Petr s Jitkou jsou už dva roky rozvedeni. Z manželství mají čtrnáctiletého syna Davida, který by byl nejraději jen s otcem. Ten si ho totiž kupuje dárky a tím, že mu všechno dovolí.
V dobrém i zlém
Když se Petr s Jitkou brali, slíbili si, že při sobě budou stát v dobrém i ve zlém. Tím zlým si poprvé prošli, když Jitka při prvním těhotenství potratila, o to větší měli radost, když se podařilo napodruhé a narodil se Davídek. To dobré tedy už přišlo, ale za rohem opět čekalo to zlé. A tím neprošli.
Petr byl moc pyšný, když se David narodil, syna si přál. Ale každé počáteční nadšení jednou opadne a stane se každodenní rutinou. Rodinný život spojený s výchovou syna Petra časem omrzel a on si začal žít víceméně po svém. Zatímco Jitka chodila do práce, starala se o syna i o domácnost, Petr vysedával čím dál častěji se svými kamarády a své pozdní příchody komentoval slovy, že je ještě mladý, že si chce užít.
„A já jsem snad na umření? Také bych se chtěla jít bavit,“ bránila se Jitka.
Petrovo přízemní konstatování, že matka se má starat o dítě, a ne se chodit bavit, utnulo jakoukoliv její dohodu o tom, že by někam šli.
Rozvod
Toto rozporuplné manželství vydrželo celých dvanáct let, Jitka se nechtěla rozvádět kvůli synovi. Když ale začal její manžel mimo jiné střídat milenky, řekla si, že už je toho tak akorát dost, raději žádný otec než špatný. Rozvedli se v době, kdy bylo Davidovi dvanáct, v době, kdy syn potřebuje tátu nejvíc. Davidovi se blížila puberta, a ta je u něj hodně bouřlivá.
Hádky s matkou jsou na denním pořádku. David se chce stylově oblékat, mít nejnovější techniku, chce si užívat života. Jako táta. Nechápe, že rozvedená matka nemá na to, aby mu koupila, na co si ukáže, a navíc mu ani nemíní tolerovat jeho pozdní příchody. Je mu teprve čtrnáct, chodí ještě do školy.
U otce všechno, u matky nic
Davidovo rebelské chování však naráží na velké pochopení ze strany otce. Není výjimkou, že mu píše omluvenky do školy, a když David chce, tak i ten nejnovější mobil táta koupí. Kde na něj vezme, to už je vedlejší. Hlavně, že má syna na své straně.
David byl u soudu svěřen do péče matky, ale odmítá s ní být.
Jitka je z toho nešťastná. David začal kouřit, občas ho přistihla i opilého, kašle na školu, žádné domluvy nepomáhají. Když je nejhůř, uteče k otci. Jitka mu nemůže zakázat stýkat se s otcem, ale má strach, aby se z něj nestal takový nezodpovědný parchant jako z něho.
Petr kvůli svému „svobodnému stylu života“ opustil ženu i dítě, ale syn to vnímá jinak. U otce se může všechno, u matky nic.
Čtěte také:
- Pět důležitých bodů otcovské výchovy ve vztahu k synovi
- Když se naši rozváděli, souhlasil jsem. Dnes vím, že jsem tátovi křivdil
Nový komentář
Komentáře
ten táta je ale blbec
Lukáš Čejka — #63 to by mě také zajímalo, kde berete prostor pro tyto úvahy, když je v článku jasně řečeno, že kluk ve čtrnácti kouří, pije, nechodí do školy a táta ho podporuje nebo přímo kryje falešnými omluvenkami
. Pravděpodobně jsou moje přestavy o obecně platných morálních zákonech velmi naivní.
Je to asi složité, když exmanžel uplácí dítě drahými dárky a nebo tím, že povolí vše. Jak to pak zvládnou s výchovou.
OlgaMarie — #61 pecuje o jeho potreby a vychovu
to ze ti rodice maji kazdy jinou predstavu o jeho potrebach a vychove neni podstatne, protoze nikde neni receno, ze ten spravny smer nabrala prave jeho matka
ASPOŇ MÁ ZÁJEM - NĚKTEŘÍ VŮBEC...
Lukáš Čejka — #51
Příležitostně definujte, co pro vás znamená starost o dítě.
Podobný případ v okolí neznám.
Odešla jsem od manžela v době, kdy už byli všichni dospělí a to 30, 27 a 20 let. Důvodem bylo jeho chování ke mně, které se čím dál více zhoršovalo, začal jezdit "sám?" na dovolené a to aniž by mi to vůbec řekl, a navíc jsem měla podezření, že má milenku. Koneckonců jej syn s ní viděl jet v autě. Podrýval mi autoritu před dětmi, zesměšňoval mě před nimi atd. Když jsem synům řekla, že nedělají nic jiného než že sedí v hospodě, aby se nad tím zamysleli, tak před nimi odpověděl: matko, ty tomu nerozumíš, do hospody se musí! Tak tam sedí dodnes. V 5 letech mi jeden z nich řekl, že když mu něco nedovolím, půjde za tátou a ten mu to dovolí. Nevím, co jim otec po našem rozvodu řekl, proč jsem odešla, ale už 10 let se mnou nemluví a nestýkají se se mnou. Jeden ano, ale já k němu domů nesmím, protože má byt v otcově domě, i když má svůj vchod. A otec mu to zakázal. Otec má dost peněz, kupuje jim vše, kdežto já mám ubohý důchod, ale o sebe se jako vždy zatím postarám. Jenže oni z toho nic nemají, sorry. Veselé, že?
Dala bych ho k tátovi, aby viděl jak to chodí.
Otec je blb.
synek na to dojde, ale až bude dospělý
Otec je blbec a časem se taková "výchova" vymstí i jemu
Já jsem skeptická. jednak jsou tam geny od otce a jednak jeho špatný příklad a vliv. Myslím, že matka mnoho nezmůže. Asi bych synovi nabídla, že může žít u otce, otec by se ho rychle zbavil, kdyby měl mít najednou starosti a bránilo by mu to v jeho "svobodném" životě. Kdyby syn žil u mě, stanovila bych hranice, co může a co ne. Řádná docházka do školy, učení se a žádný alkohol by byly samozřejmostí.
Já bych to teda chápala, kdyby dítěti bylo 8 nebo 10, ale ve 14 už má dost rozumu, aby věděl, že láska rodičů není o dávání všeho, co si vymrčím
.
margot — #46 OlgaMarie — #44 vy zeny jste taky porad nespokojene - kdyz si nevsima je to spatne, kdyz si vsima je to spatne

Zažívám totéž,dcera zůstala v péči otce a tchýně,oba si ji kupují,tchýně se navíc stará o její potřeby,které ji dokáže zajistit.V dceři vůči mně vypěstovali syndrom zavrženého rodiče a udělají cokoliv,jen aby nechtěla jít ke mě a svému bratrovi.Příští rok jí bude 15.Jsou to 4 roky co děti žijí odděleně.
Bohužel také znám podobný případ ze svého okolí.
zažila jsem to na vlastní kůži.....
Lukáš Čejka — #41 prave takovy jsou nejvice ovlivnitelni je to doba puberty to je jasne ze se chce vytahnou pred klukama ted jsem si vzpomela na film my vsichni skolou povinni na toho Jindru