Narodila se v Manchesteru v roce 1858 jako nejstarší z deseti dětí do politicky aktivní rodiny. Podřadné postavení žen si uvědomovala odmalička, když jí otec dával dobrou noc se slovy: „Kéž by ses narodila jako kluk!“ Rovněž těžce nesla, když její rodiče upřednostňovali vzdělání a rozvoj svých synů před dcerami.
Foto: Emmeline Pankhurstová v roce 1913
Library of Congress, Public domain, via Wikimedia Commons
Když jí bylo čtrnáct let, vzala ji matka na první protestní shromáždění. Pro nás dnes samozřejmé volební právo pro ženy se stalo programem organizace, kterou založila. Když se pak organizace rozpadla, chtěla vstoupit od Labour party, ale jako žena byla odmínuta.
A přitom otázka volebního práva pro ženy nebyla žádná žhavá novinka. Objevila se už v době francouzské revoluce, ale bez výsledku. Když se o devadesát let později začal v Británii vydávat časopis The Woman’s Suffrage, začalo se těmto ženám říkat sufražetky, samozřejmě s hanlivým nádechem. Poukazovaly na to, že se ženy mohou stát panovnicemi, ale tak základní právo jako je to volební, je jim odpíráno.
Foto: Pankhurstová zatčena poblíž Buckinghamského paláce v květnu 1914
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Po studiích v Paříži se Emmeline vrátila do Manchesteru, kde se v roce 1878 seznámila s Richardem Pankhurstem, pokrokovým právníkem, který byl o 24 let starší než ona. Richard Pankhurst podporoval řadu radikálních společenských změn včetně volebního práva pro ženy. V prosinci roku 1879 se za něj provdala a v následujících letech porodila pět dětí: dcery Christabel, Sylvii a Adelu a syny Franka, který brzy zemřel, a Harryho. Navzdory svému vytížení dětmi a domácími povinnostmi Emmeline Pankhurstová politiku neopustila. Pomáhala manželovi vést kampaň, když kandidoval - byť neúspěšně - do parlamentu a pořádala politická shromáždění v jejich domě.
Topical Press Agency, photographer unknown, Public domain, via Wikimedia Commons
V roce 1903 založila Ženský sociální a politický svaz (WSPU), který pořádal demonstrace a vzbudil širokou pozornost. Vláda na demonstrace odpovídala vypouštěním myší mezi demonstrujcí a pomocí trychtýře násilně krmila demonstrantky, které po zatčení držely hladovku. Postupně se začaly sufražetky radikalizovat. Dokázaly nečekaně překvapit. Házely kameny na vládní budovy či na padrť rozbíjely výlohy obchodů. Emmeline to zdůvodňovala tím, že tyto metody běžně uplatňovali muži ve všech revolucích.
První velké vítězství anglické sufražetky zaznamenaly v roce 1918, kdy získaly hlasovací právo vdané ženy nad 30 let. Za všeobecné hlasovací právo musely ale bojovat dalších deset let. Splnění svého snu se Emmeline nedožila. Zemřela 14. června 1928, jen několik týdnů předtím, než Konzervativní strana prosadila zákon o rozšíření volebního práva pro všechny ženy starší 21 let. Její boj však nebyl marný. Zanechala tu po sobě tři dcery, všechny aktivistky, a miliony novopečených voliček…
Foto: Jedna z dcer, Christabel Pankhurstová, bojovala za práva žen po boku své matky více než 15 let
LSE Library, No restrictions, via Wikimedia Commons
Zdroj info: Chiara Pasqualetti Johnson: Nejvlivnější ženy naší doby, 2018, Wikipedia – en
Na našem webu jste si mohli přečíst:
Nový komentář
Komentáře
Děkuji
Zajímavé čtení, děkuji.
Díky za zajímavé čtení
Tuto ženu vůbec neznám...
Zajímavý článek