Foto: Shutterstock

Karolína, 45 let
Podnik, ve kterém jsem pět let pracovala, skončil, takže jsem si hned začala hledat novou práci. Kamarádka mi řekla, že ve firmě, kde dělá, zrovna shánějí recepční, a že by bylo super pracovat na jednom místě a třeba se střídat v tom, kdo vezme auto. Neváhala jsem a šla na konkurz. Všechno proběhlo skvěle, šéf byl moc milý a bylo mi řečeno, že perfektně splňuju požadavky na místo, a že se mi ozvou. Ale neozvali. Brala jsem to tak, že se prostě našel někdo lepší a poohlížela se jinde. Jenže kamarádka se potom na kafi prořekla, že ví, proč mě nevzali. Prý jsem měla suverénně nejlepší životopis, ale šéf se nechal mezi chlapy ve firmě slyšet, že na takovou příšerku se nebude každý den dívat.

Iveta, 35 let
Před odchodem na mateřskou jsem zastávala poměrně dobře placenou manažerskou pozici ve velké firmě. Krátce před tím, než mi měla mateřská skončit a já se měla vrátit do práce, mi bylo nicméně oznámeno, že se moje místo pro nadbytečnost ruší. Z firemních zdrojů ovšem vím, že práce pro mě bylo víc než dost, ale šéf se bál, že s malými dětmi už nebudu tak flexibilní. Mám rodinu na Moravě, takže by mi při nemoci nemohli hlídat. Potom ještě následovaly dohady kolem odstupného, ale na to už nechci ani vzpomínat.

Jana, 58 let
Před rokem, tedy v sedmapadesáti, jsem se ucházela o nijak důležité místo asistentky. V dané firmě si ale asi hodně potrpěli na procedury, takže u mého pohovoru bylo asi pět lidí. Všichni mladí a všichni si tykali a hned mě na to na začátku upozornili. Zdůraznili, že jsou kolektiv mladých a flexibilních nadšenců. Celou dobu mi vlastně dávali najevo, že se k nim vůbec nehodím, protože už mám to nejlepší za sebou. Asi to i chápu. Na druhou stranu se učím rychle a jsem přizpůsobivá a minimálně si svoje myšlenky mohli nechat pro sebe. Člověk si pak připadá jako blbec za zenitem.

Dagmar, 28 let
Mně byl jednou překážkou můj vzhled. Pohovor probíhal v přátelském duchu, padli jsme si s potenciálním šéfem docela do noty, prostředí se mi moc líbilo. Prostě značka ideál. Jenže když jsem se na konci zeptala, jaká je konkurence a jak vidí moje šance, jen se zasmál a řekl, že každou uchazečku musí nejdřív probrat se svojí žárlivou manželkou. Kdyby to prý bylo na něm, vzal by mě, ale jí se asi budu zdát až příliš atraktivní. A výsledek? Samozřejmě mě nepřijal. Ale oceňuju, že mi to aspoň řekl na rovinu a nemusela jsem se pak utápět ve smutku z toho, že nejsem dost dobrá a dost kvalifikovaná.  

Čtěte také:

Reklama