Standard Mezinárodní kynologické federace (Federation Cynologique Internationale - F.C.I.) pro plemeno: bernský salašnický pes. FCI standard č. 45 / 5. 5. 2003 / D.

BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES (BERNER SENNENHUND)
(Dürrbächler)

ZEMĚ PŮVODU: Švýcarsko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003.

POUŽITÍ: Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.

KLASIFIKACE FCI:

  • Skupina 2. Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
  • Sekce 3. Švýcarští salašničtí psi
  • Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je „bernský salašnický pes“ díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

CELKOVÝ VZHLED

Dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

  • Poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10; spíše kompaktní než obdélníkový pes.
  • Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA):
spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.

HLAVA

Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.

MOZKOVNA:

  • Lebka: při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
  • Stop: výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:

  • Nosní houba: Černá.
  • Tlama: silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
  • Pysky: přiléhající, černé.
  • Čelisti / zuby: úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
  • Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
  • Uši (zavěšené): středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.

KRK:
Silný, svalnatý, středně dlouhý.

TRUP

  • Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
  • Hřbet: pevný, rovný a vodorovný.
  • Partie beder: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
  • Záď: měkce zaoblená.
  • Hruď: široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
  • Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.

OCAS:
Huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.

KONČETINY

Silná stavba kostí.

HRUDNÍ KONČETINY:
Hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.

  • Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
  • Nadloktí: dlouhé, šikmo postavené.
  • Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
  • Předloktí: silné, rovné.
  • Přední nadprstí: při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
  • Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.

  • Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
  • Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.
  • Lýtka: Dlouhá, dobře šikmo postavená.
  • Hlezno: silné, dobře zaúhlené.
  • Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno).
  • Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

CHODY:
Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

OSRSTĚNÍ

SRST:
Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.

BARVA:
Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi; s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.

  • Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
  • Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
  • Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.
  • Toleruje se: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

VELIKOST:

Kohoutková výška:

  • u psů: 64 - 70 cm (ideální velikost: 66 - 68 cm)
  • u fen: 58 - 66 cm (ideální velikost: 60 - 63 cm)

CHYBA

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

  • Nejisté chování.
  • Jemná stavba kostí.
  • Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
  • Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.
  • Osrstění:
    Vysloveně kadeřavá srst.
    Chyby kresby a barvy:
    Chybějící bílá kresba na hlavě.
    Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
    Bílý límec.
    Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).
    Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).
    Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
    Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
    Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
    Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
    Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

VYLUČUJÍCÍ VADY

  • Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
  • Rozštěp nosu.
  • Podkus, předkus, zkřížený skus.
  • Jedno nebo obě modré oči (“břízové oko“).
  • Entropium, ektropium.
  • Zalomený ocas, zatočený ocas.
  • Krátká nebo patrová srst.
  • Chybějící trojbarevné zbarvení.
  • - Základní barva jiná než černá.

Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)

Reklama