ANKETA Jakou část novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí považujete: 1. za nejprogresivnější? 2. za problematickou? Odpovídají: Psycholog Jeroným Klimeš,Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terez Maxové, Marie Vodičková a další

 Psycholog Jeroným Klimeš

 1. U svatby člověk nikdy neví, co ho v manželství čeká, jen ví, že je to krok správným směrem. I u této velké novely je zřejmé, že je to krok dobrým směrem – k odbourání ústavů. Optimální výchovná jednotka jsou tři až čtyři děti na manželský pár, který se nestřídá po směnách a nerozvádí. Pak je jedno, jak se tomu bude říkat – pěstounská rodina nebo detašované pracoviště ústavu s optimalizovanou velikostí. Proto prosazování pěstounské péče je krok správným směrem.

2. Především péče o děti je stále rozstrkaná po různých ministerstvech. Kojenecké ústavy a dětské domovy by měly být pod stejným ministerstvem, které zaštiťuje i náhradní rodinnou péči. Problém není v tom, že by novela byla příliš novátorská, problém je v tom, že ji ústavy budou z principu ignorovat, a ministerstvo práce a sociálních věcí nebude mít nástroje, jak zjednat pořádek.

Musíme počítat s tím, že sociální prostředí v ČR se bude výrazně měnit k horšímu bez ohledu na novelu. Na sociální práci bude celkově méně peněz. To, co jsme netolerovali dnes, budeme tolerovat v budoucnu. Už dnes je tento trend citelný. Tedy snaha o sanaci rodin je správná, ale uvidíme, jaká bude realita za pár let, jak rychle bude postupovat finanční či spíše existenční krize západní civilizace. Tedy novelovat novelované budeme muset ještě hodně.

Marie Vodičková

1. žádnou

2. všechny

Stručné výhrady FOD k novele

1) výrazně ztěžuje situaci a práci zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) a povede k jejich existenčním potížím až krachu,

2) rovněž ztěžuje práci orgánům sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD), kterým ukládá tolik nových převážně administrativních a časově náročných povinností, že by na skutečnou sociální práci v terénu zbylo mnohem méně času než nyní, avšak s navýšením počtu jejich pracovníků se nepočítá,

3) novými lhůtami a nutností nového rozhodování by zbytečně zatížila již nyní přetížené opatrovnické soudy, což by zřejmě vedlo k průtahům v jiných věcech, jichž se novela netýká, zejména v řízeních o výchově rodičů a o výživném. Ani Unie opatrovnických soudců tedy s novelou nesouhlasí,

4) novela si sice klade za cíl podpořit pěstounskou péči, přitom však polovinu pěstounů, a to prarodiče, výrazně poškozuje,

5) novela rovněž ztěžuje podmínky pro osvojení.

Ria Černá Amalthea s.r.o

1. Novela klade primárně důraz na podporu vlastní rodiny dítěte, které je či by mohlo být ohroženo odebráním z rodiny. Zvyšuje tlak na práci terénních sociálních pracovníků ze státní i nestátní sféry, aby důkladně vyhodnotili situaci dítěte a upřednostnili vždy péči vlastní rodiny. Teprve pokud není v zájmu dítěte, protože dítě ohrožují oba rodiče, tak péči v náhradní rodině. Pěstounům přináší potřebné služby a finanční zajištění.

2. Novela oslabuje možnost výchovy dětí v pěstounské péči prarodičů, přitom právě babička a dědeček mohou být dítěti nejblíže, pokud nemůže vyrůstat v péči rodičů

Ředitel Amalthea s.r.o.

1. Novela lépe ošetřuje pěstounskou péči na přechodnou dobu. Pěstouni budou finančně zajištěni i po dobu, kdy nemají dítě v péči a čekají na příchod dalšího dítěte. Zároveň budou mít zajištěné potřebné služby pro výkon jejich pěstounské péče. Novela dává za povinnost sociálním pracovníkům využívat metody sociální práce, jako je případová konference, individuální plán ochrany dítěte atd. a jejich práci standardizuje. Novela klade důraz na prácis vlastní rodinou.

