Před časem jsem vám slíbila, že zjistím něco o nácviku emoční inteligence, která je vlastně tím hlavním motorem, skrze který lze nejsnáze dosáhnout štěstí a úspěch. A tak jsem zašla do vzdělávací společnosti Veva, která se specializuje na rozvoj emoční inteligence, a vyzpovídala PhDr. Evu Velechovskou.

Ona ale celá tahle věc nebyla tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo. Myslela jsem si, že sem stačí přijít a nechat si nadiktovat deset, dvacet, třicet bodů, podle kterých budu postupovat, a své EQ si zvýším. Bohužel, takhle to nefunguje, protože u každého člověka jsou těmi body něco jiného. Záleží, v jaké oblasti se mu nedaří, co chce zlepšit a jakých cílů dosáhnout. Přesto se pokusím nastínit všeobecně platné zásady, kterými je dobré se řídit v případě, že si chcete svými sociálními dovednostmi zvýšit kvalitu života.

První, co jsem se dozvěděla, je fakt, že nemáme chodit na žádné testy, protože emoční inteligence se regulérně otestovat nedá. Testy ani nejsou, na rozdíl od IQ, lékařsky uznávaným měřením, tudíž nemají vypovídací hodnotu.

Uvědom si sám sebe

Alfou a omegou je sebereflexe, neboli uvědomění si sama sebe. To, jak působím na ostatní, a hlavně přesné příčiny toho, proč co dělám, proč reaguji právě takto, proč mě rozčiluje a vadí mi zrovna támhleto.

Modelový příklad

Teď vám to možná připadá jednoduché. „Křičím a rozčiluji se, když se učím se svým dítětem, protože mě dráždí, že to pořád neumí pochopit. Je to lempl a nedává pozor.“

Když tuto situaci rozeberete s psychologem, výsledek už ale bude úplně jiný. Já jsem to zkoušela a resumé bylo toto: Rozčiluju se a řvu proto, že se sama cítím úplně neschopná svému dítěti něco vysvětlit. A tu neschopnost se snažím překřičet.

Když se například dozvím toto, můžu si vybrat několik dalších postupů. Zaplatit někoho na doučování, vymyslet úplně jiný postup při vysvětlování látky, nebo si nacvičit schopnost se nerozčilovat a nekřičet. V tomto případě je například účinné si představit, že látku nevysvětlujeme svému dítěti, ale cizímu. Na to bychom pravděpodobně hlas nikdy nezvýšili. Ale to jsem vám jen předestřela modelový příklad

Spoléhej jen sám na sebe

„Mnoho lidí svaluje vinu za své neúspěchy na druhé, ale to je špatně. Na každou minutu, co řeším druhé, musím řešit 3 minuty sama sebe,“ radí psycholožka. I když se setkáte s opravdovým volem, vždy máte několik možností, ze kterých je na výběr. Jít mu z cesty, nebo se naučit s tím volem vyjít. A to je pak vyhraná bitva a my jsme se posunuli ve své emoční inteligenci kupředu.

Jak navýšit sebereflexi?

„Nejlépe to dokážeme u filmů, knih nebo jako svědci jiných emotivních rozhovorů. Například partnerské hádky a krize ve filmech nás často přivedou k zamyšlení nad vlastními problémy, ukážou, co my sami děláme špatně, nebo naopak odhalí pravdu, kterou si nedokážeme přiznat.

Pak je potřeba s emocemi pracovat, uvědomit si například první příznaky vzteku a včas jeho nárůst zastavit. Začít myslet na něco pozitivního, vzpomenout si na veselý zážitek nebo si třeba svého protivníka představit, jak sedí na toaletě. Uvědomit si, že za našimi komunikačními a emočními problémy vlastně stojí strach a nejistota. S psychologem je pak dobré zjistit, kde se strach bere, jak se ho zbavit... atd.,“ vzkazuje psycholožka. U každého člověka ale může být zdroj jinde, takže univerzální metoda neexistuje.

 „Emoční inteligence narůstá jen vlastní sebereflexí, nikoli radami psychologa, takže ani po přečtení celé knihovny na toto téma se vám nezvýší,“ varuje Eva Velechovská.

Například Veva pořádá 3,5denní výjezdy, kdy pomocí her a simulací různých situací lidem navodí prostředí, ve kterém poznají sami sebe. Jmenuje se to emoční leader shop a věřte, že je to mnohdy dost nepříjemné překvapení. „Cílem ale je naučit se se svými emocemi pracovat, ovládat je a nasměrovat tak, aby nám nekazily život. A to jak v práci, tak ve vztazích,“ dodává psycholožka.

Jestli se chcete dozvědět víc, zkuste knihu Jak rozvíjet svou EQ od Anji von Kanitz z nakladatelství Grada.

Reklama