Když jsme se s manželem rozhodli pořídit si miminko, trvalo asi půl roku, než se mi podařilo otěhotnět.
Stalo se to zrovna v době, kdy jsem měla podstoupit operaci kotníku. Protože jsem již měla podezření, že jsem těhotná, a věděla jsem, že v prvních třech měsících těhotenství by se neměla podstupovat narkóza, musela jsem navštívit svého gynekologa, aby mi mou domněnku potvrdil nebo vyvrátil. Gynekolog mi po vyšetření oznámil, že jsem v šestém týdnu těhotenství, a operaci jsem tak musela odložit. Měla jsem velkou radost, že se nám to konečně povedlo a budeme mít miminko.
O týden později, na prvním ultrazvukovém vyšetření, mne však čekalo veliké překvapení. Na obrazovce se objevily místo jednoho plodu hned tři! Když mi to gynekolog vysvětlil, zeptala jsem se ho, zda si nedělá legraci. Docela ho to urazilo. Byla jsem úplně v šoku, říkala jsem si, jak je to možné. Cesta domů mi trvala místo dvaceti minut celou hodinu, musela jsem si vše v hlavě urovnat. Doma jsem manželovi předložila fotografii z ultrazvuku. Byla jsem zvědavá, jak zareaguje. Nejdříve na fotografii nic nerozpoznal, když jsem mu však ukázala tři malé fazolky, byla to i pro něj příliš silná káva. Musel se projít po kuchyni, aby překonal první šok a byl schopen dál uvažovat. Na to se mne zeptal, jestli by to nešlo nějak zredukovat.
Přestože mne gynekolog ihned po zjištění vícečetného těhotenství informoval o všech možných rizicích, které mohou nastat, a doporučoval mi redukci, rozhodli jsme se nakonec s manželem, že si všechny děti necháme, když už to tak příroda zařídila.
Hltala jsem veškeré nasbírané informace ohledně vícečetného těhotenství. Další gynekologická vyšetření jsem podstupovala v Hradci Králové, kde mají pro budoucí maminku vícerčat vhodné vybavení.
Nechali jsme si zjistit pohlaví našich fazolek. Pan doktor nám potvrdil dva chlapečky, třetí bylo překvapení. Jeden chlapeček byl na pravé straně, podél, hlavičkou dolů, druhý byl nalevo, také podél, hlavičkou dolů, dáreček byl napříč pod žebry.
Celé těhotenství jsem byla v pracovní neschopnosti. První komplikace přišly ve 25. týdnu těhotenství, kdy jsem se začala otevírat a musela jsem být hospitalizována. Lékaři zabránili otevírání stehem, po týdnu jsem se vrátila z nemocnice domů. Od 30. týdne jsem byla hospitalizována až do konce těhotenství ve fakultní nemocnici v HK. Ve 32. týdnu se objevily stahy (asi po 5 minutách), dostala jsem tedy injekci pro urychlení zrání plic dětí a kapačku, naštěstí se vše uklidnilo. O dva týdny později se mi spustilo krvácení z nosu, které nešlo zastavit, a tak jsem dostala balónek do nosu. Touho příhodou a stresem se mně velmi zvýšil krevní tlak, tak přišly stahy podruhé. I tentokrát se je podařilo zastavit díky injekci magnesia.V 38. týdnu těhotenství se lékaři kvůli mému špatnému zdravotnímu stavu rozhodli pro porod, a to císařským řezem.
Porod jsem podstoupila při epidurální anestezii. A nelituji toho!!! Chtěla jsem hned vědět, jestli je vše v pořádku, a ne čekat tři dny či více, abych mohla vidět své děti. Dokonce jsem slyšela, jak začaly plakat, když se narodily. Byl to nádherný zážitek.
Takže se nám narodil Tomášek, vážil
Za celé těhotenství jsem přibrala
Během tří týdnů, kdy jsem byla na dětské klinice (tam jsem byla přestěhována týden po porodu) jsem se naučila postarat se o všechny děti sama. Napřed mě chtěli propustit domů jen s klukama, že pro Karolínku si pak přijedeme, jakmile dosáhne váhy 2,30 kg (což je propouštěcí váha). Mezitím bych jí vozila mléko a na návštěvy. Ale byla jsem proti. Zaprvé mně bylo proti srsti ji tam nechat tak dlouho úplně samotnou a zadruhé - bylo by pro mne velmi náročné jezdit do vzdáleného města, kdybych měla doma ještě dvě malé děti. Doma mi pomáhal každý, kdo měl ruce a nohy. :-)
Ještě během těhotenství jsem požádala náš městský úřad o pomocnici, která by mi po porodu pomáhala s péčí o děti. Předpokládala jsem, že mi nabídnou kvalifikovanou zdravotní sestru (což jsem také v žádosti uvedla). Místo toho jsem zažila pořádné zklamání. Nabídli mi sice dvě slečny, jedna však měla vystudované gymnázium a druhá střední ekonomickou školu. Obě jsem je tedy odmítla, protože jsem neměla náladu starat se ještě o další „dítě".
