Tak předně: obléknout Betynku, to býval úkol pro zdravého, trénovaného jedince. Naše dcera v té době jen mlhavě chápala příčinné zřetězení jevů, takže argumentace typu: „Když chceš jít ven, musíš se pořádně obléknout,“ příliš nezabírala. S nadšením navlékla na téměř nahé tělíčko šusťákovou kombinézu, na holé nohy gumáky a stála u dveří, připravena k lovu tygrů. Honím tedy svou ratolest po celém bytě s punčocháči v jedné a tričkem v druhé ruce; bere to jako novou hru a s radostným pištěním zalézá pod stůl. Tak nevím – jsem vychovatel, nebo krotitel? – říkám si, když tahám to rozdováděné zviřátko z temných koutů a navlékám mu civilizovaný oděv, zatímco se mě snaží zneškodnit kopnutím do žaludku. Ještě absolvujeme několik vyčerpávajících hovorů na téma: „Tuhle čepičku néé, tamtu taky néé, ta kouše…“ a konečně otvírám dveře a vypouštím Bětku na zahradu, provázeje ji mateřskými radami, které stejně neposlouchá – s výkřikem „Čičíííí!“ se vrhá vpřed.
Nikdy mě nepřestalo naplňovat úžasem, jak magickou silou přitahovala moji dceru kočka – a jakýkoliv jiný, živý, teplý, chlupatý tvor. Byla schopná láskyplně krmit a uspávat plyšového medvěda i gumového slona, rozplakala se, když někdo nešetrně odstranil jejího miláčka z křesla, kam si chtěl sednout… ale pro živé zvíře zapomněla na celý svět. Desetkrát slyšela: „Netahej tu kočičku!“, desetkrát dostala vyhubováno, ba i naplácáno; a pojedenácté ji k sobě přitiskla se stejnou zarputilou vášnivostí.
Kočka, která se s námi v té době přátelila, nebyla žádný domácí mazlíček. Dalo by se říct, že nás trpěla na svém území, protože se nemusela příliš unavovat lovem a dostala ledacos dobrého do misky. Byla to zkušená, svobodná kočičí matka a s Bětkou si hrála jako s myškou. Předváděla se v plné kráse na střeše nebo na zídce, přibližovala se na dosah a zase unikala, prolézala kůlnou a křovím, zatímco se urousaná postavička oddaně potácela za ní a kvílela: „Číčo, počkéééj!“
Po nějakém čase to kočku omrzelo a Betynku odměnila – nechala se chytit. Bětka ji šťastně popadla a sevřela v náruči dětsky křečovitým, majetnickým způsobem. „Jééé, čičinka,“ radostí se až zalykala. „Nó, čičí, neboj se, hodná,“ chlácholila ji, zatímco kočka trpělivě visela z malé náruče jako černý, huňatý kožešinový límec.
Tahle patnáct let stará vzpomínka se mi vybavila, když jsem se připravovala na dnešní téma. Skoro každý dospělý má rád zvířata (aspoň některá) a zjihne při pohledu na koťátko nebo hrající si štěňata. U dětí jako by to ale byla skoro fyzická potřeba. Jsou schopné přemlouvat, prosit, podvádět, šetřit si kapesné, a dokonce se i učit :-))), jen aby dosáhly svého vytouženého cíle: mít doma nějaké zvíře. Samozřejmě na celé čáře vedou tvorové chlupatí. Jednou jsem se kdesi dočetla, že láska k chlupáčům, potřeba je hladit a dotýkat se jich je vlastně atavistická vzpomínka na dávnou opičí mámu, která byla samozřejmě taky chlupatá...
Ať je to jak chce, děti a zvířata jsou prostě kámoši. Máte taky takovou zkušenost?
Toužila jste jako dítě po zvířeti? A po jakém?
Chovají něco vaši potomci? A dokážou se o zvířátko sami starat?
Museli splnit nějaké podmínky, abyste jim to dovolila?
Na jakého (po)tvora byste v žádném případě nepřistoupila?
Máte se zvířetem nějakou špatnou zkušenost? Kouslo (píchlo, uštklo, podrápalo) vás nebo vaše dítě něco?
Na vaše zvířecí historky se těším na zena-in.cz. Pište, odměna vás nemine!
