Ne všechny příhody z doby dospívání jsou úsměvné. Eva svou pubertu prožívala v době temna padesátých let, s matkou sešněrovanou předsudky, pobožnou babičkou a všudypřítomné šedi okolo sebe. Ale na něco přece jenom vzpomíná ráda. Ale to už si přečtete v jejím příspvěku, za který moc děkujeme.
Dnes na ni vzpomínám s lítostí, protože v padesátých letech jsme moc možností neměli. Ve škole nám vyprávěli o kapitalistickém nápoji Coca cola, před kterým jsme byli důrazně varováni. Chodili jsme do brambor na amerického brouka, kterého nám tam revanšisti nasadili. Kluci, kteří se dostali k džínám, byli za odstrašující případ. Ještě ke všemu jsem měla pobožnou babičku, kvůli které jsme museli všichni chodit do kostela a já do náboženství. Od té doby mám k bohoslužbám odpor. Nejhorší ale na tom bylo, že máma byla sešněrována předsudky a tak jsem neměla maminku kamarádku, ale matku. Naučila mne sice všechno k vedení domácnosti ,ale vzdělání pro děvče bylo k ničemu - „protože se stejně vdá a bude doma s dětmi“. Sex byl tabu, takže co jsem se nedozvěděla od zkušenějších spolužaček, musela jsem se školit sama metodou úspěchů a omylů. Někdy opravdu hořkých. Podle výchovy vypadalo i oblékání - šedá myš. Přesto ráda vzpomínám na první lásku, na legraci na svazáckých schůzkách, na cvičení v Sokole. Jenom ten vztah s rodičkou mne mrzí. Nikdy jsme k sobě neměly blízko, ani když jsem dospěla.
Tak jsem se vypovídala - teda vypsala- a půjdu pokračovat v šití, pokud se ovšem náš kocour už vyspal a slezl konečně z mé rozdělané práce.
Eva
Díky za příspěvek na dnešní téma, i když nebyl právě optimistický. Ale to se vám nokdo nemůže divit. Škoda těch krásných let.
Máte veselejší vzpomínky, milé ženy-in? V jaké době jste prožívala pubertu právě vy? Mohla jste se pořádně vyblbnout? Nosila jste si, co jste chtěla? Měla jste volnost, nebo vás rodiče drželi zkrátka? Rozumněli vám?Tolerovali vaše vzdory, odmlouvání a rebelii? Nebo jste s nimi měla spory?
Vzpomínáte na svou pubertu s úsměvem, nebo spíš s rozpaky?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Ferdulka — #2 já taky
enka1 — #1 Amerického brouka se štítím, má plechovka by zela prázdnotou
Mamince bych už nic nevyčítala. Jediným rozhřešením je uznat naše rodiče jako samostatné rovnocenné jedince a partnery, kteří mají právo na své mouchy stejně jako my, aniž bychom si nárokovali další jednostranné závazky. To není ve zlém, jen tím světem se pak líp šlape.
Evo,i když svoji pubertu jsem měla v pozdějších letech než v padesátých,v lecčems Vám velmi rozumím a mám podobně smutné vzpomínky...a podobný vztah s mamkou.
Americký brouk škodil dlouho, taky si pamatuji plechovku v ruce s olejem nebo co v ní bylo a kdo v ní měl nejvíce larev byl chválen..............