„Špatně snáším bolest, a tak jsem při porodu trvala na epidurálu. To jsem ale netušila, že výměnou za pár hodin úlevy si zadělám na peklo po porodu. Jakmile jsem se totiž následující den ráno posadila na posteli, abych nakojila miminko, dala mi ťafku šílená bolest hlavy. Takovou jsem fakt ještě nezažila. Donutila mě lehnou si na postel a v tu chvíli jako když utne. Bolest během vteřiny zmizela. Jakmile jsem se ale znovu posadila nebo postavila, byla zpět. Brzy mě začala bolet i záda a nepomáhalo nic než ležet. Abych se mohla alespoň trochu starat o syna, nosily mi sestřičky čípky proti bolesti a nějaké tablety s kofeinem. Lékař mi pak řekl, že pravděpodobně trpím takzvaným postpunkčním syndromem,“ vypráví čtyřiadvacetiletá maminka Simona.

Foto: Shutterstock

Může se to stát po tomto druhu tišení porodních bolestí i vám? Ano, postpunkční syndrom (postdural puncture headache - PDPH) postihuje kolem 2 procent pacientů, kteří podstoupili epidurální analgezii či lumbální punkci. Nejvíce ohroženy jsou přitom mladší ženy a hlavně maminky po porodu, u nichž dochází k vyššímu odvodnění organismu.

Co je příčinou bolesti hlavy?

Potíže vznikají nejčastěji jako následek narušení tvrdé pleny mozkové (dura mater) jehlou při snaze o zavedení znecitlivující látky do přiléhajícího epidurálního prostoru. Místem narušení pak uniká mozkomíšní mok a dochází k poklesu tlaku v něm – k nitrolební hypotenzi. Tím více, čím větší měla použitá jehla průměr. Proto pacient bolest nepociťuje vleže, ale jakmile se dostane do vertikální polohy.

  • Tvrdá plena mozková je zevním obalem mozku a míchy, který vede z hlavy až ke křížovému obratli.

Jak poznat příznaky?

K potížím dochází nejčastěji 24 až 48 hodin od zákroku, ale není to podmínkou. Nástup potíží může být rychlejší i naopak pozvolnější. Pacient pociťuje silnou bolest hlavy, kterou nedokáže k žádné jiné přirovnat. Postupně se může připojit bolest krční páteře, zad nebo i končetin ale také zhoršené vidění či sluch, nevolnost, případně i deprese. Zvláště ženy po porodu potíže těžko snášejí, protože jim komplikují péči o novorozence.

Co se dá dělat?

Lékaři nejprve volí takzvanou konzervativní metodu léčby. Doporučují klid na lůžku, dostatek tekutin, kofein, léky proti bolesti a čas. Rána se totiž postupně sama zacelí a mozkomíšní mok se doplní. Tělo ho vytvoří 0,35 ml během jedné minuty. Jenže to nějakou dobu trvá, protože únik tekutiny porušeným obalem může být až 4,5 ml za sekundu. Po čtyřech dnech by ale bolesti měly postupně odeznívat, k naprosté úlevě pak dochází do týdne či dvou. Existují však i pacienti, které bolest trápí měsíce.

Rychlejší pomocí je takzvaná krevní záplata (blood patch). Při ní lékaři zavedou pacientovu krev (až 30 ml) přímo ze žíly do epidurálního prostoru, kde zvýší tlak a zamezí dalšímu úniku mozkomíšní tekutiny. Přistupuje se k ní při neustupujících bolestech druhý až třetí den, někdy i dříve. Jde o velmi úspěšnou metodu (v 70 až 98 %), která přináší většinou úlevu okamžitou či v řádu hodin. Pokud ne, je možné ji opakovat. Jen u velmi nízkého procenta pacientek nezafunguje.

„Krevní záplata pomohla i mně. Zákrok mi udělali ještě v porodnici, když se mé potíže nelepšily. Trvalo to tak deset minut a potom jako když utne. Bolesti hlavy i zad byly pryč,“ dodává Simona.

Čtěte také:

Reklama