Kam se vypravíme dnes? Na dvě místa, která mají jedno společné – Ples v opeře. Nejdříve do Vídně, hlavního města bývalé habsburské monarchie, kam to máme my z Brna, o němž se říkalo, že je předměstím Vídně, opravdu kousek. Ostatně ještě za první republiky prý brněnské paničky jezdívaly do Vídně na kafe. Závěrem naše putování zakončíme u nás doma. Nakoukneme do interiérů Státní opery Praha, kde se nedávno konal také Ples v opeře, aby hned po jeho skončení mohla začít dlouho avizovaná rekonstrukce budovy.
Dvorní opera či Státní opera Vídeň
Jedna z prvních honosných staveb na nově vznikající vídeňské okružní Ringstraße se začala budovat v roce 1861. Stavbu podle projektu architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburga, který zvítězil ve veřejné soutěži, prováděla firma známého českého stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Ten má „na svědomí“ třeba také vídeňskou burzu či Votivní kostel. Celkem ve Vídni zrealizoval úctyhodných 142 staveb!
Za úspěšnou výstavbu Dvorní opery mu byl dokonce udělen titul c. k. státního rady.
Jedna z prvních budov mohutného stavebního boomu na místě zbořených městských hradeb se stala výraznou dominantou Ringstrasse
Jenže stavbu této nádherné novorenesanční budovy od počátku provázela nevýslovná smůla. Nestabilní podloží vyžadovalo opravdu hluboké základy, ty sahají až do hloubky neuvěřitelných 120 metrů! Stavba byla neustále pod drobnohledem veřejnosti, oficiálních míst i tisku. Kritizovalo se kdeco, hlavně nebývale vysoké náklady, které se vyšplhaly do výše 6 miliónů zlatých, přičemž samotná budova stála jen necelý milión.
Vadila i okázalost a monumentalita stavby, přesně to, co bylo později naopak obdivováno. A pak si přisadil císař. Nešetrně se vyjádřil, že mu stavba připomíná nádražní budovu! Jemný a citlivý van der Nüll, jehož manželka byla v osmém měsíci těhotenství, v zoufalství spáchal sebevraždu. Slavnostního otevření se ovšem nedožil ani druhý architekt Sicardsburg, který o pár týdnů později podlehl mrtvici.
Slavnostní hlavní schodiště nezapře vysokou úroveň práce architektů
To císařem otřáslo! Ale poučil se. „Je to pěkné!“ později už jen takto opatrně hodnotil každé umělecké dílo. Slavnostní otevření divadla za účasti císařského páru se konalo 25. května 1869 uvedením opery Don Giovanni W. A. Mozarta. A velmi brzy se názor veřejnosti na budovy opery zcela změnil, ta tam byla nevraživost či posměšky. Nakonec se budova stala vzorem pro mnohé další.
Vídeňská opera je spjata s mnoha slavnými jmény – zpěváky, dirigenty či řediteli divadla, nechybí mezi nimi třeba Gustav Mahler, Richard Strauss či Herbert von Karajan.
Když byla v březnu 1945 Vídeň bombardována, těžce byla zasažena i budova opery. Vypukl obrovský požár, kterému padla za oběť většina budovy, ale také dekorace a kostýmy nedozírné ceny. Po válce se uvažovalo dokonce o tom, že budovu zbourají a postaví dokonalou repliku buď na místě samém či někde jinde. Nakonec se přece jen přistoupilo k rekonstrukci. Zrekonstruované divadlo mělo v té době nejmodernější vybavení a bylo slavnostně otevřeno v roce 1955.
Interiér divadla je docela skromný
Jednou ročně - v únoru - se jeviště a parket Státní opery promění na jedinou noc ve velký taneční sál. Návštěva Plesu v opeře je prestižní záležitostí, jíž se účastní nejvyšší honorace kulturního a veřejného života nejen rakouské společnosti, ale při uvádění zaznívají i zvučná jména mnohých zahraničních hostů.