I přes všechny těžkosti, které jsem zažila, jsem dnes moc ráda, že děti máme a že jsme se tehdy nerozhodli pro redukci. Manžel si vždy přál dvojčátka a já pro začátek jedno, a to děvčátko, tak nám to tam nahoře prostě nadělili naráz.
Iveta Kopecká, vítězka kategorie: Příběhy ze života za měsíc duben
Do soutěže Příběh roku VSTUPTE ZDE a soutěžte s námi o zajímavé ceny!
Nový komentář
Komentáře
Nojo, však už dva roky mají. A musím říci, že je to tedy mazec
někdy nevím kde mě hlava stojí. Ale mám právě tu výhodu, že bydlíme na vesnici, máme velikou zahradu a tak není problém když jsou venku. A relativně se drží u sebe. Ale SAMA s nimi nakupovat anebo do města zásadně NEJDU!!! Takže musíme být minimálně dva nejlépe tři, takže jezdí manža a i babi s dědou. Přeci je mám fakt taky jen dvě ruce a nohy
Ale někdy uvažuji o tom, že bych další dvě ruce ještě uživila
Jinak pokud bych bydlela ve městě nezbylo by nám nic jiného než ty vodítka používat taky, sice se mě to nelíbí, ale co by se dalo dělat!!!
Díky doktorům jsem vydržela tak dlouho, vlastně jsem začala 38tt když se narodili. Mohla jsem maximálně tak na wc a k jídlu, ono to stejně ani nějak chodit nešlo, sem byla pořádný soudek
Jo fazolk, mám doma dvě už dvouletý
LídaKo: bych se na to vyto...nedovedu si predstavit ze bych mela holky trikrat a ve stejnym veku..to by nebylo na ksiry ale na provaz
Z_U_Z_U: Znám matku trojčat, ta je vodila na kšírách
prostě to jinak nešlo, aby se nerozutekly. Těch blbejch řečí a pohledů, co zažila...
ta reakce toho chlapa je opravdu úžasná
Z_U_Z_U: znám matku dvojčat, která za první rok opustila byt s dětmi asi dvakrát
, musím se poptat, jak to je druhý rok
Mám taky tři, ale postupně, a Ivetce blahopřeji, moc pěkný článek.
Nevím, co by řekl můj manžel na tři fazolky!
moc pěkný příběh přeji hodně štěstí.
Se mnou ležela v nemocnici mladá holka, která taky čekala trojčata. Nejdřív potratila jedno, pak se vše stabilizovalo a propustili ji. Absolvovala svatbu a stěhování a pak byla přivezena zpět do nemocnice - potratila i ta další dvě. Původně jí redukci nabízeli taky.
Mě překvapilo, že s trojčaty vydrželo těhotenství do 38 týdne
"doporučoval mi redukci"
To zní strašlivě.
Z_U_Z_U:
tomu verim...nejlepsi jsou s nima nakupy..a to mam jen dve
rek11: mít tři děti jako je Maxík, musela bych je asi uvazovat za nožičky k sobě, aby se mi nerozutekly
Jinak moooc hezke
Z_U_Z_U: ja doufam ze to bude pro me navzdy scifi..kazde pondeli vedu dve 4lete jedno 5lete a jedno dvoulete dite a tu dvouletou vzdy nacpu do golfek
Pak si sednu a tezce oddechuju
Docela by mě zajímalo, jakým způsobem taková maminka vodí odrostlejší děti kolem druhého roku ven. Mám hyperaktivního syna a venku ho musím držet raději za ruku, aby se nerozběhl někam, kde ho to právě zaujme a nevlítl pod auto, se třemi dětmi si to neumím představit
Tak to je opravdu obdivuhodné! Zvládnout tři děti když máš jen dvě ruce to musí být opravdu záhul! Přeju hodně štěstí
wow.............super!!!! blahopreju a preju hodne sily