Čaj, rum, bum!
„Váš Keemun Čchi-men chung čcha Quimen Hongcha, madam.“ Ještě slyším ševelení vytkávaného mundúru chlápka s čepičkou, když zírám na sestavu nádobí pro dvanáct osob, která je určena jen mně. To já sedím v čajovně, já jsem se rozhodla, že si objednám něco pořádného a já mám stoleček zarovnaný porcelánem, ze kterého by se najedla celá indická rodina. Vyhledám nádobu s horkou vodou, šarmantním pohybem zaleju smetíčko v misce a poprvé si poliju nohy. A stoleček, kalhoty, část nádobí a čajový lístek. Zalovím v kabelce a za okamžik nenápadně zastrkávám za misku tři prosáklé papírové kapesníčky. I vonné tyčinky v květináči se začaly tiše chichotat.
Nejsou to už dvě minuty?! No jistě! Rychle přelít z misky do misky, trochu vody nechat na smetíčku... nebo nenechat... jak to říkal ten pán? Raději nechat! Z misky do misky horká voda, au au au... boty, kalhoty, stoleček... čtyři kapesníčky. Tři kapesníčky + čtyři kapesníčky a kolik je celý balíček? A tři je celý balíček. A do háje.
„Já věděla, že jsi Skopec! Já z tebe úplně cítím tu skrytou potlačovanou energii!“ tvrdí dívka chlapci v kalhotách s kostkovanou záplatou. Záplata je na zadku, a ač ze stejného materiálu jako zbytek kalhot, je jakousi zárukou, že vlhkost zůstane tam, odkud pochází... a hoch slezl nejmíň z Everestu. Akorát že to není Skopec. Nevadí. I Vodnář se prý k dívce hodí a navíc se dost možná narodil v dómu Skopce. No každopádně skrytou potlačovanou energii cítím i já.
Přelévám si zbytek horké vody z porcelánu na nohu, spotřebovávám poslední tři papírové kapesníčky a z posledních sil vstřebávám tišící atmosféru čajovny. Tři dívky v diskotopících se chichotají pod se vším smířeným Buddhou. Jinde jim nenalejou, tak se přišly zmastit skořicovou vodní dýmkou. Dýmka má úspěch – Buddha už Vlastě připomíná třídního učitele Habláka.
Ukousávám děsivě zelenou kouli, kterou jsem si objednala, protože k mému překvapení v čajovém lístku nemají nic čokoládového. Mrzuté. A to nemluvím o tom, že jen v mála provozovnách tohoto typu dostanete do čaje rum. Je těžké si to přiznat, ale s tím duchovnem to vůbec nebude tak jednoduché, jak jsem si představovala. Navíc ta moje choroba s posloucháním cizích hovorů! Nevíte, kde se to vypíná? „Musíme se znát z minulých životů!“ říká pán s pleškou někomu za bambusovou zástěnou.
Nene. Už to nepůjde. Už si neuvážu na zápěstí náramek přátelství. Už mě nebude obluzovat osmahlý hoch výpočtem mého horoskopu. Už nebudu tiše spočívat nad knihou ve stínu sekvoje (na fotografii), tak abych lomozem nepopudila ostatní čajovníky a nedostala za svůj smích a houpání na židličce naúčtovánu pokutu a ostudu a bůhví co. Už mi není šestnáct... rákosové rohoži skrývající radiátor neuvěřím.
Půjdu do hospody. Můžu tam tiše sedět i se houpat a hýkat veselím. Budu tam beztrestně poslouchat cizí klábosení a radovat se z toho, že moje starosti to nejsou, a pivo se nelouhuje dvacet minut. Zahrádky otvírají, psi leží pod stoly a jejich páníčkové opodál hrají pétanque. Kdo má chuť na víno, dá si víno, kdo má chuť na čaj, jde jinam. :o))) Vodu mají všude.
Zatracená meditace. Budu muset někam do křoví.