Pražská Státní opera
Německy mluvící část pražského obyvatelstva navštěvovala v devatenáctém století převážně Stavovské divadlo, nejstarší divadlo v Praze, ve kterém se pravidelně střídaly německé a české soubory. Touha po vlastním, ryze německém kulturním svatostánku zesílila zejména po otevření nového Národního divadla v roce 1883. Německý divadelní spolek se proto obrátil na vídeňskou architektonickou kancelář Fellner a Helmer se žádostí o návrh divadelní budovy.
Budova Státní opery Praha
Ateliér se úkolu zhostil bravurně. Není divu, neboť své ostruhy získali pánové Feller a Helmer právě na poli divadelního stavitelství. Svědčí o tom na padesát divadelních budov po celém císařství. Jejich divadla vynikala nejen vysokou estetickou hodnotou, ale i na tu dobu mimořádně vyspělým technickým zázemím a zejména vysokou mírou bezpečnosti.
Ke své práci na projektu nového pražského divadla si přizvali i Karla von Hasenauera, který realizoval stavbu vídeňského Burgtheateru podle plánu Gottfrieda Sempera. V Praze se podílel zejména na vnitřní výzdobě. Stavba divadla byla financována převážně ze soukromých sbírek.
Státní opera Praha vítá své návštěvníky v nádherném prostorném foyer s pozlaceným štukováním
Nové německé divadlo, jak zněl oficiální název, bylo slavnostně otevřeno v roce 1888 Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští. Prvním ředitelem se stal Angelo Neumann, který dříve vedl Stavovské divadlo. Brzy poté se stalo jedním z prestižních scén v mezinárodním měřítku. Jeho jevištěm prošla řada velmi významných umělců, jak např. dirigenti Carl Muck, Franz Schalk, Gustav Mahler, nebo Richard Strauss a ze solistů třeba Maria Jeritza, Nellie Melba, Karl Burian nebo Enrico Caruso.
Divadelní a operní představení se hrály v divadle až do září roku 1938. Klesající návštěvnost a vývoj politické situace donutily Německý divadelní spolek ukončit činnost divadla. Budovu měl odkoupit Československý stát, k čemuž již ale nedošlo. Zabránilo tomu vytvoření Protektorátu Čechy a Morava.
Tři patra lóží zdobených sochami a nástěnnými malbami dodávají interiéru romantické kouzlo
Budova byla přejmenována na Deutsches Opernhaus. Během druhé světové války však sloužila převážně pro politická shromáždění NSDAP. Pouze velmi sporadicky v něm hostovaly menší německé divadelní soubory. Po válce v roce 1948 byla budova organizačně připojena k Národnímu divadlu jako jeho vedlejší scéna s názvem Smetanovo divadlo.
Stropu zdobeným jemnými štuky dominuje zlatý lustr, který se původně před každým představením stáhl dolů, aby se na něm zapálily svíčky. Dnes je samozřejmě plně elektrifikovaný
V roce 1992 se divadlo osamostatnilo, navázalo na své původní poslání a dostává dnešní název Státní opera. Tato nezávislost však skončila v roce 2012 a navzdory mínění odborné i laické veřejnosti došlo opět ke spojení s Národním divadlem.
I zde se po vzoru Vídně každoročně koná Ples v opeře. Letošní třináctý byl na několik dalších let posledním. Všech tisíc vstupenek v cenách od 3 500 až po 120 000 korun podle pořadatelů dlouho v předprodeji nevydrželo.
V současné době muselo divadlo z důvodu špatného stavu budovy ukončit svou činnost a čeká se na již schválenou rekonstrukci za téměř miliardu korun.
Kéž bychom se brzy dočkali návratu slávy této naší jedinečné kulturní památky!
|
Na našem webu jste si také mohli přečíst: |
|---|
Nový komentář
Komentáře
pražská-
pražská strčí vídeňskou do kapsy
opět nádherný článek díky