Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. Zajímavým způsobem se ho zhostila čtenářka s nickem Elioza
Stejně tak ve šperkovnici leží pár kousků, které mají jistou, spíš vzpomínkovou hodnotu. Jedním z nich je pozlacené stříbrné srdíčko osázené českými granáty a jako přívěsek je zavěšen na pozlaceném stříbrném řetízku. Nevím, po kom přesně je, nevím, kdo ho nosil, ani neznám jeho historii. Přesto je to milá vzpomínka na dobu minulou a na to, že ho kdysi zřejmě nosívala moje maminka nebo babička nebo tetička či prababička...
Možná to zní hodně cynicky, ale já jsem v tomto ohledu praktická. Co se šperků týká, neuctí mě nikdo "šmukem" nebo prstýnkem z pouti. Leda tak v době mého dospívání. Tehdy jsem dokonce nosívala prstýnek pletený z oranžové "bužírky" nebo hladký růžový plastový kroužek.
Ale abych vás neznechutila úplně, tak musím přiznat, že jeden šperk má pro mne velmi velkou cenu. Vlastně dva šperky. A těmi jsou........ mé děti. Ony jsou nejzářivějšími v mém životě. Je bych ani za nic s nikým nevyměnila. Nikomu bych je nedala ani neprodala. Ať si každý pořídí svoje. Ony jsou mými nejmilejšími šperky mého života.
V každém mém dítku jsou navíc zasazeny ty nejkrásnější drahokamy, které na zemi nenajdete. Jejich oči. Nejkrásnější oslňující lesk, který jste kdy mohli spatřit, když se v nich odráží smích, láska nebo jen letního slunce svit. Nenahradí vám ho žádný třpyt z diamantů.
Je mi jasné, že se mi jednou rozkutálí do světa. Nebudu je, ani nechci, držet doma. I ony jednou budou hledat své štěstí a věřím, že ho najdou. Ať už budou mít šperkovnici plnou nebo prázdnou. Přesto dál budou mít své místo v mém srdci...v mé šperkovnici.
Elioza
Krásně jste pojala dnešní téma
Co je nejdražším a nejvzácnějším šperkem pro vás, milé ženy-in? Eliozu asi už nepřekonáte, ale přece jen, vraťme se ke "šmukům". Máte doma šperk, kterého si obzvlášť ceníte. Dal vám ho někdo blízký, milovaný?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
elioza — #11 Eliozo ,hezky jsi to napsala.Pro každou maminku jsou její děti to nejcennější.
syrrit — #5 ...dala jsem svůj článek přečíst svému synovi, je mu 17 a moc se mu líbil. ... vůbec si nemyslí, že bych ho chtěla vlastnit, ba naopak, přečtěte si znovu poslední odstavec...
enka1 — #3 přesně tak...naprosto přesně vyjádřeno...děkuji
mluvíš mi z duše!!!!!!!!!!!!!!!!
Myslím si,že kdo je matkou,pochopí,co tím článkem chtěla Elioza říct.
Eliozo,mně se to líbí,napsala jsi to hezky.
syrrit — #5 díky za reakci - konečně
- nemám čas a hlídat - to si jen tak někdy ťukneš na nějaký příspěvek a hodíš slovo
- ano, mně by to bylo nepříjemné(taky už mi je 55), ale někdy je dobré si říct,že se lidi mají rádi
- v podstatě lze souhlasit, jen přirovnání k Niobé se mi zdá neadekvátní
enka1 — #4 protože nemám čas, sedět a hlídat, co kde kdo napsal.
Zajímalo by mě jak by ses ty tvářila, kdyby o tobě tvoje matka veřejně vyhlašovala, že jsi její šperk nejkrásnější, zajisté by sis pomyslela, že matce jeblo :-)) Děti jsou samostatné bytosti, nejsou ničí majetek, ani ozdoba.
syrrit — #1 Ještě - můžu se zeptat, proč vždycky popíchneš a následně nereaguješ?
syrrit — #1 Tož Niobé se se svými sedmi dcerami a sedmi syny povyšovala nad Létó, která měla jen Apollóna a Artemis.
Elioza povyšuje své děti nad šperky.
Takže tvůj komentář jaksi nechápu
syrrit — #1
Mno, být tebou, moc se nevyvyšuji a vzpomenu na Niobé.