Odpusťte ten drsnější titulek. Čtenářka Eliana nám však s humorem sobě vlastním popisuje její historku z Anglie. A ta je o tom, o čem tento titulek.
Dobrý den Radku,
možná nebudu první ani pátá a ani desátá, ale......je to pár let, když jsem byla s mužem v půvabné Anglii. Bylo krásně pošmourno a po romantickéo procházce po pobřeží následovala návštěva příjemného pubu.
Ač tehdy téměř vegetariánka a dosud velká milovnice zvířat, jsem se nechala umluvit k okusení pravého medium steaku. Prostředí pěkné, atmoška grandiózní, steak hnusný. Dojedl ho muž. Druhý den ráno balíme kufr, popíjíme neaglicky a neitalsky rozpustnou kávu a nasedáme do auta. Vypůjčeného.
Cesta z města byla příjemná a ráno svěží. Při prvním kruháči to ve mne začalo cukat a odstín mé pleti nabral křídové barvy. Při točitém sjezdu na dálnici jsem si již před ústa dávala zoufale ruku a valila oči. Můj muž taky, abych nepoblinkala to auto. Pytlík samozřejmě pečlivě uložen v kufru auta. Jako zázrakem byl hned po pěti kilometrech sjezd na benzínku.
Vyskočila jsem tam brilantně a běžela co mi nohy stačily na toaletu. Nedalo se nic dělat, šlo to ven. Za chvíli se ozvalo nesmělé zaklepání a dotaz anglického gentlemana, zda jsem v pořádku a zda nepotřebuji pomoci. Vypotácela jsem se ven a do jeho krásných modrých očí s úsměvem odpověděla, že jsem ok a že jako asi dítě na cestě...co mu budu vykládat, že jsem včera snědla hnusnej steak a jemi blivno...
Spokojil se s odpovědí a popřál mi krásný den. Celou cestu do Brightonu jsem jen mlčela a zelenala se v našem modrém autě. Stavy byly divoké.
O-ou, bylo potřeba další zastávky. Muž zajel k hypermarketu. Svižně jsem zamířila na toalety a proboha, tam fronta! Jen na DISABLED TOILET bylo volno. Vlítla jsem tam jako dělová koule. Bože, jak se mi ulevilo. A hele splachovátko - zeshora visel kroužek zavěšený na provázku. Zatáhnu a místo spláchnutí se rozječel alarm a začalo blikat oranžové světlo.
Za chvíli se začala sbíhat obsluha. Byl to alarm, když nějaký nešťastník úvíznul na této toaletě. Jestli jsem byla předtím zelená či bílá, tak nyní jsem byla rudá až za ušima. S omluvou jsem se vypotácela ven na parkoviště a říkala muži, cože se mi přihodilo. Byl mrtvý smíchy. Já studem. (O pár let později jsem tuto historku vyprávěla kolegovi a ten mne pak pustil podobnou scénu z IT crowed..takže jsem nebyla a nebudu první ani poslední).
Závěr cesty byl ten den v Eastbourne. Majitelka guest housu nám načinčala postýlku a nasprejovala ji levandulí....málem jsem ji tu parádu z toho puchu, zneuctila...větrali jsme to asi hodinu a pak jsme šli na čerstvý vzdoušek.
Vrátíme se zpět..Postel znovu uhlazená do posledního kanýrku a jak jinak posprejovaná vůní levandulové mrtvoly......
Eliana
Děkuji Eliano za váš příspěvek k tématu dne. Vašemu muži se ani trochu nedivím. A mimochodem, váš příspěvek mi přišel jako pátý od mé výzvy a tak máte možnost vybrat si mapu, nebo průvodce dle svých potřeb. Pošlete mi to prosím do redakčního mailu.
Dnešní téma dne je úrazy a nemoci na dovolených
- Pošlete nám fotku, jak jste trpěla…
- Určitě máte hezkou historku, nebo zážitek z nemoci, nebo úrazu na dovolené…
- Kam přijedete, dostanete průjem?
- Chytá vás při cestování do neznáma migréna?
- Trpíte zácpou a vydržíte to se stolicí zase zpět až domů?
- Máte veselou historku z cestování s úrazem?
- Zkazila vám nemoc dovolenou?
- Díky úrazu na dovolené jste potkala prince na bílém koni?
Neduste to v sobě a podělte se s námi o své štěstí - neštěstí…
A co získá ta z vás, která mi pošle příspěvek, který se mi bude nejvíce líbit? Průvodce, nebo mapu destinace, kterou si sama vybere.
Nový komentář
Komentáře
heligona — #8
heligona — #8
Eli, tvoje cestovatelské historky jsou úžasné. Napiš cestopis, materiálu máš určitě hodně
Super - úplně to vidím
mandzarik — #2 Mě od dobrého steaku neodradí ale vůbec nic
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #3
mandzarik — #2 Severní Anglii. Skotsko nebo Distric lakes průvodce. To bych ještě ráda s batohem a stopem absolvovala, dokud nohy slouží.
Chudino. Vyber si nějakýho pořádnýho Baedekera. Doufám, že si to přečte Dana s Enkou
Tak teď jsem se pobavila. Já vím, že se nemá smát cizímu neštěstí, ale