Nový komentář
Komentáře
Kadla: Já jsem Býk, ale na tom až tak nezáleží. Už dávno se nedokážu takhle zburácet. Když jsem se o to pokusila na třicátých narozeninách, akorát jsem s čistou hlavou upadla do krbu.
Meander: Já bohužel žádný takový libý zážitek nemám. Jsem kozoroh a ti jsou svým způsobem upjatí. U mne se to projevuje tak, že se nemohu opít, ani kdybych chtěla. Jinak jsem střelená dosti, ale tohle se mi prostě nepoštěstí :-)
Kadla: Kdepak. Kdeže loňské sněhy jsou. Už je to dobře 12 let...
Meander:
Ty musíš být fakt veselá kopa
Kadla: To jsem absolvovala po Absinthu.
Meander: Pokud to není v cizí posteli a s ouplně cizím chlapem, tak to ještě jde
Kadla: Nevím. Já si bohužel nepamatuju ani to, kolik se jí dá vypít, než se člověk probudí ve vaně v cizím bytě, plném cizích lidí.
Meander: Tu jsem zatím neochutnala. Kolik se toho dá vypít, než člověk upadne z barové židličky?
Deafina: Nic, proto tam nechodím. Margaritou myslím nápoj se slanou krustou a dávnou Tequily.
Meander: Já znám Margaritu z pizzérií. A v čajovně je Margaritou co?
Ne že bych nepila čaj, ne že bych občas nebyla i romantická ženská, ale nesnáším patos a už vůbec ne organizovaný patos v čajovnách. Ale jako randemísto pro mládež to není špatné - přítmí, ticho, aspoň iluze soukromí, to v hospodě člověk nenajde.
U nás všechny čajovny zkrachovaly
. Chodily jsme tam za bezdětna s kamoškou, aby si ledviny odpočinuly, jednou (a naposled) jsme tam šly s dětmi. Bylo to strašné- my v koji s řvoucími a nudícími se batolaty a vedle meditační přednáška. Po 20minutách jsme dostaly čaj, vychlemtaly ho vřelý, spálily si rty a potupně zdrhly. Personál byl normální, ale v jedné čajovně byli jako permanentně zfetovaní a outdorové oblečení s dredy nosili. Zvláštní image- taková uniformní. Čajové dýchánky jsem posléze provozovala doma.
Nyotaimori: "za nás" ještě Dejvická nebyla
, chodili jsme ke Zlatému kohoutovi do Michalské.
Rikina: relaxuj a nenech se vytočit. Znám čajovny úžasné, ale mám i zážitky co se podobají popsanému jako bych tam byla sama. čaj miluju a do čajoven chodím ráda, ale vybírám si.
Já chodím tam, kde dělají Margaritu.
Mně se lépe relaxuje v zahradní restauraci nad oroseným
...
cigaretovým..samozřejmě....
Tak já chodím do čajoven již od doby, co se u nás prvně objevily. Za studentských let byla jedna vyhlášená pražská čajovna takovým pravidelným shledávacím místem naší party kamarádů - ať tam člověk přišel kdykoli, vždycky tam někdo někoho známého našel.
Mám ráda dobrý čaj, zejména zelený, který bych si pro drahotu nebo náročnost přípravy domů nekoupila, mám ráda klidné prostředí, kde se NEKOUŘÍ. Ale fejeton Lenky Matuškové naprosto chápu, protože produchovnělých eko-etno slečen a olezlých rádobymladíků v plandavých oděvech, stejně jako diskodívenek nad vodní dýmkou, se tam fakt najde dost
Do čajovny chodím často, ale s takovými osobami, jaké popisuje autorka, jsem se tam teda nesetkala...líbí se mi, že se tam nekouří - pro vodní dýmky je speciální salónek, takže v klídku a bez načichnutí cigeratovým kouřem si s kámoškou popovídám u čajíku a nějakých dobrůtek - toustíky a tak...
Kadla:
Já osobně jsem v čajovně spokojená, ale chápu to
Jinak výbornej článek