dis.jpg
Foto: Shutterstock

Fatfobie neboli strach z tuku má dvě základní roviny. V jedné z nich se jedná o chorobný strach i z drobného přibírání na váze. Jedinec postižený touto formou fóbie trpí nutkavými pocity potřeby se neustále kontrolovat a pečlivě regulovat svou váhu a úroveň tělesného tuku.

Ve své druhé rovině skrývá fatfobie strach a nenávist k lidem s nadváhou. Projevuje se diskriminací, shazováním, nevhodnými vtipy na účet dané osoby a také stereotypizováním – tlustý člověk je líný a nezdravý, hubený člověk je aktivní a kompletně zdravý.

Zkušenosti respondentů s nadváhou s fatfóbií  

Aneta, 32 let
„Prošla jsem si oběma extrémy. Byla jsem aktivní fitness sportovkyně bez gramu tuku i tlustá holka. A můžu upřímně říct, že rozdíl v chování lidí k vám je skutečně markantní. Jakmile jste štíhlí, lidé s vámi mluví s nádechem úcty, nic není problém – vše pro vás zařídí a se vším pomohou. Ovšem jako baculatou mě kolikrát ani nepozdravili lidé, se kterými jsem se v minulosti dříve normálně bavila. Nejhorší moment nastal asi ve chvíli, kdy jsem v rámci terapie poruchy příjmu potravy měla po svém zaléčení vést besedu o stravování na základní škole. Ředitel si mě vzal stranou a řekl mi, že tedy rozhodně jako bývalá holka s poruchou příjmu potravy nevypadám a že jsem se pěkně vyjedla. Následně jsem byla svědkem toho, jak moje kolegyně s pro mě běžnou postavou (velikost 38) dostala výpověď z recepce fitness centra, protože prý „začala kynout“. Někdy tam jsem si začala uvědomovat, že fatfobie ve společnosti existuje a co více – je nebezpečná. Jednu výhodu to ale přece mělo. Dokonale jsem si protřídila lidi kolem sebe.“

Gabriela, 20 let
„Nemám nadváhu a ani jsem nikdy neměla – alespoň ne takovou, aby ji společnost považovala za problém, ale přesto se snažím aktivně ve své sociální bublině bojovat proti fatfobií. Připadá mi neuvěřitelné, že se kdokoliv pasuje do role člověka, který má právo hodnotit vzhled ostatních i bez toho, aby je dotyčný požádal o názor. Za zcela absurdní považuju názory, že lidé říkají tlustým jedincům hnusné věci proto, že obezita je nezdravá. Absolutně odmítám věřit tomu, že komukoliv z těch lidí jde o zdraví těch dotyčných – kolikrát zcela cizích lidí. Když si představíte člověka, který se narodí s dobrým metabolismem, nemá sklony k přibírání, ale nesportuje, jí ve fastfoodech, kouří, pije jen energetické drinky a hromadu kávy, tak nikoho ani nenapadne ho na první pohled posuzovat, zda je či není zdravý. Ovšem u tlustého člověka se každý cítí jako lékař a odborník na slovo vzatý.“

Denisa, 35 let
„Mám nadváhu asi patnáct kilo a nejvíce fatfobií pociťuji od mužů. Nemyslím teď skutečnost, že si muži primárně vybírají štíhlé dívky – to není fatfobie, to je preference a osobní vkus a ten je v pořádku – mluvím tu o tom, že například na pracovní rovině se často setkávám s tím, že muži (především nadřízení) dokáží respektovat jen ty ženy, se kterými by chtěli spát nebo které se jim líbí. Pokud tento faktor odpadá, dokáží se chovat nepříjemně. Například u nás v práci jsou všechny kolegyně štíhlé a rozdílný přístup stran vedení je patrný.“

Tereza, 41 let
„Obezita je bezesporu nemoc. Ovšem nemocný obezitou je v očích lékařů automaticky podřadný pacient. Naprosto všechno, co vás trápí totiž vyřeší zhubnutí na váze. Kvůli tomu mi například má bývala obvodní lékařka nechala zanedbat střevní onemocnění, protože jeho dlouhodobé příznaky stále připisovala jen nadváze.“

Radka, 28 let
„Nejhorší jsou fatfobní řeči štíhlých lidí. Takové ty věty typu: „Teda, ty máš odvahu, že si vezmeš kraťasy, to já bych nemohla.“ Lidi, zkuste pochopit, že i tlustí lidé mají právo užít si teplo a léto a nemusí se pařit v dlouhých kalhotách. A to, že vy máte špatný pocit z toho, že by se tlustý člověk mohl cítit dobře sám ve svém těle fakt není jeho problém, ale váš.“

Čtěte také: 

Zdroj: Autorka článku, respondenti redakce, Extrifit, TikTok Zolcaa, Hatefree culture