Je sluncem prozářený den, vystupujeme po celonoční jízdě z autobusu a netrpělivě se rozbíháme po neskutečném muzeu středověku. Mnozí z nás jsou zvědavi především na symbol tohoto města - muže z kamene, Michelangelova Davida. Co mě hned v úvodu zaráží, je neobvykle vysoký počet prodejců rozličných typů deštníků. Snad nějaká podivná libůstka městských radních způsobila, že v snad v každém obchůdku, krámku či stánku mají koutek pro deštníky. Ale jakoby toto opatření nestačilo, ještě navíc se davem turistů prodírají pouliční prodejci této propriety. Najednou se spouští déšť, začíná stydlivě, ale stále rychleji se osměluje a sílí, omývá sochy, domy, ulice a končí v divokém staccatu krup. Florencie se opět rozzáří, svěží a čistá, může dál nabízet své klenoty milovníkům umění, ale i zvědavcům z celého světa. Pokusila jsem se složit pestrou mozaiku zajímavostí, domněnek a skutečností o Florencii a jejich lidech.
Celé město se už po staletí pomalu, ale jistě mění v muzeum, kde každá doba zanechává své stopy jako exponáty. O některých se nelze nezmínit. Tak především je to spleť úzkých uliček, nečekaná zákoutí, náměstí a náměstíčka, mosty. Nejstarší most vypadá jako dětská stavebnice díky miniaturním zlatnickým dílnám a krámkům. Po Ponte Vecchio překračujete řeku Arno v místech, kde ji překonávali i Etruskové a Římané. Domy jsou podle středověkých zvyklostí vysoké a hustě vedle sebe namačkané, jako by se bály volného prostoru. Podle suché řeči čísel italské statistiky se dvě třetiny uměleckých klenotů země nacházejí v Toskánsku a největší část z nich se soustředila právě do Florencie. Mimořádně umělecky ceněno je 69 kostelů, 85 paláců, 65 muzeí. Kamenný Michelangelův David se stal symbolem města, chcete-li ale nalézt toho pravého, musíte jít do Gallerie dell'Academia.
Nakonec se pokoušíme vložit penízek bronzovému kanci do tlamy tak šikovně, aby sklouznutím po jeho jazyku propadl mřížkou kanálku. Úspěšné propadnutí mince nám prý přinese štěstí.

Nataša Velenská
Reklama