Eva se narodila před sto lety - 4. března 1920 - do rodiny hudebního vědce a skladatele Jana Branbergera, který složil hudbu k několika prvorepublikovým filmům a zároveň byl i ředitelem pražské konzervatoře. Evinou maminkou byla Doubravka Branbergerová, sopranistka Národního divadla, která působila také jako profesorka sólového zpěvu na pražské konzervatoři, kde vychovala mnoho operních pěvkyň a učitelek zpěvu. Malá Eva tedy se svými sestrami vyrůstala v podnětném uměleckém prostředí.

Rodiče sice své dceři v ničem nebránili, nicméně si přáli, aby se nejdříve naučila cizí jazyky. A tak začala Eva Branbergerová studovat na anglickém gymnáziu. V kvartě ale převládl její zájem o herectví, a tak podala přihlášku na konzervatoř. A v roce 1936 byla přijata hned do druhého ročníku.

A brzy ji ve škole objevil režisér Oldřich Kmínek a nabídl jí roli v připravovaném filmu Manželství na úvěr. Eva tam hrála mladší sestru hlavní hrdinky v podání Zity Kabátové. A protože příjmení Branbergerová se filmařům zdálo příliš dlouhé, zkrátili jí ho na Gerová. Tento pseudonym používala výhradně na filmovém plátně.

Foto: Youtube

Jako herečka byla k sobě Eva Gerová velice kritická. Byla velmi skromná a příjemná, hvězdné manýry jí byly naprosto cizí. Typově se podobala Věře Ferbasové, s níž si také zahrála. V několika filmech byl jejím partnerem slovenský tenorista František Krištof-Veselý.  



Za svou filmovou kariéru, která trvala pouhé tři roky (1936-39), natočila dvanáct filmů. Ačkoli dostávala i nadále nabídky, odmítala je. Za všechno mohla láska. Ve svých osmnácti letech si právě dělala řidičský průkaz, na nějž potřebovala lékařské osvědčení. To jí vystavil lékař MUDr. Jaroslav Šanovec. Byla to láska na první pohled a brzy následovala nabídka k sňatku. Eva ji přijala a v roce 1939 se provdala. Dokončila ještě konzervatoř, krátce hostovala ve Vinohradském divadle, a pak se rozhodla, že se bude věnovat rodině.

V roce 1939 dostala zajímavou nabídku k natáčení od německé filmové společnosti UFA. Byla mladá, ještě příliš neokoukaná a uměla výborně německy. Odmítla! Jak prozíravé! Věnovala se manželovi a dvěma dětem, které se jí za války narodily. Byla s nimi doma deset let.

K filmu se nevrátila ani potom. Nějak si uvědomila, že by asi nebyla tou správnou tváří do budovatelských filmů. Podle svých slov toho nikdy nelitovala. Její velkou láskou se staly knihy, a tak se rozhodla pro práci v knihovně. Absolvovala knihovnickou školu a krátce studovala i na filozofické fakultě. Svou práci knihovnice Městské knihovny v Praze dělala skutečně s láskou. Do důchodu odešla teprve v roce 1993.


Tady vitální 92-letá Eva Gerová vzpomíná na film o Karlu Hynku Máchovi…

První manželství sice skončilo po třiceti letech rozvodem, pak ale Eva potkala novou lásku – lingvistu Jiřího Páva. S ním žila velmi šťastně dalších čtyřicet let! Zemřela v roce 2013 v úctyhodném věku 93 let, který by jí rozhodně nikdo nehádal. Do vysokého věku si udržovala skvělou kondici a životní optimismus. Podle svých slov za to vděčila práci, pohybu a skromnosti v jídle…

 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama