Ema má mámu, máma má EMO

Moje malá holčička se zamilovala. Tedy, ona už není zas tak malá, ale v každém případě to je naprostá katastrofa. Už měla několik lásek, ale teď je to prý ten pravý. Věděla jsem, že to jednou přijde, ale pořád jsem doufala, že až za sto let nebo možná o něco dřív, ale rozhodně v době, kdy budu vyrovnaná babička.

Dobrá, v jejím věku jsem byla taky zamilovaná, jenže do jejího táty, a v tom je velký rozdíl. Protože díky němu jsem pochopila, že láska je hodně náročná disciplína. A tak se už radši do takových komplikovaných aktivit nevrhám, když potřebuji adrenalin, můžu si skočit třeba z mostu. Mám tím samozřejmě na mysli bungee jumping. Jenže Kamila se do toho vrhla taky po hlavě, a ani nemusela skákat z mostu, stejně jí to šedou mozkovou kůru narušilo. Jejím vysněným princem na bílém koni se stal totiž černočerný emař Dan. Šílíme z něj obě, ale každá po svém. Kamila šílí, protože ho šíleně miluje a udolal ji tím,  že prý dokáže vidět do nitra její duše. To musí být hodně šikovný kluk, protože má jenom jedno oko. Teda aspoň jenom jedno oko jsem viděla,  protože na polovině obličeje, tam, kde by měl mít to další oko, má vlasy. Ale v každém případě jeho pronikavý pohled tím jedním zmalovaným okem Kamilu natolik oslnil, až se rozhodla, že půjde v jeho šlépějích a stane se emařkou.

Vrhla jsem se hned na internet, abych zjistila, jak to teď bude s naší budoucností, protože zrovna nedávno jsem četla,  že EMO je nějaká pochybná sekta, ve které si děti podřezávají žíly. Když jsem svoje obavy zmínila před Kamilou, která ještě minulý týden vypadala jako blonďatá Bárbínka, ale teď je z ní už havraní Indiánka s jedním okem, spoustou lebek, přívěsků a čelenek, protože nejspíš čím víc podobných sarapatiček, tím víc EMO, sdělila mi, že to dělají jenom pozéři, a to ona s jejím miláčkem Danem rozhodně nejsou. Oni to na rozdíl od ostatních totiž myslí zcela vážně, takže jim maximálně hrozí, že je seřežou ti druzí,  tak to jsem byla hned klidnější.

Řekla jsem si, že na ni půjdu po dobrém a pozvu jejího přítele k nám na oběd, třeba poznám, že se není čeho bát. Ukázalo se, že jsem opravdu statečná žena, která má pro strach uděláno, protože obědvat s přízrakem z podsvětí byl vskutku zážitek jenom pro otrlé. Dan mě nejdřív propíchl tím svým okem, zřejmě lustroval dostatečnou rozpolcenost mojí duše, která se v tu chvíli krčila až v palci u nohy, a pak se klátivě usadil k prostřenému stolu. 

Zobal bábovku a občas něco zamrmlal mně neznámou řečí, asi tedy emařsky, ale naštěstí hlavně mlčel, zrovna tak jako Kamila, protože hovořit s drátem v jazyku, nebo co jim to trčí z pusy, nebude jen tak. No není nad to, když mladí najdou společnou řeč. Trapné ticho ale netrvalo dlouho, rozsekl ho pronikavý výkřik mojí kdysi krásné dcery, která kolem sebe začala plivat kusy květáku. Nejdřív jsem si myslela, že se jí tam zabodl ten drát a teď se dusí, ale než jsem jí stačila dát herdu do zad, hystericky se rozkřikla, že ten květák musel hrozně trpět, když jsem ho krájela.

Vyvalila jsem obě oči, emař jen jedno, pak chvíli přemýšlel a nakonec jí dal za pravdu. Tím pádem bylo po obědě, protože maso nejedí taky, na rozdíl ode mne mají totiž soucit se svými zvířecími bratry a teď se rozhodli bojovat i za práva rostlinné říše. Kopla jsem do sebe panáka na uklidněnou, nabídla Danovi, ale ten se na mě jenom soucitně usmál, jestli se tedy škleb, který vyloudil, dá nazvat úsměvem, protože emaři se zásadně nesmějí,  poněvadž svět nestojí za nic, ale rozhodně to jakýsi pokus byl. Upozornil mě, že pití alkoholu je proti zásadám přívrženců EMO. Uznale jsem pokývala hlavou, srkla si lahodného moku, který už léta drží moje nervy nad hladinou, a ocenila Dana, že je fajn, když nepije, protože v rodině by měl být aspoň jeden abstinent a Kamila bude mít geny nejspíš po mně.

Abych dokázala, že to myslím vážně, zarecitovala jsem: „Ema má mámu, máma má maso...“ Nad mým výkonem ohrnul ret, ve kterém mu visela náušnice jako africkému domorodci, takže určitě pochopíte, že mi nezbývalo nic jiného než si dát ještě do druhé nohy... nebo to bylo už do třetí? Tím jsem získala více na kuráži a zeptala se ho na moji noční můru, tedy pořezané ruce emařů. Suše mi sdělil, že EMO znamená emoce, čili emaři jsou především emotivní lidé, kteří neuznávají dnešní konzumní svět, takže to, že se někdo navlíkne do černýho, zmaluje se a podřeže si zápěstí, znamená, že je magor, nikoliv emař.

Když jsem se ho zeptala, jestli je také magor, protože přesně odpovídal předešlému popisu, tak jsem v něm nejspíš vzbudila emo emoce, o kterých mluvil, a asi jsem mu přišla také dostatečně konzumní, čemuž se po konzumaci více než menšího množství alkoholu ani nedivím, takže vztekle vstal, otočil se čelem vzad,  procedil mezi zuby, že pokud bude Kamila pod mým vlivem, nikdy z ní emařka nebude, a pak prásknul dveřmi a byl ten tam. Kamila se rozbrečela, až jí černá šminka stékala na chudáka květák, který se nedotčený potápěl v polívce smíchané s hořkými slzami, a já dokonce zaslechla, jak volá o pomoc.

Prozradila jsem to Kamile, ta na mě vytřeštila jedno oko, pak si zasponkovala svoji černou patku a ještě vyvalila to druhé. Oznámila mi, že neví, kdo je větší magor, jestli já, to si dovolila na matku, která jí dala život, celkem dost, jenže jsem se už nemohla zvednout, protože se mi pletly palce u nohy, kde byla schovaná moje polekaná duše, nebo jestli je větší magor Dan. 

Tuhle soutěž asi nevyhraju, říkala jsem si v duchu, ale hlavní bylo, že mi dala za pravdu a uznala, že její miláček přece jenom z těch normálních emařů je ten nejmíň normální, ale nevím, jestli to je dobře, nebo špatně. Pak odešla do pokoje, kterému pořád říkám dětský, i když moje dítě je pomalu dospělé a k tomu EMO, a pustila si svoji oblíbenou kapelu s ponurými texty, při kterých tuhne v žilách krev, ale naštěstí jim nerozuměla, protože angličtina nikdy nebyla její parketa, takže zatuhlá jsem byla jedině já.

Zapnula jsem si radši počítač a dala si test, který jsem našla na internetu. Vyšlo mi, že z 51 % jsem emař, no panečku! Vysílená z takového poznání jsem vytuhla jako špalek. Když jsem se probudila a probrala se, zjistila jsem, že EMO jsem vlastně já.

Koho vám přivedly jako svou lásku děti domů?