Na to mají psychologové snadnou odpověď. I v dnešním realistickém světě, kdy vše musí být podloženo vědou, dětem fantazii plnou čar a kouzel ponechte co nejdéle. Pohádky jasně definují dobro a zlo, učí životním hodnotám a víře ve šťastný konec, kterého dojde i zdánlivý outsider, jemuž zpočátku každý jen hází klacky pod nohy. Zkrátka že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, jak kdysi řekl jeden moudrý člověk. Ani samy děti si pak v tom velkém a neznámém světě nepřipadají tak nicotně a bezbranně. 

cert.jpg
Foto: Shutterstock

S pravdou nespěchejte

Kdy je čas postavit dítě tváří v tvář realitě? To je velice individuální a každý rodič nejlépe vycítí, kdy je na ni jeho ratolest zralá. Respektive kdy ji skutečně chce a potřebuje slyšet. „Každé dítě dospěje k poznání své pravdy a každé trochu jindy. Pokud se začne vyptávat, jak to s tím Mikulášem nebo Ježíkem je, zeptejte se nejdříve vy jeho, co si o tom myslí. Možná se dozvíte, jak daleko už popřemýšlelo, kdo mu co stihl prozradit,“ radí rodičům dětská psycholožka Jitka Jeklová, jak si připravit pevnější půdu pod nohama. Pokud uslyšíte, že je potomek stále ještě na vážkách, máte možnost říct, že dotyčná pohádková bytost chodí jen tam, kde se na ni věří.

61a895b0cbda4obrazek.jpgProč s Mikulášem chodí čerti?
Rozhodně ne pro to, abychom jimi mohli děti strašit, případně je oním strachem dokonce vychovávat. To je beztak účinné pouze pár hodin poté, co za sebou návštěva z pekel zabouchne dveře vašeho bytu. Může ale nastat i úplný opak – citlivému dítěti strašení způsobí trauma, takže se najednou bude bát i usínat samo v posteli. Při mikulášské nadílce by se vedle vás vždy mělo cítit naprosto v bezpečí. I v případě, že ho před čerty za něco pokáráte. Nikdy následně nezapomeňte na pochvalu za věci, kterých si na něm ceníte.

„Čert by mohl být jen dobrou ukázkou toho, že svět není jen krásný a kladný jako Mikuláš s anděly, ale že vše je vždy tak nějak vyváženo,“ naznačuje dětská psycholožka Jitka Jeklová.
Foto: Shutterstock

Brácho, čerti nejsou…

Jak se vyvarovat toho, že si o realitě, jak to chodí právě u vás doma, pustí pusu na špacír starší sourozenec?  „Tady je dobré z těch starších udělat rodičovské spojence, že ony už vědí, ale mladším necháme jejich víru v zázraky,“ nastiňuje možnost Jitka Jeklová.

Vždyť je to soused!

V případě mikulášské nadílky se může snadno stát, že zvídavé dítko pod šedými vousy nebo černými rohy pozná známého člověka. Nebo uvidí hned několik part najednou. Ani to ještě nemusí znamenat, že je s pohádkovým světem konec. Pravý i falešný Mikuláš s čerty vedle sebe mohou klidně fungovat dál.

„Pokud už dojde k prozrazení, že dárky tak úplně nenosí Mikuláš nebo Ježíšek, můžeme nejprve hrát hru o tom, že by to všechno nestíhal, a že mu prostě pomáháme. Pak je také dobrou variantou, že i my můžeme dávat dárky těm, co máme rádi, protože dávat dárky je mnohem lepší, než je jen dostávat,“ radí psycholožka.

Aby nebyly za hlupáky

Dětem, které už pravdu odhalily a přejí si ji od rodičů jen potvrdit, bychom dál lhát neměli. Často k tomu dochází kolem sedmého roku věku, s příchodem do školy. „Prozrazení kouzla může být pro některé děti zklamáním. I proto je dobré se držet toho, že dětem se nemá lhát a spíše navrhnout hru, že u nás doma budeme na Mikuláše nebo Ježíška dál věřit. Samozřejmě je lepší, když se tvrdou pravdu nedozví od spolužáků, a ještě s výtkou, že je hloupé, když věří báchorkám. Pak je znovu dobré si promluvit o tom, že kdo chce, může věřit, čemu chce. Protože Vánoce jsou pohádkový čas,“ dodává dětská psycholožka.

Zdroj informací: psycholožka Jitka Jeklová, Michal Černoušek - kniha Děti a svět pohádek

Čtěte také: