Další příspěvek na dnešní téma nám poslala čtenářka s nickem Elioza. My děkujeme a vy si přečtěte, jak bojuje se zimou.

Narodila jsem se v plném rozpuku jara ( koncem dubna ), tudíž mi zima nic moc neříká. Ani na mě nevolá, dokonce neslyším ani její křik. Maximálně se pokochám mrazivou scenérií přírody a tím to končí.

Jen z doslechu zjišťuji, kolik je venku vlastně stupňů. Venkovní teploměr již poněkolikáté nevydržel rozmary přírody. Po střídání třeskutých mrazů s tropickými vedry se rozpadl a momentálně žádný nemáme. Neodhadnu, jaká teplota je za oknem, nejsem rosnička. Jen vidím, jak mráz obalil větvičky stromů a keřů, jak sníh nasadil čepice autům, silnicím i chodníkům, že ani technické služby nestíhají. Kolik však ukazuje stupnice pana Celsia vážně netuším. Ani dnes...

Vyšla jsem ráno do školky s dcerkou zabalenou do šály a čepice, kabát s dutým vláknem jí sahal pod kolena a na nohách boty-sněhulky, na rukách rukavičky. Své oblečení jsem nijak nehrotila, možná díky mé nevědomosti ( ohledně teploty ).

Celoročně trpím na studené nohy a ruce. I teď tu sedím a mám na nohách dvoje ponožky. Takže těmto částem těla dopřávám také větší komfort v podobě kvalitních zateplených bot a jakýchkoliv rukavic. Pokud nenosím rolák či mikinu, která by zakrývala i zahřívala krk, je nutné v těchto mrazivých dnech neprodleně namotat kolem šíje šálu. Pokud překrývá nos, tím lépe.

V podstatě jsem měla potřebu si letos navíc koupit zatím jen košilku, aby mi kryla záda v oblasti kříže a ledvin. Na tuto oblast jsem poslední dobou hodně choulostivá. Čepice zásadně nenosím. Nesluší mi, raději nasadím kapuci. Pokud se chystám strávit na mrazu delší dobu, vybavím se navíc i teplejšími punčocháčemi. Rty si chráním balzámem nebo rtěnkou. U mě nic nového, používám celoročně. Až na to, že na noc si rty namažu jen balzámem na rty. U jiných pozoruju, že balzám na rty asi neznají. Ani když jim rty pukají a dožadují se větší péče, jejich majitelé jsou k nim hluší, slepí a bezcitní.

Nejteplejším kouskem v šatníku bych označila kožíšek ( jako nový ), koupený za "totáče" v Ostravě. Dnes už ho však nenosím. Ani ne tak ze strachu, že by ho ze mě ochránci zvířat hodlali servat (je ušitý z králičí srsti), ale proto, že jeho střih je již staromódní. Uvažuji, že ho nechám přešít pro dcerku. Pamatuji si, že jsem ho naposledy měla v kostele na vánoční mši, pod ním jen tenoučkou halenku a přesto zima neměla nejmenší šanci.

Možná by se tvůrci zimních oděvů měli zamyslet nad kožešinami a znovu je zařadit do módní kolekce. Ale pozor, umělé kožešiny profouknou. A ty pravé je potřeba pořádně vybírat, aby se jen kvůli nim nevraždila zvěř. I králíček dobře poslouží svému účelu.;-)

Pro dnešek se loučí...Elioza

Já myslím, že pravé kožichy "jedou" stále a nic se jim nevyrovná. Také jsem ale pro kožešiny zvířat, která jsou chovaná na maso a ne jen kvůli srsti.

Co vy na to, milé ženy-in? Stydíte se přiznat, že nosíte pravé kožešiny? Z jakého zvířete? máte doma králičí, nebo beraní kožíšek? Už jste ho letos provětrala? Pokud nevlastníte kožich, čím se zahříváte v mrazivývh dnech? Podělte se s námi o své "drtiče mrazu" Naše dnešní téma je tu od toho.

Své příspěvky posílejte na adresu: redakce@zena-in.cz

 

Reklama