Foto: Shutterstock
Strašně mě zajímalo, jak se stalo, že se ředitelka umělecké galerie spojila s aromaterapií.
Já jsem vystudovaná divadelní režisérka a v oblasti arts managementu pracuji opravdu mnoho let. V roce 2012 jsem ale prošla vyhořením a cesta z toho všeho nakonec vedla právě tudy, k aromaterapii. A to je už třináct let krásné práce.
To ale asi nemůže dělat úplně každý. Evidentně máte pro tuto oblast velký talent. Takže jste se vlastně nějakým způsobem našla?
Já myslím, že je to trochu jinak. Já jsem se našla v umění, tam jsem doma. Vyrostla jsem v divadelním prostředí a také jsem ho vystudovala. Ale tohle bylo něco úplně jiného, jako příběh z dávných dob, který vlastně nějakým způsobem k umění vždycky patřil. Třeba už v antickém období, protože umění kopíruje historii lidstva. A mě začalo fascinovat, kam až ty příběhy o vůních a symbolech vedou. Proč má každá kultura světa nebe spojené s uměním a krásou a peklo se zápachem? To není samo od sebe. A najednou jsem začala odkrývat úplně nový vesmír.
Takže jste prostě šla po stopě, ne za ambicí?
Ano, přesně tak. Já jsem jen šla po té stopě. Nebyla v tom žádná ambice. To se vždycky říká, že si určitá cesta člověka najde sama. A mně to ke mně přišlo úplně jako zázrak, jako potvrzení toho, že jdu správně.
Ta vaše alchymistická laboratoř… začala doma v kuchyni?
Kousek od Kaplice v Novohradských horách mám dům, kde mám skutečnou laboratoř s destilačními kolonami. Dokážu v nich destilovat hydroláty, a občas i esenciální oleje. To je velmi složitý proces. Ale když si ty věci připravíte, máte před sebou paletu třeba dvou set ingrediencí, které se vám vejdou na jeden stůl. To už není žádné míchání v hrncích. Čím dál tím více sedím u vah a vážím.
Říkala jste, že před třinácti lety jste prošla vyhořením. Pomohla vám aromaterapie přímo s ním?
Ano. Já jsem tehdy přestala cítit radost. Přestože jsem dělala úžasný projekt v Plzni, tehdejším Evropském hlavním městě kultury. Měla jsem skvělou práci, všechno bylo vlastně super. A přesto vám najednou v životě chybí radost. A ta se pak našla. Takže ano, bylo to vyhoření. Byla to únava z celého profesního života. A najednou přišlo něco úplně nového, co bylo skutečně jen moje. Šla jsem cestami, kudy nikdo nešel. A nikoho jsem na té cestě nepotkala. Až mě to dovedlo opravdu až k Paracelsovi, potom k Hahnemannovi, k homeopatii. A těch věcí, které máme „v šuplíku“, je pořád ještě velmi mnoho.
Co všechno lze pomocí vůní řešit?
V psychické rovině je to například úzkost, posttraumatický syndrom, problémy s pamětí, se soustředěním nebo potíže se spánkem. Když to hodně zjednoduším, vůně se dají rozdělit do tří skupin: jedna skupina jsou stimulanty, druhá jsou relaxanty a třetí adaptogeny a harmonizanty. A my se mezi těmito kategoriemi pohybujeme v různých poměrech podle potřeby.
Foto: Kateřina Melenová
Záleží i na tom, jakým způsobem vůně do těla dostáváme?