2. Novela navrhuje odlehčovací služby pro pěstouny, ale nedává rámec kým, v jakých případech a z čeho by odlehčovací služby měly být financovány.

Věduna Bubleová ředitelka Střediska náhradní rodinné péče

 1. Novela zákona o sociálně-právní ochraně představuje naději na zásadní změnu v zastaralém, nekomunikujícím a nekoordinovaném systému péče o ohrožené děti u nás. Velice oceňuji, že je upřednostněnapéče rodinná před péčí ústavní a jsou zavedeny metody a postupy sociální práce, které hledají všechny cesty (např. podpora a sanace rodiny, preventivní práce, individuální plány péče apod.), aby dítě mohlo v rodině zůstat, popř. mu byla okamžitě nalezena nová, náhradní rodina.

Velice významnou část tvoří rozpracování již zavedeného, avšak nepoužívaného institutu pěstounské péče na dobu přechodnou – tzv. profesionální pěstounské péče.

2. Má výhrada je však k tomu, že v novele není deklarováno, že děti od 0-6 let nesmí být umisťovány do ústavních zařízení, jak je tomu v mnoha okolních zemích. Problematická je část o příbuzenské pěstounské péči, kdy novela odebírá příspěvky prarodičům. To však věřím, že se pozměňovacími návrhy změní. Další problém mám s tím, že zde nejsou zajištěny služby, podpora a doprovázení adoptivních rodin. I ony si často berou děti zdravotně znevýhodněné, které potřebují trvalou péči.

Věřím, že novela bude přijata a že se i náš systém péče o ohrožené děti konečně, po mnoha letech kritiky našimi i zahraničními experty, změní.

Držím palce všem, kteří o to usilují!.

Jaroslava Máliková, ředitelka Občanského sdružení Rozum a Cit

 1. Jako nejvýznamnější pozitivní změnu, kterou novela přináší, vnímám to, že klade důraz především na preventivní práci s ohroženou rodinou, zavádí standardizaci práce pracovišť OSPOD a pověřenýchosob, a ukotvuje plošný nárok, ale i povinnost náhradních rodin přijímat podporu a vzdělávání v průběhu péče.

2. Jako problematické se jeví, že novela izolovaně zpracovává problematiku sociálně-právní ochrany dětí, která je v gesci MPSV, přičemž transformace systému je možná pouze díky zásadním koncepčním změnám ve všechoblastech prevence i náhradní péče.

Alexandr Krško, ředitel dětského domova v Novém Strašecí

1. Dovoluji si domnívat se, že novela zákona o sociálně-právní ochraně dítěte znamená skutečný průlom v pohledu na náhradní péči a výchovu u nás. Novela dává zřetelně najevo politiku jejího dalšího nasměrování. Dochází ke zjednodušení procesu přijímání nových pěstounů. Podstatně se zvyšují dávky pěstounské péče, což může vést jednak k většímu zájmu o tuto činnost, ke zkvalitnění pěstounské péče jako takové, ale také ke zvýšení společenské prestiže pěstouna. Za to zákonodárcům dík. Zákon zavádí kontrolu kvality a standardy péče. Dále aspoň částečně upravuje pravidla pro fungování zařízení poskytujících okamžitou pomoc, která se zatím pohybovala ve velmi křehkém právním rámci (oproti zařízením vykonávajícím ústavní výchovu).

