V době dederonových košil a béžových punčocháčků, kdy se ještě mandarinky považovaly za nejsvátější poklad a mrzký moučný nazelenalý banán za pochoutku, se u nás na vsi děti na Mikuláše strašně těšily.
Protože probíhal vždy v nejbližší sobotní večer daného svátku, nemohl nikdo dospat. Strašili jsme už od brzkého rána a otravovali celou rodinu svým nadšením. Za to jsme pak musela, dítka školkou povinná a takto vykořisťovaná, loupat ořechy na cukroví i pro neoblíbenou tetičku, co nám kradla Bonpari z pytlíku a tvrdila, že to je už od výroby.
Jakmile se pořádně rozednilo, už jsem hledala brusle nebo sáňky (představte si, že dřív sníh byl každou zimu a mráz zcela pravidelně) a s klucíma upalovala ven. Byla jsem jediná holka ve vesnici, takže jsem vyrostla trošku jako Tarzan mezi opičáky a k holčičím věcem mne táhly jen moje o mnoho let starší sestry.
Vraceli jsme se obvykle až odpoledne, zmrzlí s tvářemi rudými jako by je maloval sám pan Lada, promočení a spokojení!
Celou dobu se samozřejmě diskutovalo mezi dětmi, kdo co asi dostane a jestli se naučil nějakou trapnou básničku, ale hlavně, že v hospodě, kde se Mikuláš konal pro dvě spřátelené obce, bude promítání!
Setmělo se a maminky nás vyfikly, aby nám to slušelo, načesaly patky na stranu a šlo se do hospody! V sále bylo krásně vytopeno – jako v pekle! Všichni jsme se cpali do druhé řady, abychom dobře viděli na promítání, ale byli dostatečně daleko od Mikuláše s čertem.
Sál zhasl, děti vydechly v očekávání....
Protože byla tma nějak dlouho a zezadu se ozývalo hudrování promítače, některé malé děti propukly v pláč, v domnění, že už přichází čert.... Po malém zpoždění se spustila projekce filmu Vodní děti, což byl film napůl kreslený a napůl hraný a pro nás jedna z nejhezčích vzpomínek na dětství.
V kamnech praskalo...možná, že to praskal i zvuk tisíckrát omletého filmu, ale ta atmosféra! Když jsme utřeli poslední slzičku do našich kapesníčků z Milety Hořice, začalo se pomalu rozsvěcet a batolata propukala v pláč. My pětiletí mazáci jsme už věděli, co bude.
Následně se ozval zvuk kravského zvonce a řinčení řetězu...žádný jiný zvuk, ani vzlyk se nekonal...kdyby spadl špendlík, slyšeli by ho až v Praze.
A pak vstoupil majestátní Mikuláš (v podání pana Sýkory, který byl jedinečný!) a za ním o dvě hlavy menší čert (pan Rolník se ani nemusel za čerta maskovat) s našitým vyplazeným látkovým červeným jazykem přes černé silonky (doufejme) paní Rolníkové, které měl jako masku přes obličej.
Za nimi dva pomocníci s obrovskýma košema plnýma balíčků! Mikuláš vytáhl seznam a začal číst a zvát si děti na pódium. Všichni (včetně maminek a mimo tatínků!) jsme na Mikuláše valili oči a odříkali i to co jsme neuměli.
Někteří se odvážili i zazpívat a narušili tak tu půvabnou atmosféru, ale čert zachrastil řetězem a po třech pivech zahuhlal hudry hudry a píseň byla zkrácena na půlku první sloky.
Když produkce skončila a Mikuláš s čertem odešli dozadu do výčepu, nastala mela a šustění sáčků - porovnávání obsahu...dostávali jsme jeden balíček od “MNV” a druhý od rodičů (samozřejmě, že jsme si mysleli, že od Mikuláše).
Kdo dostal gumové medvídky byl macho!
My s Bonparami, Miňonkami a sójovým sukem, ale arašídami v čokoládě, mandarinkami a zeleným banánen, jsme šmelili tyto propriety za jednoho takového gumového medvídka! Byly to krásné časy!
Usínali jsme s balíčkem rozloženým na toaletním stolečku vedle postele, úsměvem na těch malých rtech, kde se rozpouštěl poslední medvídek a v hlavě si promítali celý ten zážitek......
Eliana
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Tak Ty´s mě teď dojala fakt!! Vzpomněla jsem si na svůj balíček, který od poslední návštěvy naši nechávali za dveřmi, jakože tam čert už byl, ale nešel dovnitř. A na to, jak jsem úplně stejně usínala přeslazená, špinavá od čokolády, v ruce s rozpadající se pralinkou, ale spokojená.
Fakt super čtení, díky! :-)) Míša
Pište své zážitky, názory a veselé historky o čertech a Mikuláších na redakce@zena-in.cz. Také si myslíte, že strašit děti se nemá?
Dnes ještě vyhlásíme chcípáka a borce dne a nakonec vylosujeme jeden z vašich příspěvků.
Vylosovaný autor příspěvku k tématu bude odměněn punčochou s kosmetikou. Tedy za předpokladu, že byl hodný!
Nový komentář
Komentáře
mio — #39 Už mě zastaví jen šíša uheráku
enka1 — #38 vypadají nějak TAKTO -tohle jsou třeba ty bezlepkový, ale i ty klasický mají většinou obrázek s krávou a nápis KRÓWKI. a uvnitř jsou jednotlivě balený ty karamelky. Takový špalíčky.
mio — #37 díky, a jsou tedy pod jejich názvem? v sáčku nebo jinak balený?
enka1 — #36 Enuško, ale oni je mají nejen tam. Určitě i v dalších hyper super, dokonce i v některých menších prodejnách. Hlavně teď už víš, po čem se máš pídit
mio — #35 Eliana — #34 to si budu muset vygůglit, kde je u nás Lidl
Eliana — #34 enka1 — #33 takže enko, hurá do Lídlu
enka1 — #33 ..u nás je mají v Lidlu
mio — #32
Jéžiš, to je skoro ono, budu koukat i hlavu si vyvrátím.
enka1 — #31 TADY více
tak až je někde uvidíš, schválně si je kup, já teď jásala, že se k nám dováží i bezlepkové
- zrovna je dostal Ondrášek teď k svátku od mamky
mio — #30 fakt ne
enka1 — #27 nevíš? to jsou polské mléčné karamelky
Nádherné počteníčko.
Všichni vzpomínají s úsměvek na staré časy i ti dnešní caparti budou vzpomínat jednou s úsměvem.A o to tu jde.
mio — #24
Díky Eliano,vrátila jsi mě zpět do mládí a jaké to byly dobroty co se skrývaly v punčoše.I když já v době dederonových košil byla adolescent.
Dnešní nejkrásnější čtení
enka1 — #23 myslíš něco jako krowky?
Nádherně jsi to napsala
mio — #18 Double bomba!
krásná doba dětství.