Minulý týden jsme na našem webu navštívili pařížskou a drážďanskou operu. Dnes se vypravíme do Milána a Budapešti. I zdejší operní scény patří k evropským skvostům…

Teatro alla Scala  - Miláno

I když je dnes Miláno především synonymem módy, opera La Scala, jak se jí zkráceně říká, je v hudebním světě stále pojmem. Přitom budova této věhlasné opery, která se nachází v samém centru města, je celkem nenápadná ve srovnání s tou pařížskou či vídeňskou. Zpívat v ní je ale snem každého umělce. Je to především prestižní záležitost, i když ani honoráře nejsou zanedbatelné. Zdejší obecenstvo je opravdu specifické. Dokáže nadšeně aplaudovat, ale také dávat najevo svou nevoli hlasitým bučením a tím „rozhodit“ i ty nejlepší umělce. Samozřejmě vše je předem domluveno za drobné úplatky, třeba vstupenky na „bidýlko“.

Divadlo La Scala

Dnešní Scala vznikla na místě, kde původně stál kostel Santa Maria della Scala. Ten byl nahrazen divadlem již na konci šestnáctého století, který nechal postavit guvernér Ferdinando di Velasco v jednom z křídel tehdejšího vévodského paláce. I podle místa neslo jméno Teatro Ducale. Ovšem úspěch se nedostavil. Snad to bylo konkurencí již zavedených scén, nebo z jiných důvodů. Faktem je, že divadlo bylo málo navštěvované, postupně chátralo, dokonce bylo přeměněno na jízdárnu, až jednoho dne roku 1708 shořelo.

Druhé divadlo na témže místě – Teatro Nuovo Ducale – se začalo stavět až v roce 1717, kdy se podařilo nashromáždit potřebné finance. Zato stavba trvala pouhý rok. Ale jak dobře známe, někdy se historie opakuje – v roce 1776 i toto divadlo vyhořelo do základů.

Když se zpráva donesla do Vídně, nařídila Marie Terezie, tehdejší vládkyně Lombardie, aby postavili na témže místě co nejdříve divadlo nové.

Plány, které zanedlouho přinesl architekt Permarinni, nebyly jen velkolepé, ale spíše kolosální, co do rozměrů do té doby nevídané. Už v srpnu téhož roku se započalo se stavbou, která trvala pouhé dva roky.

La Scala interiér

Ke slavnostnímu otevření divadla Il Nuovo Regio Ducale Teatro alla Scala došlo 3. srpna 1778 operou Odhalená Evropa skladatele Antonia Salieriho. Dnes ho známe nejspíše jen jako rivala W. A. Mozarta z Formanova Amadea. Ovšem ve své době to byl skladatel velmi slavný a velmi úspěšný.

Nová milánská operní scéna se brzy stala nejvýznamnějším a nejslavnějším jevištěm tehdejšího operního světa. Stala se metou těch, co mají s operou cokoliv společného – zpěváků, dirigentů, skladatelů, ale i diváků. A je nejvýznamnějším operním divadlem i ve 21. století.

Divadlo má celkem 270 lóží, které jsou v šesti podlažích, vyložené červeným damaškem. Z postranních lóží je prý velmi špatně vidět na jeviště, ale na ceny vstupenek, které nepatří zrovna mezi levné, to nemá vliv. Celková kapacita divadla je 2800 míst. S prvními tóny předehry se vchody do divadla bez milosti uzavírají a žádný opozdilec není do hlediště vpuštěn.

V roce 1913 bylo otevřeno divadelní muzeum, které připomíná slavnou éru italské hudby. Je propojeno s divadlem, takže z muzea se vlastně můžete podívat na hlediště a jeviště tohoto nejslavnějšího italského divadla…

La Scala-museum

V divadelním muzeu uvidíte expozice kostýmů k různým představením a také galerii slavných postav, které divadlem prošly

 

Maďarská státní opera  - Budapešť

Další lahůdkou mezi evropskými operními scénami je i Maďarská státní opera - Magyar Állami Operaház. Velkou zásluhu na jejím vzniku má Ferenc Erkel, autor maďarské státní hymny a první hudební ředitel opery. Architektonickou soutěž na její výstavbu vyhrál Miklós Ybl, slavný maďarský architekt evropského formátu a autor mnoha významných budapešťských staveb. Podle jeho plánů byla v letech 1875 – 1884 postavena novorenesanční budova na nově vznikajícím širokém bulváru Andrássyho. Divadlo tehdy neslo název Maďarská královská opera – Magyar Királyi Operaház.

Budapesti operaház

Interiéry jsou ohromující. Maďaři byli vždy velcí patrioti, a proto si na nich nechali patřičně záležet. Stavbu financovalo město Budapešť, přispěl i rakousko-uherský císař František Josef I. Jak veškeré stavební práce, tak i práce na nádherném interiéru byly provedeny převážně místními řemeslníky a umělci všeho druhu. Tak to totiž předepisovala vládní komise bedlivě dohlížející na celý průběh výstavby.

Budapesti operaház-busty

Na chodbě jsou vidět busty dvou velikánů, kteří se o vznik operního domu zasloužili - Ference Erkela a Miklóse Ybla

Budapesti operaház-int

V interiéru se zlatem a brokátem nešetřilo...

Slavnostní otevření nové budovy se konalo 27. září 1884 představením Erkelovy opery Bánk Bán. Orchestr řídil sám Mistr. Samozřejmě nebyli by to Maďaři, kdyby na tuto slávu nepozvali samotného císaře. Z boční ulice mohl královský (a císařský) pár vstoupit do budovy samostatným vchodem a do lóže se dostat nádherným královským schodištěm vyhrazeným pouze pro ně. 

Budapesti operaház

Vlevo slavnostní hlavní schodiště, vpravo schodiště pro Jejich královská veličenstva

Císař Franz Josef byl prý doslova ohromen pompézností budovy. Údajně snad prohlásil, že je krásnější než Opera vídeňská. Možná také proto ji navštívil jen jednou, císařovna Sissi pouze dvakrát. Zrak přechází při pohledu na jeviště i hlediště, zejména pak na lóže císařovny a císaře, k nimž přísluší i obrovské předpokoje pro Veličenstva k trávení přestávek. Celý interiér je ze dřeva. I stěny pod textilními tapetami jsou dřevěné kvůli akustice, která je zde mimořádná. Schodiště jsou z bílého a červeného mramoru. A všude zlato…

Prohlídky, o které je obrovský zájem, jsou denně v několika jazycích. Ten zážitek za to rozhodně stojí…

 

Mohli jste si také přečíst:

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