Dnešní téma je pro mne trochu irelevantní. Ale nevadí. Něco s tím uděláme. Tak předně vím, co je to tetování, vím, jak se tvoří, co stojí i co to teoreticky obnáší za bolest. Na vlastní kůži jsem však tuto bolest nezakusila a věřím, že ani nezakusím. Stačily mi bohatě dva porody.

Jediné, co jsem si nechala na kůži nikoliv vytvořit, ale odstranit, bylo něco jako znaménko. Pan doktor použil neidentifikovatelný laserový přístroj a během minutky bylo po všem. Smrad z pálené kůže byl nesnesitelný. Jako když pálíte chlupy poraženému praseti při zabíjačce. Puch se dal téměř krájet. Dokonce i sexy triko natáhlo a moje vlasy se z kudrlin málem vyrovnaly. Jen prášek na praní, voda a voňavá aviváž pomohla. Vlasům šampon.

Tetovací jehlu jsem nikdy na vlastní kůži necítila. Jehlu používám leda tak akorát na zašívání. Ale abych nebyla úplně prudérní, tak se přiznám, že jsem s myšlenkou na tetování někde na mém těle už koketovala. U koketování zůstalo. Od porodů se mi totiž práh bolesti snížil hodně hluboko. Skoro ho nevidět. Raději si nechám sezónně vytetovat obrázek hennou nebo třpytkovou metodou. Tetování je dočasné a obrázky se tudíž mohou měnit, zaměňovat, střídat. Také místo se může obměnit dle aktuálních tělesných proporcí a pak k jaké příležitosti.

Moje pětiletá dcerka mě ukecala na dovolené v Chorvatsku. Snad omámená sluníčkem, jsem nakonec souhlasila. Vybrala jsem stránku motivů, z kterých si mohla vybrat. Mladík ho umně vytvořil a očividně k němu nepotřeboval žádné vyšší vzdělání než výtvarné. A takto to dopadlo. Ještě se hodinku nedotýkat uměleckého dílka a pak jest možno dělat cokoliv.

kerka

Trvanlivost tohoto tetování z henny mělo trvat cca 5-10 dní. Amélka se s ním koupala v moři, válela na pláži... Po příjezdu domů se mohla chlubit ještě dalších 14 dní, než zmizelo. Ale nakonec zmizelo. Doufám, že mi jednou nepříjde domů s kérkou přes půl zadku, ale bude trošku soudná a nechá si vytetovat třeba jen nějaký ornamentík nad kotník. Nejsem typ matky, která by dětem tetování zakazovala za každou cenu.

Jen mi nepříjde estetické, když má někdo přes celou paži biblický příběh, přes druhou výjev z bitvy u Lipan, na hrudi Napoleonské války a na zádech mýtické stvůry. Stejně tak můj smysl pro vnímání krásy neocení potetovanou lebku a obličej. Sem tam nějaká ta kérka solidních rozměrů se dá ještě v pohodě přejít a se zalíbením prohlédnout. Ale velkoplošné kreace nejsou můj styl. Nestojí mi za shlédnutí či hodnocení. A nikdy se mi líbit nebudou.

Takže každý je strůjcem svého štěstí. Pokud má někdo pocit, že není dokonalý a musí se natrvalo odměnit kérkou, ať tedy nechá do sebe bodat. Já mu jeho potřebu neberu. Já mám potřeby úplně jiného charakteru;-)

Elioza

Text nebyl redakcí upraven.

V souvislosti s velkoplošným tetováním bych připomněla článek Potetované tělo – umělecké dílo, kýč, nebo zrůdnost? Osobně si stojím za názorem, že je to umělecké dílo a jen závistivě slintám.

Máte i vy svojí kérku? Pochlubte se!

redakce@zena-in.cz