Diabetici si píchají inzulín, nesmí sladké a jsou tlustí! Jakou „pohádku” o cukrovce znáte vy? Pojďme uvést nejrozšířenější mýty o diabetu na pravou míru.

1.       Cukrovka je nemoc tlouštíků

Ne tak docela! Rozlišujeme totiž dva typy diabetu. Cukrovka 1. typu často postihuje již malé děti a lidi v mladém a středním věku. Je z části dána geneticky a obezita ji mnohdy vůbec nedoprovází. U diabetu 2. typu je však spojení s obezitou vcelku oprávněné. Tato metabolická porucha je z velké části způsobena nezdravým životním stylem spojeným s nevhodným jídelníčkem a nedostatkem pohybu, což obvykle ústí právě v nadváhu.

2.       DIA potravin mohu sníst, kolik chci

diabetesVýrobky s označením DIA neobsahují sice přidaný cukr, ale jejich součástí jsou (kromě složených sacharidů dle složení – mouky, škrobů) náhradní sladidla. Některých náhradních sladidel může diabetik za den zkonzumovat pouze určitou dávku, a pokud ji překročí, může mu to způsobit nepříjemné zdravotní komplikace. DIA produkty navíc bývají tučnější. I u těchto potravin platí, že je cukrovkář musí pečlivě evidovat ve svém diabetickém deníku a počítat jejich nutriční hodnoty.

3.       Diabetik nesmí sladkosti

Rozhodně neplatí, že by se nemocný musel navždy vzdát oblíbené sladké chuti. Jen je třeba kontrolovat, v jaké formě sladkosti konzumuje. Vyhnout by se měl jednoduchým cukrům a medu, i když ve zcela malém množství je konzumovat může, například kostičku kvalitní hořké čokolády. Může však přijímat umělá sladidla a také do jisté míry ovocný cukr ve formě čerstvého ovoce a škroby dokonce jíst musí.

4.       Cukrovka je stařecká nemoc

Vzhledem k tomu, že diabetes mellitus 1. typu je nemocí, která se začíná projevovat již v dětství, je toto tvrzení zcela nepravdivé. Pokud jde o cukrovku 2. typu, dá se říct, že v minulosti se projevovala především u lidí starších 60 let. Dnes, v době sedavého způsobu života, však už není výjimečné, že je diagnostikována teenagerům nebo dokonce i dětem.

5.       Diabetes? To je JEN vysoký obsah cukru v krvi!

To je sice pravda, ale slovíčko “jen” není na místě. Hromadící se cukr může v těle napáchat nevratná poškození, jako je poškození velkých i malých cév, což vede k jejich špatnému prokrvování nebo ucpávání, a to může mít fatální následky v podobě amputace končetin či infarktu nebo mrtvice. Pokud dojde k poškození cév v oční sítnici, tak v krajním případě hrozí dokonce oslepnutí a v případě poškození ledvinných cévek, tak hrozí selhání ledvin s nutností dialýzy. Jakmile je tedy hladina cukru ve vašem těle zvýšená, začněte s dietou nebo s léčbou. Diabetici obou typů mají ale paradoxně větší strach z opačného problému, kterým je hypoglykémie, tedy nízké hladiny cukru, která je až život ohrožující. (I když i tato komplikace je závažná a je nutné jí předcházet pravidelným dietním režimem a kontrolami hladiny cukru v různých situacích nejlépe vlastním glukometrem = selfmonitoring).

6.       Cukrovka se mne netýká, protože nejím sladké

Nezáleží tolik na sladkostech, ale na celkovém životním stylu. Máte-li každý den na stole salámy, paštiky, majonézové saláty, polotovary a zároveň se vyhýbáte pohybu, patříte i vy do rizikové skupiny adeptů na diabetes mellitus 2. typu.

7.       Diabetici si píchají inzulín

Ano i ne. Ti, kteří trpí diabetem 1. Typu, si skutečně doživotně aplikují inzulín, ať už pomocí inzulínových per nebo inzulínových pump. U cukrovkářů 2. typu to však pravda být nemusí. U nich léčba začíná nejprve úpravou životního stylu. Ovšem dle dnešních doporučení se zahajuje léčba malou dávkou tabletek hned v prvopočátku cukrovky, někdy dokonce již při vysoké pravděpodobnosti vzniku cukrovky (výskyt v rodině, obezita, nakupení dalších rizikových faktorů – vysoký tlak, zvýšené hladiny krevních tuků), se dají určité léky podávat vlastně již preventivně. Pokud tato forma nezabírá, přidají se další perorální antidiabetika a pak, nikoliv až v poslední fázi, když předchozí dva postupy nestačí, přistoupí nemocný na aplikaci inzulínu. Je třeba zdůraznit, že léčba inzulínem neznamená konec normálního stylu života, je lépe s aplikací začít raději dříve, než má pacient komplikace a není třeba se jí bát. Nakonec je nutné dodat, že injekčně se aplikují také léky, které zvyšují tzv. citlivost na vlastní insulin, jež jsou určeny zejména pro diabetiky 2. typu a ti si tedy také „píchají“ i když ještě ne inzulin.

8.       Žiji zcela zdravým životním stylem, diabetes mít nemohu

Bohužel to není pravda! Cukrovka vám může hrozit i v případě, že sice žijete naprosto zdravě, ale touto chorobou trpěli vaši rodiče či prarodiče a vy jste těhotná nebo po úrazu, operaci apod., zkrátka prožívá-li váš organismus nějakou zátěž, prodělal zranění nebo třeba jen virové onemocnění. Spouštěčů může být celá řada. Díky správné životosprávě je však mnohem jednodušší s touto poruchou bojovat (alespoň tedy u diabetu 2. typu).

9.       Nemá cenu chodit k doktorům

Toto je nejnebezpečnější mýtus, který kdy byl o cukrovce vypuštěn! Je to totiž přesně naopak. Pozorujete na sobě některý z příznaků počínajícího diabetu, jako je žízeň, časté močení, únava apod.? Objevuje se u vás cukrovka v rodinné anamnéze? Nežijete zrovna zdravým životním stylem? Pokud jste si alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli “ano”, je ve vašem případě pravidelné preventivní měření hladiny cukru v krvi zcela nezbytné. Včasná léčba propuknutí cukrovky v těle zpomalí a naopak nedostatečně léčený diabetes může vést k vážným komplikacím.

Napište nám svůj příběh nebo vašeho blízkého! Několik pisatelek odměníme. Více se dočtete ZDE.

Další články k tématu:

TÉMATA:
CUKROVKA