Byla první dámou USA několik málo let v pohnuté době první světové války a krátce po ní, když byl prezident v důsledku přepracovanosti náhle stižen mozkovou mrtvicí a zůstal ochrnutý na celou polovinu těla. Musela to být mimořádná žena, která měla na mysli především zdraví svého manžela…

Narodila se v roce 1872 ve městě Wytheville jako Edith Bollingová do početné aristokratické, ale nepříliš zámožné rodiny, která zchudla v době občanské války. Když dospěla, poslali ji rodiče za její vdanou sestrou do Washingtonu. Domnívali se, že by tam mohla být větší naděje najít si vhodného partnera. A měli pravdu! Pro hezkou a optimistickou dívku to nebyl moc velký problém. Brzy se zasnoubila a provdala za klenotníka Normana Galta. V manželství, které bylo šťastné, se sice narodil chlapeček, ale ten po několika dnech zemřel. Po těžkém porodu už Edith nemohla mít další děti. Norman Galt Edith miloval a rozhodně na ní nešetřil. Hýčkal ji.

Jenže v prosinci roku 1908 nečekaně zemřel. Své šestatřicetileté ženě zanechal prosperující klenotnictví. Poklidný život mladé vdovy vzal zasvé v březnu 1915. Tehdy se díky rodinné přítelkyni náhodně seznámila s devětapadesátiletým prezidentem USA. Woodrow Wilson byl v těžké depresi. Před osmi měsíci ovdověl po třicetiletém velmi šťastném manželství, pouhých patnáct měsíců po svém uvedení do funkce prezidenta.

Setkání s o patnáct let mladší Edith mu rázem změnilo život. Okouzlila ho natolik, že ji už po dvou měsících požádal o ruku. A ona? Odmítla! Ovšem velmi taktním způsobem. Jemně naznačila, že se znají příliš krátce. To ale prezidenta neodradilo. Nehodlal se s tím smířit. Následovaly pozvánky na obědy a večeře, projížďky kočárem. Prezident jí denně telefonoval, posílal dárky a květiny, psal zamilované několikastránkové dopisy

Takovou romantiku s prvním manželem Edith nezažila. I ona se zamilovala. Jenže měla pocit, že by veřejnost nemusela její vztah s prezidentem tak brzy po smrti jeho první ženy tolerovat, a tak mu navrhla, že počká až po skončení jeho druhého volebního období. I spolupracovníci Wilsona upozorňovali na to, že by měl kvůli tradici dodržet delší období smutku, že vztah s Edith je politická sebevražda. Naštěstí se mýlili!

Zamilovaný prezident neměl v úmyslu se své lásky vzdát a nemínil čekat do příštích voleb! Malá soukromá svatba bez velké publicity se nakonec konala v prosinci 1915 ve Washingtonu. Nebyla to žádná politická událost, bylo pozváno „jen“ asi padesát hostů, pouze rodinní příslušníci či přátelé. Díky Edith prezident pookřál, vrátil se mu ztracený optimismus. Cítil se mnohem mladší a znovu prožíval okamžiky štěstí. Veřejnost tento vztah akceptovala a o rok později prezident vyhrál volby podruhé!


V únoru 1917 oznámil prezident Wilson v Kongresu USA vstup Ameriky do války. Navenek se Edith jako první dáma k manželově politice nevyjadřovala, v soukromí to ale bylo jinak, protože prezident chtěl znát její názory. Za války se snažila jít příkladem americkým ženám, dodržovala dny, kdy se šetřilo, šila pro vojáky na frontě.
Vstupem USA do války sice prezident porušil svůj předvolební slib „udržet zemi mimo válku“, ale sledoval tím jeden vznešenější cíl. A tím je jeho koncept nové mezinárodní organizace, která bude dohlížet na to, aby po válce vznikla moderní instituce (později nazvaná Společnost národů), která by zaštiťovala mezinárodní spolupráci a kolektivní bezpečnost poválečných států. A proto nemohou být USA stranou válečného dění.

S manželem Thomasem Woodrow Wilsonem

Tento Wilsonův sen se měl stát po válce jakýmsi jeho odkazem pro budoucnost. Ostatně s tím plánem přijel do zemí západní Evropy i na jednání Versailleské mírové konference v roce 1919. Všude ho i s jeho paní v Evropě nadšeně vítají. Jen doma nenachází mezi senátory pochopení. Ti se staví se proti tomu, aby zahraniční politika USA byla pod dohledem nějaké mezinárodní instituce.

Wilson je zklamán. Za této situace se rozhodne, že přesvědčí obyvatele USA o vstupu do Společnosti národů i ratifikaci Versaillské smlouvy osobně. Začne tedy i se svou ženou jezdit po Spojených státech. Totální vyčerpání přinese po třech týdnech krutou daň.

V jeden říjnový den roku 1919 našla podvečer Edith Wilsonová v koupelně svého manžela, jak leží na zemi stižen mrtvicí. O několik dní později se mrtvice opakovala, prezident ochrnul na polovinu těla, a dokonce přestal vidět na jedno oko. Edith Wilsonová se zachovala velice rozvážně. Poslala pro spolehlivého lékaře, který se o prezidenta diskrétně staral.

Ačkoli byl prezident upoután na lůžko a nemohl přijímat žádné státní návštěvy, ani se účastnit žádných jednání, Edith se rozhodla, v rozporu s ústavou, že nebude informovat veřejnost, v jak vážném stavu její manžel je. Věděla, jak její manžel na úřadě lpí. A že by se v případě, že by se musel vzdát moci a předat ji viceprezidentovi, mohl jeho zdravotní stav zhoršit natolik, že by to nemusel přežít. A tak v následujících týdnech „filtrovala“ veškeré písemnosti a až se malinko manželův stav zlepšil, předkládala mu jen ty nejdůležitější a řešila je společně s ním. Ty nejdůležitější pak on třesoucí rukou podepisoval. Štěstí bylo, že se Edith vyznala v politických procedurách. Manžel ji totiž běžně bral na nejrůznější jednání, takže byla poměrně dobře zasvěcená. Samozřejmě že prezidentova dlouhodobá nepřítomnost budila u politických reprezentantů i veřejnosti nejrůznější domněnky.

Od toho tu ale byla Edith, aby všechny dohady či zvěsti rozptýlila. Traduje se, že se na začátku prosince 1919 zastavili v Bílém domě dva kongresmani, aby se pozeptali, jak se prezidentovi daří. Ten je po bedlivé manželčině přípravě bodře uvítal. Sice v posteli, ale vůbec nevypadal na umírajícího, dokonce se pokoušel vtipkovat …
Zdraví se prezidentovi vracelo pomalu, nikdy už to nebyl onen vitální člověk jako dřív. Ještě že už mu na jaře 1921 končilo druhé volební období.
Po jeho skončení zůstal manželský pár bydlet ve Washingtonu, kde v roce 1924 Woodrow Wilson zemřel. Edith ho přežila o 37 let, nikdy se už znovu nevdala…

 
Foto: Wikipedie

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama