Díky komplikacím na začátku dovolené (viz Svitek I.) jsme začali na nejnižším bodu mrazu, ale od tohoto okamžiku to už jenom stoupalo, a dnes, s odstupem, si troufám říct, že Egypt se zapsal na čelné místo mých dovolených.

Letěli jsme přímo z Brna do Hurghady (další výhoda pro nás Brňáky, ale stejně tak se tam lítá i z Ostravy, a pochopitelně z Prahy).
Snad 90 % všech destinací míří právě tam.
Hurghada na břehu Rudého moře je velmi nové město (asi 25 let staré) a je zaměřeno jenom na turisty: hotel vedle hotelu.

Tím průvodce vysvětloval, proč skoro nikde neuvidíme Egypťanky, ale jenom muže: ti jedou napřed, najdou si práci, postaví dům a teprve potom přivezou své ženy. A opravdu jsme tam neviděli jedinou ženu: veškerý personál v hotelu a ve všech službách jsou jenom muži.

Po příletu na letiště uprostřed pouště jsme museli zaplatit 15 dolarů na osobu za vstupní víza, která se nedají koupit dopředu doma.
Za tento poplatek nám vlepili malou známku do pasu a vyměnili peníze (nedoporučuje si je kupovat v České republice kvůli velmi kolísavému kurzu). Platí se tam egyptskými librami (zkratka L.E.), a v době kdy jsme tam byli, stála jedna libra asi 5 korun.
Za dolar jsme dostali pět liber, za euro šest.
Za týden pobytu už bylo pět liber jak za euro, tak za dolar.
Egyptské peníze se taky nesmí vyvážet, proto je potřeba vyměňovat dolary velmi rozvážně.

Dobře organizovaný zájezd nás roztřídil do autobusů podle hotelů, a rozvezli nás.
Náš hotel ležel asi 30 km jižně od Hurghady a byl to čtyřhvězdičkový hotel v resortu Makadi, all inclusive.
V tomto hotelu to nešlo jinak a byla to moje první zkušenost s „all inclusive“ – tedy všechno jídlo, ale hlavně pití bylo zadarmo - a hlavně kdykoliv.
A protože jsme v Africe, nejdůležitějším příjmem obyvatelstva je bakšiš (zpropitné), takže hned ve vstupní hale hotelu nás zástupce cestovky zkasíroval o dalších 20 dolarů na osobu za tzv. bakšišné, které předají místní cestovní kanceláři, a ta je potom podle nějakého klíče rozděluje mezi hotely a služby.
Je proto nutné tyto výdaje (víza a bakšišné) připočítat k ceně zájezdu.
Ale pokud nebudete kupovat hromady souvenýrů, už do peněženky nesáhnete do konce zájezdu.

V recepci nás „okroužkovali“ modrými plastikovými proužky na zápěstí, kde bylo napsáno jméno našeho hotelu, a to nás opravňovalo ke všem službám "našeho" hotelu.
Ale to by to nesměli být Češi, aby nepřišli na to, že modrý proužek je z druhé strany bílý, což shodou okolností odpovídá barvě proužků vedlejšího hotelu, který je pětihvězdičkový, tudíž zase o stupínek lepší. A pouhým otočením proužku lze chodit na zmrzliny a jiné pochutiny „k sousedům“.

Náš hotel byl rozložen v jednopatrových bungalovech v kouzelné zahradě, plné barevně kvetoucích květin, keřů, palem, datlovníků. Ke každé rostlince ovšem vedla gumová hadička a večer co večer ji pořádně zalévali ... stačilo vyjít z resortu ven a ocitli jste se v nekonečné poušti.
Voda se sem dovádí přes 200km potrubím z Nilu.
Egypt má jednu řeku a pouze kolem ní je život.
90 % celé rozlohy je neobyvatelná poušť, a pouze tam, kam zasáhne Nil (ať už přirozenou cestou nebo soustavou zavlažovacích kanálů), je život.

Ale ať člověk dělá co dělá, faraónově pomstě neunikne. Ale o ní až příště.      

     
Reklama