Kolikrát si při učení povzdechneme, že máme špatnou paměť, nedokážeme se soustředit, nedokážeme se nic naučit. Ale je to tak? Existuje dobrá nebo špatná paměť? Odpověď zní: dokážeme buď správně využívat potenciál svého mozku, nebo se nadále trápíme školometským způsobem nudného a útrpného učení a mozek takto informace odmítá!

Jestliže chceme skutečně využít neuvěřitelných schopností velkého mozku, musíme o něm něco vědět, např. že naléhavě volá po tom, aby se směl učit a znovu poznávat.¨

memory

Teprve když okolní svět touhu po učení neustále trestá, začnou se spojovat projevované aktivity s pocitem nelibosti (Nech to být! Nesahej na to! Neptej se tolik! Nezpívej, bolí mě hlava!). Tím se však vrozená schopnost učit se, poznávat, rozvíjet své schopnosti potlačuje! A to je ten zlomový bod v našem životě, kdy jsme ztratili nadšení a motivaci.  Z člověka se stává morous! A později si bude tento člověk stále dokazovat, jak je ostatně všechno nepříjemné. 

Ale my můžeme svou původní danou schopnost k učení se novým věcem a ke změně znovu objevit a naučit se ji úspěšně rozvíjet.

Náš velký mozek je složen ze dvou částí – levé a pravé hemisféry. Hlavní rozdíl ve funkci obou polokoulí je v tom, že v levé hemisféře je „zpracována“, přijímána a vydávána řeč, zatímco pravá mozková hemisféra je určena pro obrazové a analogové vnímání.

Naše kultura je zaměřena na využití levé mozkové hemisféry, kterou většinou „zatěžujeme“, zatímco ta pravá se „nudí“. Tak se dostáváme do bludného kruhu – přetížení vyvolává pocity nelibosti a otrávenosti, a ty vyvolávají stres.

Když se učíme tímto způsobem, vydáváme vlastně spoustu energie na překonávání pocitu nelibosti, který je dán naší dřívější zkušeností z učení, a to, že „učení je nudné, těžké“. Jsme z toho rozladění, mrzutí a následně nám další energii odčerpává vědomí toho, že jsem mrzutý a musím to překonat, abych se mohl učit. Kolik nám potom zbývá energie na učení? Jen velmi málo! A náš mozek se v závěru učení brání, a to vede k pocitu „špatné paměti“.

Když se učíme a informaci nepřijímáme se žhavým zájmem, mozek tuto informaci vyhodnotí jako nezajímavou a hodí ji do krátkodobé paměti. K tomu, aby informace skončila v paměti dlouhodobé, musíme nejméně 30x informaci zopakovat, a tím se dostáváme k nepříjemnému biflování, stresu a únavě. Ale my můžeme zapojit  levou i pravou hemisféru! Pro digitální a analogové informace totiž existují dvě krátkodobé paměti. Pokud bude  nějaká informace zadána současně do obou mozkových polokoulí, pak už nebude moci někam „zapadnout“, mozek ji vyhodnotí jako důležitou a  ocitne se úspěšně v dlouhodobé paměti. Proto je tak důležité vyslat informaci  pro levou hemisféru (např. slovo) současně s nějakou informací pro pravou hemisféru (např. obraz, představa, emoce, hudba…)

Není třeba žádného útrpného opakování! Stačí respektovat obě části našeho mozku stejně.

K tomu je ovšem třeba zvládnout vytváření obrazů a naučit se tuto techniku suverénně uplatňovat.

Říkáme, že jsme „národem J.A. Komenského, který mimochodem, řečeno naším současným jazykem, prosazoval „učení podle pravidel mozku“. Ale pochopili jsme vůbec jeho přínos?

osobní terapeutka Pavla Štěpničková

Reklama