Střevo...tenké, tlusté, slepé? Všechny pořád mám. A většina z nás by měla mít alespoň dvě z nich. Bez nich by šlo přežít jen horko těžko, ne-li vůbec. Bez slepého střeva se žít dá. Je zvláštní, že ho příroda vytvořila jako výběžek, bez něhož se dá žít a s nímž se dá i zemřít.

Příznaky zánětu slepého střeva jsou dnes již celkem známé a snadno vystopovatelné. Přesto se stává, že je vyoperováno na poslední chvíli. Inu, co k tomu říct?? Nejsem lékař, nic odborného ze mě nevymámíte, tak tedy: "Mějte oči na stopkách! Někdy i uši!"

Operaci slepého střeva jsem dosud neprodělala, jak už jsem se v úvodu zmínila. Střeva ostatní také fungují, jak mají....tedy povětšinou. Ale přesto byste našli na pravé straně mého těla jizvu. Památka na tříselnou kýlu. Jak vzniká toto onemocnění nemám ponětí, jen vím, že je to protržení pojivové tkáně břišní dutiny a naše střeva se pak cpou tou trhlinou, kam nemají.

Bylo mi patnáct, kdy mi doktor diagnostikoval tříselnou kýlu a že prý to ale ještě není operabilní. Jenže jsem měla mírné bolesti a čekala mě cesta do Bulharska k moři. Tudíž jsem nečekala na prázdniny a už v květnu mě vzali "pod kudlu".

V den operace mě otec přivezl na chirurgické oddělení v nemocnici a odjel do práce. Já prošla předoperačním vyšetřením, které mimo jiné zahrnovalo odběr krve. Když se sestřičce nepodařilo delší dobu mi nabrat krev, poslala mne na chodbu, abych si odpočinula. Ona jistě taky. Tam jsem stála u topení a koukala oknem ven. Najednou se mi stromy a keře začaly zahalovat bílou mlhou. Za moment už jsem ztrácela vědomí a probrala se až v sesterně na lehátku s mokrým hadrem na hlavě. Nakonec mi krev nabrali, na pokoji píchli "oblbovačku" a za pár minut už pro mě jeli a odvezli na sál. Moc si toho nepamatuju, ale vím, že jsem musela počítat do deseti. "Jedna, dvě, tři, čtyři, pět....šest"....a už jsem spala.

Po probuzení jsem se měla sucho v puse, že se nedalo ani polykat a to sem pít ještě nesměla. Hýbat jsem se taky nemohla, tak mě příležící sousedka na pokoji, taky pacientka, otírala vlhkým hadříkem čelo a rty. Když jsem se dozvěděla, že jsem v bezvědomí odhazovala ze sebe přikrývku a předváděla své nahé tělo tehdejšímu zřízenci, který mě po operaci odvážel na pokoj, zrudla jsem studem jako vařený rak v páře.

Hned druhý den ráno mě sestra vyhnala z postele a bolest nebolest "budeš chodit".  Tak jsem se ve svých patnácti ploužila po chodbě ohnutá jako babička v osmdesáti.

Jizva po operaci se dobře hojila a nezanechala větší stopu, než měla. Zato se pravidelně bolestivě "ozývá" při změně počasí. Asi to má na svědomí tlak vzduchu.

Takže střevo bylo zatlačeno na své původní místo a doufám, že tam zůstane už napořád. Ikdyž člověk nikdy neví...

Elioza

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Dokud není venku, žádná jistota prý neexistuje.Hlavní je se nebát s bolavým břichem zajít si postěžovat. :)

Máte za sebou operaci? Dokázali vám zánět rozehnat? Trápil slepák vaše děti? Jaká byla péče lékařů?Trápili vás hladem?Měli jste strach? Následovaly lázně? Znáte nějaký příběh ostatních? Máte v podbřišku pořádného žraloka? Myslíte, že na to má vliv genetika či jídlo?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět. střevo

Během dne budeme vaše příspěvky zveřejňovat a autorka jednoho z nich bude odměněna. Balíček pro výherce obsahuje 2x Profi-LACT, doplněk stravy pro udržení střevní mikroflóry, knihu Víme, co jíme, zinek - doplněk stravy a voňavý regenerační olej z granátového jablka.

vyhra

Reklama