Jak vytvořit pravý blockbuster? Tak především jsou nutné peníze na reklamu, ale o ty teď nejde, bavíme se o filmu, ne o marketingu. Musíme tedy najít nejlepší blockbustery za poslední dobu, okořenit to něčím, co zrovna frčí, a za stálého vaření míchat v drsňáckých hláškách a patetických pasážích. Hrozí ale nebezpečí, že pokud nebudete míchat obratně, stanou se jednotlivé scény směšné namísto dojemných, hlavní hrdinové ploší namísto propracovaných a celkový děj snímku lehce předvídatelný namísto napínavého. A přesně takhle se nám připálil první díl trilogie s názvem Eragon.

Pokud film použije slogan: „Po Harry Potterovi, Pánovi prstenů a Letopisech Narnie přichází další dobrodružná fantasy," může to znamenat dvě věci. Buď se snímek snaží tímto sloganem dostat do vleku výše zmíněných snímků, které byly zfilmovány podle knižních bestsellerů, nebo otevřeně upozorňuje čtenáře na to, že hodlá bez skrupulí čerpat i ze svých předchůdců.

U filmu Eragon slogan plní obě věci na jedničku, podobnost s Pánem prstenů a s Letopisy Narnie je lehce patrná – ve scéně, kdy Durza, čaroděj posedlý zlými duchy, burcuje svou armádu, by se dal tento hlavní „záporák" prvního dílu vyměnit jednoduše za Sarumana a obraz by byl až na malé detaily opravdu totožný s harcováním armády skřetů z balkónu Orthanku. Mnohem větší podobnost však najdeme mezi Eragonem a neslavnými snímky, jako je Dungeons & Dragons či oba díly Dračího srdce, které slogan samozřejmě nezmiňuje.

Eragon je obyčejný syn farmáře. Jednoho dne ale náhodou narazí na vejce draka, které se má co nevidět vylíhnout, a z Eragona tak do několika dnů udělat slavného hrdinu. Že by se dal Eragon zaměnit za Froda? Vejce za prsten? Nezapomínejte ale, že to už je kritika na poli literárním, nikoliv kinematografickém. Pokud totiž film čerpá z knižní předlohy, je tlačen obrovským množstvím fanoušků, aby zůstal co možná nejvíce věrný knize.

Vylíhnutý drak je spojen se svým lidským protějškem, který nesmí zemřít, jinak umírá i drak. Opačně to ale neplatí, a tak se draci raději vrhají do šílených bojů a poslouchají své pány na telepatické slovo. Za dávných časů byl svět plný dračích jezdců. Bohužel díky své síle a moci zpychli a jeden z nich, jménem Galbatorix (John Malkovich), se ujal vlády nad celým světem a vyhubil ostatní soky. Po několik let bídy a utrpení však mezi lidmi koluje proroctví, které má přinést nového dračího jezdce, jenž se postaví bezpráví a s kterým přijdou lepší časy.

Eragon je opravdu výjimečný svou rozkolísaností ve vizuálním ztvárnění. Na jedné straně se můžete celý snímek kochat krásnou a realistickou dračicí Safirou, která Eragona na jeho dobrodružných cestách neustále provází, či zajímavými kostýmy, které naprosto úžasně balancují na hraně toho, co se nosilo v „oněch dobách", tedy v čase, ve kterém se odehrává valná většina fantasy. Oblečení podobné gotické módě je míšeno s oblečením novodobým, až máte chvílemi pocit, že hlavní postava běhá po lese v manšestrácích. Ono je to dosti logické – v dlouhých barevných punčochách a špičatých kozačkách by Eragon vypadal dost směšně. Na druhé straně stojí bohužel nedokonalé animace kouzel či počítačové dokreslení krajiny (všimněte si vodopádů u FARTHEN DÛR – „pády" to jsou, ale jestli „vodo", to už bych se odvažoval spekulovat).

Jak se ale Peter Buchman mohl dostat ke scénáři Eragona, to je mi záhadou. Raději měl vymyslet dalších deset zápletek pro možná pokračování Jurských parků, než se pustit do přepisu fantasy bestselleru. Slovo „scenárista" je vedle jména Petera Buchmana urážkou každého, kdo se pustil do tohoto náročného a velmi nevděčného povolání. Hlášky neustále bombardující diváky jsou neúnosné a jdou ruku v ruce s patetickými scénami, kterých je na jeden celovečerní film opravdu neskutečně moc. Netvrdím, že nikoho nemůže dojmout smrt jednoho z hrdinů či odloučení dvou milenců, ale pokud scenárista ještě nedokončil ani expozici snímku a už se snaží navodit rozněžnělou atmosféru, přistoupí na to jen opravdu velice senzitivní diváci, kteří se rozbrečí i u každého rozbitého auta nebo pochroumané budovy. Peter Buchman se navíc drží pár podle něho velice chytrých vět, jako je například charakteristika hlavního hrdiny slovy: „Kopec odvahy a ždibec rozvahy," a ty neustále omílá dokola, dokud tím každého dokonale neznudí.

Rozporuplný film implikuje i rozporuplné hodnocení. Jelikož snímek anoncuje jako hlavní publikum malé děti, nemá ambice Pána prstenů oslovit starší publikum. S tím ale nelze souhlasit zcela, poslední dobou totiž dospělí mají čím dál tím více v oblibě fantasy, sci-fi, pohádky nebo jednoduše jakýkoliv fantaskní film či literaturu. Není divu, většina umělecké tvorby za vydatné pomoci zpravodajství a publicistiky zpochybňuje, co se dá. Dobro, zlo, určitý řád světa. A právě tvorba pro děti tento řád mladým vytváří a dospělí se k ní rádi vracejí, aby se ujistili, že existuje, že jsou tu i věci, které nejsou za žádných podmínek relativní.

Eragon má opravdu mnoho chyb, na kterých se dá celý film i budoucí filmová trilogie jako celek bez problémů ztrhat tak, že by nezůstala suchá ani nitka. Přesto lze ale obdivovat dračí odvahu, se kterou jde tento snímek s kůží na trh.

 --------------------------------------------------------------------------------

Eragon
Scénář: Peter Buchman, podle románu Christophera Paoliniho
Režie: Stefen Fangmeier
Kamera: Hugh Johnson
Hudba: Patrick Doyle
Hrají: Edward Spellers, Jeremy Irons, Sienna Guillory, Robert Carlyle, Djimon Hounsou, Garrett Hedlund, Joss Stone, Rachel Weisz (hlas), John Malkovich
Premiéra: 14. prosince 2006
Metráž: 104 min.
  

Článek byl převzat z magazínu Nekultura.cz

Reklama