Paracelsus, geniální léčitel, napsal: Lékař se vše, co musí znát a umět, nenaučí pouze na univerzitě. Čas od času se musí obrátit na stařeny, cikánky, kouzelníky, poutníky, všemožné venkovany a tuláky a učit se od nich, protože oni vědí o takových věcech více než vysoká učení… Proto studuj každý den bez oddychu, pečlivě zkoumej a pozoruj. Ničím neopovrhuj a bláhově nevěř příliš sám sobě. Nezakrývej bezmoc arogancí a nepokládej se za mistra na samotném počátku cesty, neboť mistrovství se nedosahuje bez práce a námahy. Také se uč od zkušenějších - kdo by se tvářil, že zná všechno? Kdo může být všude a o všech věcech vědět, kde jsou a co je jejich podstatou? Proto cestuj a vše zkoumej, nepohrdej ničím, co ti přijde do cesty, a nestyď se za to… Vždyť příroda je tak skvělá ve svých darech, že… větší odměnou je člověku poznat dokonale jednu jedinou bylinu na louce, než vidět celou louku, ale nevědět, co na ní roste…

5bc0923870652obrazek.pngMěsíce říjen a listopad je z mého pohledu časem dýní. Poznejme tedy z blízka dýně a jejich význam.

Jejich jasně oranžová barva se v této době ranních mlh hodí nejvíc. Jako světlo, kterého každým dnem ubývá. Dýně miluji od  té doby, kdy jsem je poprvé spatřila. Na pohled i na chuť! Takové dva v jednom, a co víc, dýně jsou totiž i významným magickým a léčivým prostředkem, o kterém věděli i naši dávní keltští předkové.
Z jejich učení můžeme zjistit, že podle starých Keltů sídlil duch člověka v hlavě, proto se k uctění duchů živých i mrtvých zapalovala svíčka ve vydlabané dýňové hlavě. Homeopaté užívají dýňovou tinkturu proti žaludeční nevolnosti v těhotenství a proti mořské nemoci.

5bc08cb9e49fcobrazek.pngZ nauky starých i soudobých bylinkářů dýně jako rostlina z nového světa účinkuje skvěle proti červům. Především tedy dýňová semínka, vmícháním dýňových semen do vody se získává tzv. dýňové mléko. To se pije nalačno a po třech hodinách se doporučuje užít dávku ricinového oleje. Tento prostředek je doporučován i v případě tasemnice. Podle novodobých poznatků se pražená dýňová semínka užívají jako prostředek posilující mužské pohlavní orgány a lze jej jísti v jakémkoliv množství.

Jestli staří Keltové jako poctu svým zemřelým používali vydlabané dýně, dalším v podstatě léčivem, který k tomuto magickému počinu používali, byla vodnice.

Ta se pak vydlabaná a opatřená zapálenou svíčkou dávala do oken, aby odvrátila od domu zlo a neštěstí. Z vodnice moudří Druidové vyráběli léčivé placky (z kořene), především na omrzliny, a také masti. Semena vodnice také nezůstala bez léčebného využití, ale zde je ve starých spisech upozornění, aby je nejedli slabí či vysílení lidé. Tato semínka zastavují průjem, léčí zahleděný kašel, uvolňují břišní oblast v důsledku špatného trávení. Užívají se ve formě čaje nebo kapslí. Kořen vodnice také podle starých bylinkářů zvyšuje odolnost těla vůči nemocem a stresu.

Čtěte také:

Reklama