To je výborná otázka. Esenciální olej můžeme do těla dostat třemi způsoby: inhalačně, přes pokožku a orálně. Někteří prodejci tvrdí, že si můžete kapnout esenciální olej do vody a vypít ho. To prosím nikdy nedělejte, tím si můžete opravdu hodně ublížit. Orální podání se v některých aromaterapeutických školách, například ve Francii, skutečně užívá, a farmakologická větev aromaterapie se tudy reálně ubírá. Ukazuje se dokonce, že esenciální oleje mohou být důležitým hráčem třeba v substituci antibiotik. Ale to je ta léková forma, a tam se oleje podávají v kapslích, aby byly bezpečné. Pro nás jsou ale zásadní zbývající dvě cesty. Aromaterapie dnes často funguje jako masáž aromaterapeuticky připraveným olejem. To je určitě v pořádku. Ale v Aomu mají mlhy postavené dvojím způsobem: jednak inhalační cestou, zároveň ale i cestou přes pokožku, jen jiným mechanismem. Molekuly esenciálních olejů jsou potencovány na velmi malé částice, které pokožkou skutečně projdou. To je třeba princip happy mistu. A k tomu máme ještě jeden nový objev, který zatím neprozradím, ale myslím, že nás posune ještě dál.
Je možné se vůněmi předávkovat?
Ne, to možné není, protože náš čich je velmi chytrý orgán. Je to opravdu nový vesmír, o kterém budeme ještě hodně slyšet. Když totiž najdeme svou „libovůni“, tedy vůni, která v nás vyvolává hedonický pocit slasti, tak ona po čase ustoupí. Je to, jako bychom se jí nasytili. Takže místo závislosti vzniká pravý opak. Když ke mně lidé ještě chodili na aromaterapeutické konzultace a já svou metodu víc praktikovala, všimla jsem si, že zhruba po půl roce přišli a říkali: „Potřebuji něco nového.“ Takže závislost rozhodně nevzniká. Inhalovat bezpečně můžete kdykoli máte chuť. Jiná situace je u čichové terapie při ztrátě čichu, tam je nutná pravidelnost, minimálně ráno a večer, a výsledky přicházejí pomaleji, ale přicházejí.
Po tom půl roce člověk opravdu potřebuje novou vůni?
Většinou ano. Preference se změní. To, co vám vonělo, už nevoní, nebo už jste nasycená tou složkou, která vytvářela libost. Hedonie je velmi důležitý moment i v oblasti estetiky, protože co mi voní, to mě léčí.
Existují nějaké univerzální voňavé preference, nebo je to úplně individuální?
Každý jsme originál a vůně nás definují možná nejvíc. Někomu něco nesmírně vadí a druhý to má za rajskou vůni. Prosím vás, nikdy to nehodnoťte, protože tím druhému kazíte jeho individuální vjem. Je to o velké toleranci, kterou bychom opravdu potřebovali. Vůně nás vedou k větší toleranci a pochopení vlastní jedinečnosti. Obecně se ale ví, že zhruba 60 % látek voní lidstvu napříč kulturami podobně. A zbylých 40 % je úplně individuálních. To spektrum je velmi široké.
Říkala jste, že na trhu je spousta produktů, které se vydávají za přírodní. Jak se v tom vyznat?
Velmi těžko. A proto jsme tu my. Je to jeden z našich hlavních cílů, postavit edukaci na solidních vědeckých základech. Protože aromaterapie už je dnes věda. Potřebujeme ji oprostit od všeho ezoterického. Já osobně ezoterické řeči kolem esenciálních olejů opravdu nesnáším. Každý „ví“, co je na co, kapka sem, kapka tam, což samozřejmě zvyšuje prodejcům spotřebu. Je v tom tolik balastu, polopravd a problematických tvrzení, že je potřeba udělat osvětu i v oblasti bezpečnosti. A díky našemu know-how, a to je opravdu vysoké ředění, jsou naše přípravky nesmírně jemné a bezpečné.
Když někdo chce s aromaterapií začít, co byste mu doporučila? Jak udělat první krok?
Pokud chce tvořit, může si koupit pár esenciálních olejů, naředit je lihem a najít si svůj vlastní poměr, to je to know-how. A pak může začít míchat. Ale pokud mluvíme o běžném uživateli, který nechce tvořit, ale chce vůně používat, aby mu pomohly… tak upřímně, na trhu je v této kvalitě jen ty od nás.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Ještě jsem se nikdy nesetkala s tím , že by někdo radil pít nakapaný esenciální olej ve vodě.