Káhira a její pyramidy jsou dostatečným lákadlem podstoupit tento výlet.
Z Hurghady se totiž jede autobusem 8 hodin a vstává se v 1 hodinu v noci.
Vzdálenost sama o sobě asi není ten největší problém jako zase ona bezpečnostní opatření. Pořád se někde na něco čeká ...
než autobus sveze všechny lidi ze všech hotelů ...  než se autobusy seřadí na parkovišti ... tak uplynou drahné hodiny.

A zde mě zaujala logika bezpečnostních opatření. Do Káhiry jedou všechny autobusy spořádaně v koloně s policejním doprovodem vpředu i vzadu, aby se nedala šance teroristům na turisty zaútočit.
Dojedeme do Káhiry, tam utratíme všechny svoje úspory za suvenýry, vstupné, občerstvení atd. ...  na zpáteční cestě už se o sebe každý autobus musí postarat sám, policie už není.
Tam už asi nebezpečí přepadení nehrozí, protože všechny peníze byly utraceny?

Káhira je obrovské město plné protikladů, kde se snoubí bohatství s chudobou, současnost s historii, mrakodrapy s chýšemi z hlíny.
Sedm miliónů obyvatel, z nichž většina sice neumí psát a číst, ale umí říct „České cholki, pěkné cholki, dám ti toprou cenu“. A to znají v mnoha jazycích světa, a všude jsou místní holky ty „nejkrásnější cholki“, a všichni dostanou „toprou“ cenu.

Nevím, čemu říkají dobrá cena, ale když nasadí cenu vázy, která má cenu 5 dolarů, na 120 – tak než bych ji usmlouval na „opravdu toprou“ cenu, mohl by mě autobus vyzvednout akorát tak na zpáteční cestě.
Vyvolávací ceny jsou vždy tak nehorázně vysoké, že nikomu se nechtělo smlouvat v tom horku, a navíc zastávky jsou vždy časově omezené, tak si myslím, že nikdo nekoupil nic.

Nechápu, že po každodenní zkušenosti s Evropany se obchodníci trochu nepřizpůsobí tomu, že se v Evropě nesmlouvá.
Proč nenasadí rozumné ceny, za které jsou to ochotni prodat, a určitě by si každý koupil nějaký ten souvenir.
Vím, že je to jejich zvyk a patří to ke koloritu země, ale já bych – jako obchodník – raději prodal, než koloritoval.

V Káhiře se musí vidět dvě věci: Egyptské muzeum ve středu města a pyramidy v Gíze. Všechny poklady z hrobů (nebo alespoň to málo, co tam po vykradení zbylo) byly svezeny do Káhiry a umístěny v obrovském muzeu, kde se dá strávit celý den.
Vzhledem k tomu, že jsme na to měli 90 minut, jsme to vzali poklusem, a samozřejmě největší pozornost sklidil poklad z Tutenchámonovy hrobky, která jako jediná byla nalezená v panenském stavu.
Jeho slavná maska (18 kg zlata) ležela na třech rakvích (samé zlato) a pohřební komora byla plná nejrůznějšího bohatství.
Když člověk zváží fakt, že Tutenchámon byl nevýznamný faraón, který navíc zemřel velmi mlád, a vládl jen pár let – jaké poklady potom musely být v hrobech opravdových vládců Egypta, kteří psali dějiny?

V muzeu se smí fotit za poplatek 10 egyptských liber, ale pouze bez blesku.
Všude jsou velmi nekompromisní strážci a když někdo fotí bleskem, bez milosti foťák otevřou a film vytáhnou, nebo vymažou digitální fotky. V nejhorším případě zabaví celý foťák. Proto doporučuji vášnivým fotografům stativ, protože světla zde není mnoho.

Nejslavnější památkou Egypta (a pro nás i největším zklamáním) jsou pyramidy.
Člověk přijíždí ovlivněn fotografiemi, které zná a které dělají dojem, že pyramidy stojí v poušti, obklopeny jenom písečnými dunami a nomády na velbloudech.
Opak jest pravdou.

Jsou v Gíze, což je Káhirské předměstí, a člověk musí najít dobrý úhel, aby nevyfotil pyramidy i s paneláky za nimi.
Vstupné do areálu pyramid ale neopravňuje ke vstupu do pyramid samých, za to se platí zvlášť, a není jednoduché se tam dostat.

Do Cheopsovy pyramidy pouští 150 lidí denně, takže přijedete-li k pyramidám po obědě jako my, jak se chcete dostat dovnitř s pořadovým číslem 3005?!
Pyramidy působí dost tristně a zchátrale, Sfinga pod nimi je ve velmi špatném stavu, a je docela možné, že generace našich dětí ji už neuvidí vůbec.
Je z pískovce, který se sice snažili obložit žulou, ale skončili ve výšce metr nad zemí, když zjistili, že by to socha neunesla a rozpadla by se na kousky.

Egypt je zajímavá země a ten, kdo má trochu vztah k historii, by si ji rozhodně neměl nechat ujít. Egypt je krásná země, a kdo má rád slunce a moře, by si ji také neměl nechat ujít.
A kdo má rád potápění, dobrodružství, dobré jídlo a přátelské lidi kolem sebe, ten by si ji také neměl nechat ujít.

Jinými slovy – nenechte si to ujít ani vy a zařaďte Egypt na přední místo na seznamu Vašich dovolených - jen co vyhrajete zase nějakou tu Sportku.

P.S. Máte-li nějaké konkrétní dotazy, obraťte se s důvěrou na ikucera@volny.cz.
Všechno vím, a co nevím, si vymyslím. :-)

       
Reklama