Většina vztahů rozvodem nekončí. O tom by mohla vyprávět pětatřicetiletá Marcela, která sice utekla od tyranského manžela, ale ani po šesti letech od rozvodu se ho nezbavila.

Brali se velmi mladí. Byla jeho první partnerkou, ale časem se začal projevovat jako manipulátor, který svou ženu i syna psychicky týral. Rozhodla se ze vztahu odejít a požádala o rozvod. Byl velmi bouřlivý a dramatický, ale cítila to jako jediné vysvobození.

muž

Jenomže rozvodem to zdaleka neskončilo.

Kvůli synovi to ani nejde. Společné dítě bude vždycky pojítkem mezi rodiči. Pokud se bývalí manželé rozumně dohodnou, je to v pořádku, ale ex manžel si vzal syna jako „rukojmí“ a Marcelu neustále pronásleduje. Stále chce něco řešit, tahá ji po soudech, píše, volá. Na rozdíl od Marcely, která poznala báječného muže, se kterým má další dítě a je šťastná, si bývalý manžel novou partnerku nenašel. Tím spíš chce to hezké, co Marcela s novou rodinou prožívá, zničit a zbořit.

Doslova ji špehuje na každém kroku a znepříjemňuje jí život. Došlo to dokonce tak daleko, že je „doprovází“ i na dovolenou, nebo se přestěhuje poblíž jejich bydliště. Zdůvodňuje to tím, že chce být nablízku svému synovi.

Je to jak z nějakého  thrilleru, vypráví Marcela.

Proč nezavolá policii?

To už samozřejmě udělala, ale policie nic nezmůže. Dokud Marcelu nebo jejího syna fyzicky nenapadne a neublíží jim, nemá na něj žádné páky.

Copak se s tím nedá nic dělat? Může vás někdo beztrestně pronásledovat a psychicky ničit?

Požádala jsem o vyjádření psycholožku Radanu Rovenu Štěpánkovou.

Manipulátor je typ osobnosti s psychickou poruchou, má blízko k narcistickému vidění sebe sama i světa. Pro tuto poruchu je charakteristické velikášství, neschopnost vžít se do pocitů jiných lidí a přecitlivělost vůči tomu, jak ho hodnotí druzí. Nevidí problém u sebe ale vždy u druhých. Určitým způsobem vidí partnera a lidi kolem sebe jako svoji součást, která tu je pro uspokojování jeho potřeb tak jako jeho ruce a nohy.

Rozeznat takového člověka na první pohled je obtížné. V prvním kontaktu může dívce imponovat tím, jak ji dává najevo, že je pro něj důležitá, může být okouzlující řečník. Kvalitní vztah s takovým člověkem je v podstatě nemožný, protože jemu jde o nadvládu a vlastnění,  nikoliv o lásku v pravém slova smyslu. Když poznáte, že váš protějšek je právě takový, je vhodné od něj co nejdříve odejít.

Když s takovým člověkem máte dítě,  lze očekávat komplikace. Za svou část může považovat jak dítě, tak partnerku, to znamená, že se snaží s lidmi zacházet jako s věcmi tak, aby dosáhl svého uspokojení.

Najít klid v takové situaci jako je Marceli je jistě náročné.  Ideálním stavem mysli a srdce pro Marcelu je neutralita. Dosáhnout takového stavu znamená uzdravit svou vnitřní bolest a následně odpustit. Když by Marcela přistupovala k řešení sporů s bojovou náladou, pouto boje by vlastně posilovala a sobě na klidu by nepřidala.

Když člověk do tohoto komplikovaného vztahu neposílá vlastní emoce, je pravděpodobné, že útočníka a obtěžovatele nebude sytit a obtěžovatel s mnohým ustane.  Dostat se do pocitu neutrality by byla úleva i pro Marcelu.

O příběhu nevíme mnoho, proto těžko radit. Snad nějaký šikovný právník by mohl dokázat, že se jedná o obtěžování a pronásledování, je ale otázka, zda vynaložené úsilí přinese dostatečný efekt.

Mgr. Radana Rovena Štěpánková
Psycholog-psychoterapeut
www.rovena.info

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY