnou úvahu, doufám, že to nenecháte jen tak plavat!) Paní v pokladně v šatech s velkým geometrickým dekorem vás možná přemluví, abyste s nákupem lístků počkali, jestli se vás dost sejde. U nás promítali, když nás bylo osm. Tady jsem seděla v krajkovém bílém svetru na svém prvním filmu (Kocour v botách), přišla jsem s maminkou včas, abych nerušila ostatní diváky pozdním příchodem, a karamelku jsem si chřustivě rozbalila před začátkem představení. Celé je to prostě dojemné. Stejně jako to, že sál je jen jeden a produkce vybírá filmy spíš podle Bohouše než podle vás, takže je možné, že na ten svůj film budete čekat i půl roku.
Ten, kdo snese nějakou tu můru ve vlasech a riziko změny programu v případě špatného počasí, jistě zamíří do letního kina, na které má třeba také sentimentální vzpomínky, a ne s maminkou.
Jestli ale z můr máte můru, a jestli přece nechcete zase sedět doma u DVD... budete muset už ale fakt do toho super mega giga baráku na konci města. Asi to nebude Hvězda, ale Stár. Asi si vyberete, protože v jednom z osmi sálů snad bude něco podle vašeho gusta. Kdo má rýmu (Vážně necítíš ten puch kukuřice?) a gatě v barvě kofoly, má výhodu!
Ale vážně. Chodíte do kina? A kam? Zapomněla jsem na něco? Jo jasně. Bohouši, promiň.
Nový komentář
Komentáře
Normálně mi popkorn nesmrdí, ale v těhotenství se mi vobracel v kině žaludek. Jsem téměř vegetariánka a tam to smrdělo jak párky.
Naštěstí jsem si vždy rezervovala místo co nejblíž východu (záchodu) 
Hmm, to je divný, když už my zavítáme do toho kina s popcornem, zkřoupáme ho ještě během úvodních reklam
A jakože mám mobil jinak skoro na nic, v kině mi pokaždé někdo naléhavě volá 
(zvuk samozřejmě vypínám a telefon ihned típám 
).
Simba: asi stejně, jako Santa Claus k Vánocům
oalison: popcorn patří k filmu??? no potěš metla ...
oalison: Jo, musím se přidat. Taky se po křupačích v kině zhnuseně ohlížím a doufám, že jim to dojde. A taky se navoním, než jdu do kina, smraďoši mi tam otráví kulturní zážitek úplně stejně, jako křupači. A nejhorší je kombinace obého, je nepohodlné sledovat film s jednou rukou na uchu a druhou na nose.
oalison: hm, to je fakt divný, že se chtěla v kině dívat na film a ne poslouchat tvoje křoupání :-)
oalison: Já bych ti ten popcorn nejspíš rovnou vysypala na hlavu. Se divím, že to ta "navoněná panička" neudělala.
Dnes jsem potkala Bohouše na koncertě. Táhl za sebou dvě ženy, pochybného původu. Ta jedna byla obézní a dělala jak se baví. Nacpali se před mláděž, co tam stála a čekala na Pehu už hodinu. Chovali se jako burani. Tlusté sebevědomé paní jsem řekla, že by se měla učit chování, protože každěmu dupla na nohu a myslela, bůhvíjak je úžasná. Bohouši jsou všude
Byla jsem kdysi v kině na filmn s titulky, tyhjle filmy mám raději. Vedle seděla cikánka, to se jim tehdy tak ještě smělo říkat, a četla si ty titulky a překládala je svému cikánskému Bohoušovi do romštiny. To byl mazec!!!!
Do kina nechodím, nejsem zvědavá na ty burany, co musej celou dobu něco žrát nebo telefonovat... To si to radši stáhnu a skouknu doma.
Já jím popcorn jenom doma,zrovna mám doma plný kyblík:-)) v kině by mě vadilo že to musím držet a dávat pozor abych někoho neposypala....atd.
oalison: Mně vadí, když vedle mě někdo tím popcornem chrastí, křupe a mlaská až do poloviny filmu. Bohužel to dělá i můj přítel.
Tedy já nevím jak vy ale mě pop corn chutná a tak nějak patří k filmu a bohužel já si ho doma tak dobrý neudělám. Na druhou stranu ale neprasím a snažím se abych nic nikde nevysypala a odpadky pak odnáším do koše nenechávám je válet pod sedačkou. Jednou vedle mě seděla taková navoněná panička a ještě než pořádně začal film, pokaždé když jsem kousla do pop cornu a tím pádem trochu křupla, se na mě zhnuseně podívala jako bych byla nějaký odporný hmyz a vrtěla hlavou. Tak mě vydeptala že jsem se po celou dobu filmu bála jen pohnout a kelímek s dobrůtkou mi zůstal nedotčený až do konce. A nejlepší bylo že když jsme vycházeli ze sálu někdo do mě strčil a já na tu paničku vysypala celý kelímek
Kdyby mě nechala chroupat, tak nešla domu jako 
A doufám, že až půjdeme na Piráty 4, budou Bohoušovi někde na dovolené.
Kadla: Jestli tam seděla nějaká holčička, nevím. Ona ta Bohoušová byla pěkně mazaná. Začla se vzdycky chechtat, až když zhasli. Nemohla jsem tedy pořádně identifikovat, která z těch puberťaček v poslední řadě to vlastně je.
Do kina skoro nechodím, právě z výše uvedených důvodů. Byla jsem ale nedávno v Aeru a to si pořád ještě udržuje tu správnou atmosféru
Matelka: Kadla: holky, já tady asi umřu smíchy
Matelka: A neseděla vedle ní malá holčička?
Matelka:
Piráti jsou asi Bohoušema zakletý
