Matikou jsem vždycky tak nějak proplouvala bez výraznějších úspěchů.
Ale do dneška si pamatuji jednu křivdu ze 4. třídy. Měli jsme řešit slovní úlohu typu: Honzík má 4 jablka, Anička má dvakrát tolik. Kolik má Anička jablíček? Zatímco všichni násobili 2x4, já na to šla vědecky – jednou tolik jsou 4 navíc a dvakrát tolik další čtyři navíc, takže dohromady 12. Samozřejmě jsem to měla podle paní učitelky špatně, ale co je jednou tolik, mi vysvětlit nedokázala.
Na ekonomce jsem proplouvala s dvojkami až do čtvrťáku, kdy jsme dorazili k pro mě mystické kapitole zvané „vektory“, se kterými nás nutili dělat prapodivné věci a na můj skromný dotaz, co že to ten vektor vlastně je, zněla odpověď matikářky:
„Orientovaná přímka v prostoru.“
„A jak zorientuji ten nekonečný prostor, paní profesorko.“
„Nebádejte nad tím tolik...“
A jelikož naše paní profesorka byla jinak učitel poctivý, uzavírala každou hodinu otázkou (pravda trochu řečnickou):
„Není někomu něco jasné, ptejte se?!“
A poté, co jsme vpluli do nekonečných „vektorových vod“, už pokaždé dodávala:
„Jano (jako já), ty se nehlas...“
Ale to nejlepší na mě teprve čekalo na fakultě v podobě docentky Godulové. Při první přednášce dala pokyn, ať zvednou ruce ti, kdož jsou z gymnázií, bylo jich tam asi jedna třetina, a k těm pravila:
„Tak vy zkoušku možná uděláte, a vy, zbytek, běžte raději do bufetu, tam strávíte čas lépe.“
Nutno dodat, že měla docela slušný odhad. Ale zpátky k paní docentce. Má alma mater stojí v Karviné, paní docentka pochází z Orlové. A tak často při přednáškách sklouzávala ke gorolštině (směs polštiny a češtiny), nářečí to sice malebné, ale většině lidu českého nesrozumitelné. A tak se jednou moje kamarádka z Prachatic uprostřed přednášky postavila a pronesla:
„Paní docentko, já uznávám, že jsem vůl a nerozumím tomu, ale když na mě mluvíte polsky, tak už tomu vůbec nerozumím.“
Paní docentka bez váhání přislíbila nápravu, ale už v druhé minutě ve víru vášní uprostřed soustav integrálních a diferenciálních rovnic byla zase zpátky u své mluvy rodné.
Ale občas se nám jinak nudné hodiny, snažila zpestřit i vtipem. Jeden si pamatuji: Jde takhle integrál a derivace a na cestě někoho potkají a říkají mu: „Hele uhni, nebo ti něco uděláme.“ A ten někdo jim odpovídá: „Héheč, nic mi neuděláte, já jsem ex!“ Samozřejmě, že po tomhle vtipu bylo v posluchárně ticho, a tak paní docentka nabyla neklamného dojmu, že mezi námi žádný budoucí Einstein nesedí. A měla pravdu.
V mém případě zcela určitě.
Japina
Díky za příspěvek. Gorolské podání diferenciálních rovnic muselo být neodolatelné. Ale s tím vtipem... ehmmm... našel by se tady někdo, kdo by to nám ostatním humanitně zaměřeným vysvětlil??? :-)
Já to chápu tak, že ten nebohý výraz už jaksi exnul, že už je to vlastně taková matematická zombie, takže mu nemůže nikdo nic udělat. Ale co to ex vlastně matematicky je??
Nový komentář
Komentáře
LídaKo: joo, přesně tak
myslím že na tohle téma existuje celá povídka
Eliza: Ten vtípek s derivací má ještě pokračování: derivace se ďábelsky zachechtá a zderivuje funkci podle y
Majucha: Japina vyfotila včerejší duhu v Beskydech a dala ji do rubriky Láska (nahoře v liště pod Vztahy).
Japina: No
. Mimochodem, ta duha je náááádherná.
Kadla: a přehodit odznáčky
Japina: To stačí koupit novej kabát, ne?
Majucha: Tak a už Ti nezbývá, než změnit identitu a hurá k FBI, CIA, ....
Majucha: zdravím rozvědčíka KGB
Japina: Jojo, univerzita se z toho stala, až když už jsem bydlela v Praze.
Kadla: Správně "po našemu"
, ale nevím, jestli by protinožci z opačného konce republiky věděli, co mám na mysli. Jo, Karviná, fakulta je v bývalém sídlu KSČ, jsou tam i ohromné podzemní bunkry
Majucha: Ty znáš OPF!!!??? Kápni božskou ...
Nemá soužka na náhrobním kameni vytesáno "a2 + b2 = c2 pouze v hodinách geometrie".
Akorát, že u nás se tomu neříkalo "gorolština", ale "po našemu"
Japina: Jé, ty jsi dělala Slezskou univerzitu v Karviné? Já se v Karviné narodila a vyrostla... a bydlí mi tam dosud rodiče... :-)
Elizo, díky za vysvětlení, ale i tak je to na mě příliš nepochopitelné... :o)
Můj oblíbený "matematický" vtip je, jak jedou dva matfyzáci vlakem, holka a kluk a vjedou do dlouhého tunelu. Kluk se ptá "myslíš na to, na co já?" holka "jo myslim". Po čase vyjedou z tunelu ven a holka se ptá "tak kolik Ti to vyšlo?"
(tak takhle to probíhá ve vztazích mé švagrové - můj muž je jednou nachytal jak se k sobě tulí v obýváku a na základě matematických výpočtů a rovnic přemýšlí či jít nebo nejít na procházku..... :o)))
Fructia: Jo, ale jako cvičená opice, co sice vypočítá, co se po ní chce, ale absolutně netuší, k čemu došla a naco by se to dalo použít.
Pokud si pamatuji (a to opravdu matne) tak s neznámými typu x,y apod nejde samo o sobe nic delat, vzdycky k tomu potrebují kámose císlici. Pro humálne zamerené bych to prelozila jako asi domluvit se v cizím jazyce bez znalosti jazyka, bez tuzky a papíru a bez rukou. Ale ani tak nechápu pointu vtipu. Pravdepodobne bude matematická pravde nekde jinde - hold si nemuzu pamatovat vsechno.
Eliza: Správně, ale k tomu jen dodávám: "Nerozumím řeči tvého kmene
"
Japina: Tak to gratuluju, že jsi to zvládla
Fructia: Evikus: Byla jsem z těch šťastnějších, co nakonec zkoušku zvládli, ale s odřenýma ušiskama, ale nic mi tak za těch pět let nedalo tak zabrat.
To bylo "e na ikstou" úspěšně si pamatuji, že je to konstanta, kterou žádné mat. funkce nezmění, ale to je asi tak všechno
Ten vtípek je jaksi nekompletní, nevím jestli už od paní docentky nebo se poztácel časem, já už si ho taky přesně nepamatuju
.
Takže jí nemůže nic udělat.
Jde o to že derivace potká funkci (derivují se funkce) a derivace vyhrožuje, že jí něco udělá - tedy zderivuje-změní. Funkce se chechtá, že to tedy klidně, proto že ona je e na x(tou) a derivace téhle funkce je zase e na x (to x je jako exponent).
Snad si to pamatuju správně ale uznávám, že zrovna k potrhání to není.