Pamatujete si na svůj první školní den? Jak vzpomínáte na svá školní léta?
- Hana Mašlíková:
„První školní den si už moc nepamatuji. Připomínám si to z fotografií, kde stojím před školou s kornoutem plných sladkostí. Myslím si, že pro většinu z nás byla škola „vopruz“. Já jsem sporťák, takže tělocvik byla moje srdcovka. Ráda vzpomínám i na přírodopis, ale vše ostatní bylo pro mě nudné, absolutně jsem nechápala, proč se to musím učit, když to přeci nebudu nikdy potřebovat. Až zpětně jsem to začala vnímat jako pozitivní přínos do života.“
- Mahulena Bočanová:
„Pamatuji si to moc dobře. Bylo to na základní škole na Břevnově. Dostávali jsme takové molitanové hračky, vybavuje se mi i jejich vůně. Vzpomínám, jak mi zpětně bylo líto, že jsem si vybrala jen jednoho plyšáka, i když paní učitelka říkala, že si jich mohu vzít kolik chci. Ráda si připomínám ty časy sladkého dětství, když kolem jezdívám tramvají. Bude to znít blbě, já jsem nikdy neměla problém s učením, takže jsem školu měla vážně moc ráda. Nemusela jsem jí nikdy věnovat hodně ze svého volného času, stačilo, když jsem dávala při hodinách pozor. Měla jsem samé jedničky. Ještě jsem stíhala pomáhat svým kamarádům, kteří v nějakém předmětu plavali. Jediné, co mi moc nešlo, byla matika. Vím, jak jsem v šesté třídě paní učitelce řekla, že já se ji učit nemusím, protože budu herečka, takže matiku potřebovat nebudu. Ona se mi vysmála. A podařilo se.“
- Ivana Jirešová:
„Já si pamatuji, že jsem měla takové hezké šatičky, tehdy to pro mě bylo podstatné. Vybavuji si naší třídu a to, že jsem se moc těšila. Do školy jsem chodila ráda, bavilo mě se učit, moje dcera to má přesně naopak.“
- Bára Nesvadbová:
„S prvním dnem se mi vždy vybaví, jak se do mě zamiloval jeden můj spolužák a samou láskou mi zlomil prst. To se odehrálo třetí den, co jsem nastoupila do první třídy, ale je to pro mě stále dost silná vzpomínka. A jestli jsem měla školu ráda? Strašně moc. Já měla skvělou základní školu.“
- Martina Gavriely:
„Nepamatuji, asi je to tím, že škola pro mě byla největším peklem v mém životě. Dříve nebyly zkoumány takové ty poruchy jako je ADHD atd. A právě něco takového mám já, takže jsem měla opravdu velké problémy s učením. „Prolejzala“ jsem s odřenýma ušima. Doteď mám trauma, když mám jít svým dětem do školy na třídní schůzky.“
- Miroslav Etzler:
„To je tak dávno, že už si na první školní den nepamatuji. Na školu vzpomínám dobře z jednoho jediného důvodu, miloval jsem přestávky. Neznal jsem jiné známky než čtyřky a trojky z chování. Na gymnáziu jsem ale vymyslel jednu věc, která měla velký smysl. Byla to soutěž s názvem Missa solemnis, latinsky mše svatá, a spočívalo to v tom, kdo koho rychleji posadí na záchodovou mísu. Slyšel jsem, že na tom gymnáziu, kde jsem studoval, se to ještě pořád hraje, takže mé studium nebylo vůbec marné. Všem školákům držím palce v tomto novém školním roce, protože pro mě škola bylo něco nesnesitelného.“
Čtěte také:
- Jana Divoká: To, že se dítěti nechce chodit do školy, nemusí být jen jeho rozmar
- Rozhovor: „Všechny tři porody byly diametrálně odlišné, vede ten domácí,“ říká moderátorka Lejla Abbasová
- „Své matce musím za hlídání dcery platit,“ stěžuje si Gabriela (34)
Nový komentář
Komentáře
Pamatuju si nové blankytně modré šaty s bílou mašlí pod krkem a velice starou paní učitelku Novákovou, jak se šourala v takových těch károvaných bačkorách, co se zapínaly na kovovou přasku. Byla sice hodná ale díky její tvrdé metodě přeučování na praváka (kdy mi levou přivazovala za zády k židličce) jsem měla problémy,nejen že jsem se zpomalila v psaní a potom na střední jsem nedávala těsnopis, ale už ve třetí třídě nový mladý učitel poznal, že něco není dobře, dal mi volnost ve volbě ruky .... no bylo pozdě a poslal se mnou rodiče ke specialistovi. Ten jim vynadal, že to dovolili a řekl ať jsou rádi, že nekoktám.
Svůj první školní den si moc nepamatuju, jen to, že jsem měla nové šaty ( bohužel stejné se starší sestrou, byla jsem smutná, znamenalo to, že budu mít další 4 roky stejné šaty ). Dobře si pamatuju vysvědčení v 1. třídě, za samé jedničky jsem doma dostala hodinky, které dodnes mám a ve škole knížku Heidi, děvčátko z hor ( starší sestra dostala ve škole stejnou, nakupovali ve velkém ). Taky měla stejné známky, a to si ani nepodepisovala domácí úlohy sama, nespravedlivé, kde bylo nějaké ocenění za kreativitu ?
Nástup do první třídy si nepamatuji už to je 66 let, ale za to si pamatuji jméno paní učitelky byla to paní Boková . Bylo to v Terezíně a ona bydlela na Malé Pevnosti a tak jsme několikrát si to tam byly prohlédnout. Od té doby jsem tam již nebyla.
Na první školní den jako prvňák si nepamatuji, je to již více jak 50 let. Ale do školy jsem chodila moc ráda. Byla to malá školička 1. - 5. ročník. Tenkrát bydlel ve škole pan ředitel i pan školník. Pan ředitel měl v areálu školy i zahradu, kam jsme jako žáci chodili sbírat mandelinky (to mi dodnes utkvělo v paměti). Moc hezká léta.