Eleonora Habsburská, královna portugalská a francouzská, se vždy poslušně podřídila rodinným zájmům

Pocházela z mocného rodu, a tak bylo jasné, že i ona sehraje významnou roli na evropském sňatkovém trhu. Podobně jako její sestry i dcery z jiných panovnických rodů se i ona musela poslušně podřídit zájmům a potřebám rodiny a nikdy na svůj osud nežehrala. Tak trochu připomínala osud své tety Markéty Habsburské, na jejímž dvoře vyrůstala.

Narodila se v roce 1498 v dnešní belgické Lovani jako nejstarší dítě Filipa Sličného a Johany Kastilské, kterou později nazývali Šílená. Rodičů si ale dívenka – podobně jako jejích pět sourozenců – vůbec neužila. Jejich manželství bylo opravdu divoké. Od prvního momentu bylo vášnivé, i když zpočátku to vypadalo, že by mohlo být i šťastné. Jenže Eleonořin otec Filip, jediný legální syn habsburského císaře Maxmiliána I., získal přídomek Sličný právem. Navíc měl velkou slabost pro ženy, a tak nevynechal jedinou příležitost, která se mu naskytla. A žárlivá Johana, ostatně téměř pořád těhotná, ho svou láskou neustále pronásledovala.

Foto: Eleonora Habsburská kolem roku 1530. Autor portrétu Joos van Cleve
Joos van Cleve, Public domain, via Wikimedia Commons

Když v roce 1504 zemřela španělská královna Isabela Kastilská, která před smrtí ustanovila dceru Johanu svou nástupkyní, chtěl mimořádně ambiciózní Filip vládnout sám. A tak se snažil - spolu se svým tchánem Ferdinandem Aragonským - aby byla labilní Johana prohlášena za nesvéprávnou. Nakonec se tak skutečně stalo, když Johana díky Filipově nečekané smrti v roce 1506 žalem zešílela a dalších padesát let strávila zavřená v klášteře.

Eleonora tedy prožila se třemi sourozenci dětství na dvoře v Mechelenu u tety Markéty Habsburské, nizozemské místodržitelky. Markéta se dětem stala laskavou náhradní matkou. Poskytla jim nejen všestrannou péči, ale taktéž mimořádné vzdělání. Od útlého věku patřila Eleonora mezi žádané nevěsty. Ucházelo o ni hned několik významných panovníků či jejich následovníků. Zájem na tom měl zejména její dědeček císař Maxmilián I., známý svou úspěšnou sňatkovou politikou. Jedním z kandidátů byl i František z Valois, a to v době, kdy ještě netušil, že se stane v budoucnu francouzským králem Františkem I. Nicméně když došla z Portugalska nabídka na dvojsvatbu, Eleonora se podřídila. Měla se vdát za dědice portugalského trůnu Jana, zatímco její bratr, císař Karel V. se měl oženit s Janovou sestrou Isabelou Portugalskou.

Foto: Manželé Eleonory : Manuel I. Portugalský /František I. Francouzský
Portuguese School, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons /Jean Clouet, Public domain, via Wikimedia Commons

Tento plán nakonec narušil portugalský král Manuel I., Janův otec. Rozhodl se, že se s Eleonorou raději ožení sám. Poslušná Eleonora se nebránila a provdala se za něj. Stala se jeho již třetí manželkou. V manželství, které trvalo necelé tři roky, stihla porodit dvě děti (starší chlapeček brzy zemřel), když o téměř třicet let starší manžel podlehl moru. Po necelých dvou letech pobytu v klášteře se rozhodla vrátit do Španělska na dvůr svého bratra Karla V. Musela ale opustit svou malou dcerku Marii, které Manuelův nástupce, jeho syn a Eleonořin bývalý nápadník Jan, nedovolil opustit Portugalsko. Doufala, že situace bude dočasná a že se bude moci pro dcerku brzy vrátit. Netušila, že se shledají až za třicet pět let.

Po návratu do Španělska se snažila pomáhat svému bratrovi Karlovi V., který byl nejen španělským králem, ale také císařem Svaté říše římské. Jednalo se především o ukončení odvěkého nepřátelství mezi Francií a Španělskem. Po porážce Francie byl totiž francouzský král František I., kdysi také Eleonořin nápadník, potupně zajat a vězněn. Jeho propuštění bylo podmíněno výměnou za jeho dva malé syny, kteří skutečně museli ve Španělsku strávit několik let. Nepřátelství mezi oběma zeměmi se ale i přes tuto skutečnost obnovilo.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Fatální následky mladické nerozvážnosti ukončily život Matyldy Rakouské

Ukončilo ho teprve podepsání míru, který měl být stvrzen sňatkem Františka I., nyní čerstvého vdovce, s Eleonorou, tedy Karlovou sestrou. Byl to opět politický sňatek, nyní v zájmu zachování míru. Došlo k němu v roce 1530, a Eleonora se tak stala podruhé královnou. František se sice k Eleonoře choval uctivě, nicméně měl milenky a manželské povinnosti plnil sporadicky, žádné vřelé city k Eleonoře nechoval. Toto manželství trvalo do Františkovy náhlé smrti v roce 1547. Během něho se Eleonora marně snažila vztahy mezi Francií a Španělskem upevnit pomocí sňatků mezi dětmi svého manžela Františka z prvního manželství a dětmi Karla V., případně s její dcerou Marií.

Foto: František I. a Karel V. uzavřeli příměří v Nice
Taddeo Zuccari, Public domain, via Wikimedia Commons

I když byla Eleonora ve Francii velmi váženou královnou, po manželově smrti zemi opustila. Žila nejdříve v Bruselu a pak u svého bratra ve Španělsku. Měla teď jen jeden jediný cíl -setkat se konečně se svou dcerou Marií. Ta byla pověstná mimořádnou krásou a podobně jako Eleonora byla velmi vzdělaná, orientovala se v umění i vědách a ovládala několik jazyků. Stala se lákavou partií a jednou z nejbohatších princezen v Evropě. Nakonec ale všechny svatební plány selhaly a Marie zůstala svobodná a bezdětná.

Foto: Portrét Marie Portugalské, vévodkyně z Viseu
Antonis Mor, Public domain, via Wikimedia Commons

K jejímu setkání s matkou došlo teprve po smrti portugalského krále Jana III., který mu trvale bránil. Eleonora mohla konečně po dlouhých 35 letech obejmout svou jedinou dceru a doufala, že konečně budou spolu žít. Ta jí ale nikdy neprominula, že ji jakou malou opustila, i když to neudělala dobrovolně a celoživotně o ni bojovala. Marie se ale rozhodla jinak. Odmítla s ní žít a po třech týdnech strávených s matkou se vrátila do Portugalska. To byla pro těžce nemocnou Eleonoru, která se vždy a všem snažila vyhovět, ta největší rána, která asi uspíšila její smrt v únoru 1558…