Egon Kulhánek, ředitel Hudebního divadla Karlín: Naši tvorbu bych přirovnal k rodičovství. Nejmladší dítě dostane nejvíc lásky

Pod vaším vedením v Hudebním divadle Karlín vznikly přes dvě desítky představení. Na jaké jste nejvíc hrdý? Je nějaké, které vám přirostlo k srdci víc než jiné?
Já naši tvorbu trochu přirovnávám k rodičovství. V divadle i v rodině to probíhá podobně. To nejmladší dítě, než se narodí a začne chodit, potřebuje nejvíc péče. A zároveň potřebuje nejvíc lásky, než se osamostatní. Tak jako před nedávnem dostávalo nejvíc lásky představení Anděl páně, teď nejvíce pozornosti získá chystaný Beetlejuice. Za rok to bude opět jiné dítě, jiné představení.

A je pochopitelné, že některé divadelní kusy zůstanou v srdci víc než jiné, ale částečně to také souvisí s tím, že některá představení jsou licenční a některá naopak naše vlastní, která jsme si tu vytvořili a ten proces je jiný. U licenčních víte, co kupujete, ale jste ochuzeni o proces tvorby.

Muzikály, pod kterými jsem podepsán jako producent a vznikly na můj popud, jako je starší Dracula, Carmen a také nyní tři muzikály, které jsme udělali s Ondřejem Gregor Brzobohatým (pozn. redakce Anděl Páně, Slunce, seno, jahody, Legenda jménem Holmes) se logicky do duše zapíšou víc než licenční kusy. Strávíte s nimi víc času, musíte je víc vypiplat.

Foto: David Kraus

Jsem ráda, že jste zmínil Beetlejuice, jak vlastně k takové příležitosti divadlo přijde, že může uvést hru v celoevropské premiéře ještě před Londýnem. Jak ten proces nákupu probíhá? Od zakoupení licence pro premiéru...
Záleží na každé hře. Je to strašně odlišné. Jinak proces funguje tak, že nějaký producent s autory vytvoří dílo, obvykle je to buď v jednom či druhém centru – tedy na Broadwayi či v Londýně. Pokud je hra úspěšná, snaží se autoři hru dostat i do druhé muzikálové Mekky. Producenti nemají v tuto chvíli moc zájem udílet další licence do doby, kdy je hra úspěšná. To se stane až ve chvíli, kdy se hra přestane hrát, nebo má již svůj největší boom za sebou. Teprve pak se začne řešit licenční prodej. Do té chvíle se snažíme zjistit co nejvíce informací, zvážit všechny možnosti a postavit se do nějaké pomyslné řady a dát o sobě vědět a naznačit náš zájem.

Ten proces koupě licence je pokaždé jiný, nejedná se normovaný proces, který bych třeba přirovnal k pekárně pečivo, kde se rohlík vždy nakonec dostane k zákazníkovi jasně danou cestou. K nám se náš „rohlík“ dostane pokaždé jinou cestou a samozřejmě platí, že čím je hra novější a zajímavější, tím je cesta trnitější.
Konkrétně Beetlejuice jsem poprvé viděl v roce 2016 a byl jsem z něj úplně konsternovaný, moc se mi líbilo, co jsem viděl, a druhý důvod byl, že divadlo bylo plné teenagerů. Byl jsem okamžitě rozhodnutý, že tu hru musíme v Karlíně mít. Pustili jsme se do získání licence a díky kontaktům se nám podařilo dostat k Jean Berger, což je producentka broadwayské verze, díky ní, jsme měli informace o tom, jak se bude s hrou nakládat.

Jak často lítáte do zahraničí, abyste se inspiroval novými hrami?
Vlastně kdykoli se objeví na hudebním poli něco, o čem si myslím, že stojí za zhlédnutí a zvážení. Bohužel se začíná vkus českého diváka a muzikálové vnímání od toho zahraničního rozkolejovat od angloamerického světa. Američané a Angličané mající svou koloniální minulost, jsou dál v otázkách mnohopohlavnosti, a proto řeší jiné problémy než Češi. Jako příklad bych uvedl nedávno zhlédnutý muzikál Romeo & Julie, které se od té klasické linky vzdaluje třeba homosexualitou hlavního hrdiny. Ta představení se vzdalují od českého světa a jeho vnímání.

