Endometrióza je u neplodných žen velmi častým nálezem. Vyskytuje se u nich (dle nálezů zjištěných při laparoskopii) asi ve 25-40 % případů. Někteří ji označují za nemoc hypotéz - příčina a vývoj onemocnění (etiopatogeneze) i jeho vliv na ženskou plodnost jsou totiž předmětem řady teorií a úvah.

Endometriózu lze definovat jako atypickou přítomnost tkáně, která morfologicky i biologicky odpovídá děložní sliznici (endometriu), mimo své normální uložení, tedy mimo dutinu děložní. Nejčastěji se jedná o drobná ložiska nafialovělé barvy na pobřišnici nebo na orgánech malé pánve (vejcovody, vaječníky, střevo, močový měchýř aj.).

Projevy endometriózy na pobřišnici (peritoneu) však mohou být velmi proměnlivé a netypické, což v některých případech ztěžuje její diagnostiku. Endometrióza se může také vyskytovat ve formě meziorgánových srůstů v oblasti malé pánve, jako typické cysty vaječníků (Sampsonské cysty s tmavě krvavým “čokoládovým” obsahem) nebo ve formě tuhých bolestivých uzlů ve tkáni mezi pochvou a konečníkem.

Přítomnost slizničních struktur uvnitř děložní svaloviny je označována jako adenomyóza. Dnes nejvíce přijímanou teorií o původu endometriózy je ta, která zdůrazňuje význam retrográdní menstruace (z dělohy přes vejcovody do dutiny břišní) a abnormální imunity u postižených žen. Zdá se, že imunitní mechanismy jsou též jednou z hlavních příčin neplodnosti u těchto žen. S endometriózou mohou být dále spojeny: zhoršená funkce vaječníků (porucha folikulogeneze), vejcovodů (porucha funkce až úplná mechanická neprůchodnost) i spermií (jsou napadány imunitním systémem ženy, např. makrofágy), narušená implantace embrya v děloze, bolestivost pohlavního styku a některé další faktory negativně ovlivňující fertilitu.

Endometriózu lze klasifikovat podle lokalizace ložisek na: peritoneální (na pobřišnici), ovariální (na vaječnících), retroperitoneální (v septu mezi konečníkem a pochvou), vnitřní (neboli adenomyózu, uvnitř děložní svaloviny) a extragenitální (mimo pohlavní orgány). Podle míry postižení, zjištěné při laparoskopii, se endometrióza dělí na 4 stupně: minimální, mírnou, střední a těžkou.
Mezi hlavní příznaky endometriózy patří bolest (především při menstruaci, dále při pohlavním styku, při stolici nebo také chronická pánevní bolest bez závislosti na cyklu) a sterilita. Potrácení není typickým projevem endometriózy.

V mnoha případech se endometrióza u postižených žen neprojevuje ničím a je pak náhodným nálezem při operaci prováděné pro sterilitu nebo ze zcela jiných důvodů. Z těchto projevů vyplývá, že nemoc je pouze na základě anamnézy a gynekologického vyšetření (včetně ultrazvuku) až na výjimky těžko předvídatelná a zlatý standard v její diagnostice představuje laparoskopie. Léčba endometriózy je svízelná. Zásadou je léčit ji podle toho, jaké má žena obtíže.

Léčba je vedena jiným způsobem, jsou-li u pacientky hlavním problémem bolesti, a jinak, je-li diagnóza zjištena u ženy sterilní. Obecně se kombinuje léčba farmakologická (hormonální) a chirurgická (většinou pomocí laparoskopie). Samotná léčba farmakologická (agonisté gonadoliberinů, hormonální antikoncepce) bohužel není při léčbě neplodnosti příliš účinná. U sterilních žen je v případě závažnějších laparoskopických nálezů endometriózy na místě jejich chirurgické ošetření (odstranění srůstů a maximální možné odstranění endometroidních ložisek z malé pánve), na něž by měla navazovat některá z metod asistované reprodukce (stimulace ovulace a inseminace nebo mimotělní oplodnění - IVF).

U méně pokročilých nálezů lze u mladších žen s krátkodobě trvající sterilitou, a při jinak normálních nálezech stran plodnosti, postupovat více konzervativně. Při dosažení těhotenství v mnoha případech ložiska endometriózy ustoupí až zcela regredují.

MUDr. M. Mára, CSc.

Reklama