 2. V posledních letech jsem měl možnost několikráte diskutovat s pracovníky zabývajícími se problematikou náhradní výchovy a péče z okolních zemí. Domnívám se, že zkušenosti ze středoevropských zemí nebyly jaksi při tvorbě našich koncepcí vůbec zohledněny. Kolegové ze Slovenska, kde došlo již před několika lety k reformě,kterou odstartoval zákon 305/2005 Z.z., nás několikráte nabádali k tomu, abychom se nenechali natlačit do jakýchkoli změn bez široké diskuse. Bohužel, tato diskuse u nás jakoby „na oko“ proběhla, ovšem v omezeném kroužku. Mám obavu, že – jak již je u nás zvykem – zrušíme šmahem vše, co se léta budovalo, a začneme tvořit nové. Nejlépe svůj vlastní, nikde nevyzkoušený model. Viz naše specifická privatizace. Vše, co se u nás odehrává, se údajně děje v zájmu dítěte. Ale – co je to zájem dítěte (a co zájem náš)? A – prý – tak, jak to chceme udělat u nás, se to dělá v celé Evropské unii. To je, samozřejmě, lež. Všechny změny na poli náhradní výchovy a péče je nutné odstartovat na nejnižším schůdku pyramidy. To znamená přímo v rodinách. Pokud budeme mít funkční rodinu, nemusíme řešit problém, co s dítětem. Pak nebude třeba hledat nové pěstouny a lákat je na zvyšující se příspěvky. Ani řešit spory o tom, zda je lepší jedna nebo druhá síť institucí zajišťujících náhradní výchovu a péči (myslím tím dětské domovy a „Klokánky“, mezi nimiž opravdu nevidím rozdíl). Zákon sice nakládá na bedra orgánům sociálně-právní ochrany další úkoly v oblasti péče o ohroženou rodinu a také o děti umístěné do pěstounské péče, ale domnívám se, že i v případě navýšení počtu pracovníků budou tyto orgány schopny – stejně jako dnes – odchytit jen ty případy, které vyplavou z rozbouřených vod.

Hluboce si pracovníků OSPOD vážím. Je jich však žalostně málo a zákony na jejich hlavu sypou další a další agendu. Problematiku nevyřeší ani slibovaná finanční injekce státu. Řešení totiž vidím ve skutečné podpoře rodiny (v duchovní, morální a sociální sféře). V přímých investicích do bydlení a zaměstnanosti (samozřejmě s potřebnou asistencí). V osvětě a zvýšení prestiže rodiny jako takové. V navýšení podpory (opět finanční, ale i morální) nejen problémových, ale také funkčních rodin s malými dětmi. Novým bohem naší společnosti jsou předměty, zboží, peníze. My ji musíme přesvědčit o tom, že je to rodina a šťastné dítě. K tomu však nesměřuje v zákoně ani jediné slovo.

Z pohledu ředitele dětského domova vidím jako nepochopitelné přijetí návrhu jednoho z poslanců o zákazu zřizovat zařízení pro děti poskytující okamžitou pomoc nejen v budově, ale i v areálu zařízení ústavní výchovy. Řada dětských domovů má dnes velmi malou kapacitu, jsou domovy o 10, 16, 24 dětech. Snaží se pracovat s užšími i širšími rodinami dětí a iniciovat návrat dětí zpět. Uvolněnou kapacitu pak využívají k poskytování nových služeb. Je zřejmé, že zařízení (nepoužívejme, prosím, dále termín ústavy) budou i nadále, byť v omezeném počtu, systém náhradní péče a výchovy potřebovat. V souladu s myšlenkou transformace bych viděl pro tyto účely využití kapacit dětských domovů a nikoli vznik nových institucí.

Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem

1. Pozitivum vnímám v tom, že staví „ohrožené dítě“ více do centra dění. Novela nabízí postupné vytvoření alternativyk ústavní výchově, a to prostřednictvím důrazu na práci s ohroženou biologickou rodinou a také profesionalizací náhradní rodinné péče.

2.. V novele se nepodařilo sjednotit systém péče o dítě pod jedno ministerstvo, což by bylo optimální a pro celkový stav věci nejlepší. Rovněž znevýhodňuje pěstouny-prarodiče. Současně vnímám jako problematickoujejí implementaci aktéry systému.

 

 

 

 

Reklama