Je tedy lepší hry tvořit na míru českého diváka?
Není to tak jednoduché. Za prvé musíte mít autory, kteří jsou schopni hru napsat a vytvořit, a i když ty autory máte, tak to neznamená, že jsou schopni vytvořit hru jak na běžícím páse. Jako příklad můžu uvést hudebního génia Karla Svobodu, který napsal veleúspěšného Draculu a pak napsal Monte Christa. Ten zdaleka nedosahuje kvalit prvního muzikálu. Mohl za to mohl časový tlak, kdy tento muzikál vznikal. Karel měl termín a musel ho splnit. Ale takto vznikat hry nemohou, a pokud ano, může se to na jejich výsledku podepsat, a to bych byl nerad.

Situace není pro nás jednoduchá a předpokládám, že do budoucnosti budeme více závislí na původní tvorbě, pokud chceme udržet dramaturgickou linii, jež držíme. A znamená to, že se snažíme uvádět spíše atraktivní novinku místo straších titulů, které se tu již mnohokrát opakovaly. Osobně nevidím moc důvod, proč repetovat desítky let staré hry.

Možná to ale může být jistá sázka na jistotu...
To ano, ale já si myslím, že celé vnímání jazyka a světa mladší generace se posunulo a spousta děl stárne rychleji, než stárlo dřív.
 
Na co se teď nejčastěji chodí do karlínského divadla?
V poslední době se našim titulům daří, a i zde platí, že to nejmladší dítě dostane ten největší servis. V současné době jsou největšími hity The Bodyguard a Anděl Páně, ale i tak uvádíme také starší kousky. Od tiskové konference k uvedení muzikálu Beetlejuice je to jen pár týdnů a prodej lístků na tuto novinku, troufám si říct, láme rekordy.
 
Takže vám divadlo dělá radost?
Nejenom teď!

Má divadlo nějakou bolístku?
Nebudu zastírat, že všechny tituly dosahují vysoké návštěvnosti. Třeba Rebelové jsou podle mne výborný muzikál, ale dodnes se nám ho nepodařilo dostat na výsluní tak, jak jsme si představovali. Ale bohužel nám nepřály okolnosti. Několikrát jsme museli odložit premiéru kvůli koronaviru, pak nakonec proběhla na Výstavišti v Letňanech, za což jsme byli rádi, ale protože idea letní scény vznikala velmi překotně. Byla to jediná možnost, jak v té době divákům hru předvést a neustále nerušit představení a vracet lístky. Další ranou pro Rebely byl čin Vladimira Vladimiroviče Putina. Jedním z témat Rebelů je ruská okupace, a když to dnes a denně rezonuje společností z médií, nechcete ještě ve volném čase koukat na toto téma. Došlo ze dne na den k obrovskému propadu prodejů lístků a já se nedivím. Nyní to trochu polevilo. Lidé si na situaci, do které se Evropa dostala, nejspíš zvykli, ale vliv na úspěšnost Rebelů to mělo velký.  

 
Užíváte si přes léto letních prázdnin, když je divadlo zavřené?
Divadelní letní prázdniny jsou stejná chiméra jako mateřská dovolená. Divadelní prázdniny také žádné prázdniny nejsou, alespoň v našem divadle. Deset měsíců tu nepřetržitě běží provoz a dochází tak k opotřebení věcí a je nutné udělat pravidelnou údržbu, která je dokonce daná zákonem. Každému divákovi nad hlavami visí tuny techniky, která je třeba překontrolovat a zrevidovat. A pak v tu dobu, kdy je český divák zvyklý, že jsou zavřená divadla, čas využíváme ke zkoušení nových představení. Přes rok je to složitější, naše scény jsou složité, kulisy přestaveb stojí dost času. Proto je léto na zkoušení ideální, asi ne úplně pro účinkující, kteří mají tím pádem léto zabrané, ale já věřím, že se jim energie ze zkoušení pak vrátí na jevišti.

Jak vypadá váš typický návštěvník? Chodí častěji třeba ženy?
Žena je obvykle hybnou silou při nákupu vstupenek na muzikál. Ale jinak je průřez diváků rozmanitý a typického diváka bych zpodobnit nezvládl. Mohl bych možná popsat některé jeho rozmary. Český divák je mnohem specifičtější než návštěvníci muzikálu jinde na světě. Je lehce zhýčkaný, protože chodí na velké hvězdy a velká jména a u těch méně známých trochu ohrnuje nos. Ono to souvisí s historií. Ve světě je kategorie muzikálových zpěváků a pak popových, v Česku je to jinak a ta kategorie první v podstatě neexistovala, a tak muzikály začali zpívat lidé z popmusic. A druhá slabina českého diváka je, že chce do divadla ideálně na titul a příběh, který zná.

Foto: Divadlo Karlín

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Na půdě Hudebního divadla Karlín bude strašit! Muzikál Beetlejuice bude mít evropskou premiéru v listopadu