Nový komentář
Komentáře
Ale většina je teda těch hnědookých fotek...
http://www.jornada.unam.mx/2002/10/06/Images/sem-ola2.jpg
Nyotaimori: tak jsem se schválně koukla na fotky a na některých má světlehnědé a na jiných zase šedé... tak nevim
Vivian: abychom se nechali ovlivnit reklamami (Persil...)
. Čingischána by musel hrát ošklivý mongol a na to by asi nikdo do kina nešel.
Mě se líbil námět filmu, v originále bych tomu stejně nerozuměla, ale je fakt, že jsem tápala podle vzhledu, kdo je kdo, neseděli mi ani typově.
Nyotaimori: Kabir Bedi měl modré oči a já mu nevěřila Inda
Nyotaimori: však píšu TY chlapy... jako ty tamty, co je jako měli připomínat
...
Nevím, jak by zněla němčina z úst Angličana... Kdyby to bylo pár vět, tak prosím, ale když je to film, kde se nedělá nic jinýho než mluví, tak to asi není tak jednoduchý
Ideální by bylo, kdyby se toho komplet chopili Němci. Třeba Der Untergang se jim poved. Mluvili krásně německy a hlavní chlapi si byli podobní
monca13: no když se podívám, co běželo na čtyřech hlavních programech včera od osmi, tak máš asi pravdu...
Nyotaimori: no typově tam nesedí snad nikdo, Heydrich, Eichmann, Freisler... Nevím, podle čeho vybírali, ale ti herci nepřipomínají ty chlapy ani vzdáleně... Ale zase hrajou tak dobře, že mi to ani moc nevadilo.
, holt to natáčeli Angličani... Němčina by byla samozřejmě lepší, ale to by se zase muselo předabovat. A nevím, nevím, jestli je německej dabing o něco lepší než českej
Originál je v angličtině
Vivian: já mám pocit, že v poslední době se "většinový divák" dívá jen na přiblblé seriály, reality show a "zábavné" pořady.
Lincey: mně se to taky líbilo a taky jsem usnula. Proto si hodně často filmy nahrávám, ale včera jsem nahrávala Lynche, kterého si chci přepálit na DVD, takže to nešlo. Asi se přestanu pídit po konci, protože jsem občas usnula i během filmu a radši si ho půjčím nebo někde stáhnu.
kareta: jakej Persil?
Taky mě teda štve, že to dávají až k půlnoci, ale asi to holt není film do hlavního vysílacího času, pro "většinového diváka"... Kdybych se o to téma nezajímala, tak by mě to asi nudilo...
Ale tenhle film je ještě o třídu lepší v původním znění. Ten českej překlad a dabing byl otřesnej...
Vivian: já se občas probudila a kousek Konference jsem viděla- proč dávají TYHLE FILMY tak pozdě??? Je to nějaký rafinovaný záměr nás zpitomět? Abychom kupovali poslušně Persil a spol.?
Lincey: já se dívala na Wannsee, to bylo zajímavější
Tak nikdo nevíte, jak dopadl ten včerejší film s Katie Holmes "Opuštěná"? Ty jo, tak já se to snad nedozvím...
Meander: protože jakože apríl a přeházený názvy článků
//zena-in.cz/rubrika.asp?idc=29535&id=5
Vivian: Já tu soutěž doteď neodhlalila.
Jo aha, soutěž
Ten název jsem asi nepochopila...
Nepatří to náhodou k jinýmu článku?
Po zvířeti jsme doma se sestrou ani netoužili, andulka stačila. Do baráku opravdu nikdy nechci zvíře natož psa nebo kočku. Sestra má kocoura a je to takový -pardon- debil, že je to škoda slov. Všem milovníkům zvířat se omlouvám, toť můj názor. V anketě mi chybí možnost dítě mám, zvíře nechci, děkuji.
vždy jsem toužila po psovi, ted mám tři. zvířat máme hodně, ale naše dcera se zatím o žádné moc nestará. zvířata chci hlavně já. přistoupim na jakékoli zvíře.s našimi zvířaty žádnou špatnou zkušenost nemám, je z cizími. s kancem
, nějak zatoužil touhou po mě :) a s krávou, které se znelíbil můj kolega, tak ho zmydlila.
ale teď jsem si přečetla článek "když prší žáby", tak to zas vidím jinak.
mám pocit, že E.daniely je modní návrhář nebo značka hadrů, viz obrázky, kde jsou právě hadříky se zvířaty.