Eva Olmerová, žena s pěveckým darem od Boha a komplikovaným osudem i povahou, by dnes oslavila 75. narozeniny.

Dramatické vztahy a zákaz vystupování za normalizace ji dovedly k tomu, že svůj talent utápěla v alkoholu. „Kdyby měla normální možnosti, stala by se jednou z nejlepších zpěvaček v Evropě,“ domnívá se hudební publicista Jiří Černý.

Eva Olmerová se narodila v roce 1934 v dobře situované rodině. Hudbě se věnovala už od mládí – hrála na kytaru, na klavír a hlavně zpívala. Zlom pro ni nastal v roce  1962, kdy se dostala do Semaforu.

„Eva zpívala po kavárnách. Tam si ji přišel poslechnout Karel Mareš, skladatel a dramaturg Semaforu, a do divadla ji přivedl jako náhradu za Evu Pilarovou, která odtamtud tenkrát odešla,“ doplňuje Černý.

 

Olmerová se ze dne na den stala hvězdou. Žila divoce a střídala vzestupy a pády – vyhazovy ze Semaforu, deprese po emigraci druhého manžela, prášky a alkohol, ale také hvězdné vystoupení na VI. jazzovém festivalu (1969).

 

Od normalizace vzestupů ubývalo a přibývalo pádů. Přispělo k nim třetí nevydařené manželství a především zákaz vystupování. „StB ji poprvé vyslýchala v sedmnácti letech, svlékli ji tehdy donaha!“ uvedl Jiří Černý.
„Chtěli po ní, aby donášela, protože její dědeček byl za války v Anglii ve službách prezidenta Beneše a její strýc byl anglický královský letec,“ dodává.

 

Deprese utápěla Olmerová v alkoholu. K závislosti se ale přidaly i vážné zdravotní problémy. Na počátku 80. let dokázal zpěvačku na čas vrátit k hudbě Michael Kocáb, ale desky Zahraj i pro mě (1981) a Vítr je rváč (1983) byly pro Olmerovou jen malou satisfakcí. Legendární jazzová zpěvačka zemřela 10. srpna 1993.

 

Jiné podmínky by podle Černého Olmerovou vynesly mezi nejlepší evropské zpěvačky: „Lubomír Dorůžka ji přirovnal k Bessie Smithové, Leo Jehne k Billy Holidayové. Měla temnou barvu hlasu, obrovské improvizační schopnosti a neměla téměř žádné manýry. Zpívala ze sebe a dovedla se inspirovat i country nebo rokenrolem,“ uzavírá Černý.

 

Eva Olmerová: Čekej tiše...  

Reklama