Plesy? Ty zbožňuju a nejen ty. Všechny akce, kde se mohu tanečně vyřádit. Tanec mě baví, mám ho v krvi. Jak už jsem dříve psala, moje babička byla baletkou v Karlínském divadle, praděda hudební skladatel, takže bych TO měla v sobě mít. Tím TO myslím tanec, smysl pro rytmus a jakýs takýs hudební sluch;-)

Před dvěma lety jsem úspěšně absolvovala dva plesy v našem městě. Na jednom jsem dokonce také účinkovala coby "oldstar" s lidovým tancem z Moravy. V kroji, který vám přidá dvacet kilo svým nařasením, jsme odtančily (my ženy, matky), co jsme měly. A kdo chtěl, mohl zůstat. Zůstala jsem jen já a můj partner, který však netančí. Ostatní ženy se rozutekly do svých domovů a kdo ví, kam ještě.

Nicméně musím vzdát hold svému miláčkovi, který na tanec není, ale tehdy to ustál ( doslova ) naprosto úžasně. K pobavení všech přítomných stál na parketu jako sloup a držel v ruce mou kabelku. Já u něj a ostatní opodál, jsme se kolem něj kroutili na parketu. On tam však stál bez pohnutí jako hradní stráž, jen s lehkým úsměvem. Vydržel takto stát dvě skladby, dokud kapela nezpomalila tempo. Miláček mě sevřel v náruči. Pak jsme se proploužili až do přestávky.

Druhým plesem předloni byl maturitní ples Gymnázia. Tam jsme zašli s mým synem. Program perfektní, narváno až ke dveřím. Díky tomu, že syn tančí již od pěti let, zastoupil mého partnera na valčík a polku. Když měli, pánové, dlouhou chvíli, pinkali si u stolu s nafouknutým balónkem. Tajně jsem je tehdy natočila na "foťáku" a dodnes se při shlédnutí řehtáme, jaké ksichty u toho prováděli, když si mysleli, že jen fotím.

Na obou plesech jsme si koupili jen pět lístků z tomboly. A přesto jsme pokaždé jednu cenu vyhráli. Nic extra, ale na památku to stačilo. Navíc praktické, což oceňuji.

Na plesy si převážně oblékám šaty úzké, dlouhé až ke kotníkům, s rozparkem alespoň deset čísel nad koleno. A je jedno, kde ten rozparek je, hlavně, aby na šatech byl... K nim oblékám bolerko s dlouhým rukávem a i kdybych měla "zdechnout" horkem na plese, ho nesvlékám. Silonky a botičky na vyšším podpatku korunují mou garderobu. Vše doladím vhodnými šperky, většinou "bižu".

Vůbec mi nevadí si vzít šaty několikrát za sebou, pokud mi sedí a vejdu se do nich. Nejsem celebrita hlídaná módní policií. Ikdyž se tak dost často cítím, když vcházím do předsálí oděna do černého kožíšku téměř až na zem. Svlékám ho a podávám partnerovi, ten šatnářce a kolemjdoucí a přítomné vzápětí oslňuje odraz světel na mých stříbrem protkaných decentních šatech. Jdu a zářím a údiv všech mě hřeje víc než ten kožich.

Asi jsem exhibicionistka!:-))

Loni jsme z nouze zavítali na ples nemocniční. Sice se tehdy ve zdravotnictví ekonomická krize ještě tolik neprojevovala a lékaři ještě nestávkovali, přesto byl sál poloprázdný. Hudba a program zdaleka neodpovídal dvěma stovkám vstupného. Pohřební náladu v sále jsem podpořila svým "little black dress", s tím, že byly "big", ale víc "long".

Letos se na ples ani zábavu nechystám. Můj drahý by raději vylezl na kopec, než jít na ples. Tak dáme přednost kopečkům a ne tanečkům.

Elioza

P.s. foto je z maturitního plesu r.2009

 Elioza 

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


Co takhle taneček na kopečku? :)

  • Chodíte tančit? Co si na ples oblékáte?
  • Nosíte pokaždé něco jíného, nebo to zvládáte v jednom úboru?
  • Jak vypadají vaše večerní šatičky?
  • Dáváte přednost kalhotám?
  • Co podpatky, dokážete v nich přejít sál bez úhony? A tančit?
  • Na jaké plesy chodíte? Co tombola? Co jste kdy pěkného vyhrály? Jak vám to jde na parketu, jste vidět, slyšet? Co nějaké veselé plesové historky?

Pište na redakce@zena-in.cz

předmět: plesy

Během dne budeme vaše příspěvky zveřejňovat a jedna z vás vyhraje parfém Lolita Lempicka.

vyhra