Jak jste se dostali ke snaze minimalizovat odpad, vedli vás k tomu odmalička?
Můj i manželův pohled na svět změnil nástup na vysokou školu, konkrétně obor environmentální chemie. Od prvního ročníku jsme začali řešit třídění odpadu, sbírání odpadků ze země, šetření vodou, energií apod. Byla to pozvolná cesta směrem k zero waste, což je snaha produkovat minimum odpadu. Jednoho dne jsem byla vyhodit plastový obal a uvědomila jsem si, že koš na plasty je zase plný, i když jsme s ním byli nedávno v popelnici. Bylo to jako facka, která nás přiměla nejen plastové obaly minimalizovat.

Zcela bez obalů to ale asi nejde. Co ve vašem případě znamená zero waste?
Podle statistiky z roku 2016 vyprodukoval jeden Slovák za rok 350 kilo odpadu. My jsme si odpad vážili šest měsíců v roce 2018 a po přepočtu nám vyšlo, že vyprodukujeme 58,8 kilo odpadu za rok, což je snížení o 83 %. Vnímáme to taky na frekvenci vynášení koše. V roce 2019 jsme koš s komunálním odpadem zatím vyhazovali jen dvakrát, náš dvoutýdenní odpad se vejde do skleničky o objemu 7 dcl. To je pro nás skvělý pokrok.

Jaká konkrétní opatření jste přijali?
Vyřadili jsme jednorázové produkty, jako jsou plínky, vlhčené ubrousky, odličovací tampóny, vložky, plastové lahve apod. Módu, elektroniku, hračky i nábytek nejdřív hledáme z druhé ruky a nové věci kupujeme jen, když se nám nepodaří nic sehnat. Máme to tak, že bychom se třeba dovedli představit nový stůl pod počítač, ale nekoupíme si ho, protože nám starý ještě slouží. Když se něco rozbije, snažíme se to opravit. Peníze radši investujeme do společného výletu.

Co dalšího děláte?
Nakupujeme bezobalové potraviny a ostatní produkty, vyrábíme si vlastní kosmetiku. Na úklid domácnosti používáme čepovaný ocet a sodu, kterou si kupujeme na váhu. Vážíme si jídla, které máme, a snažíme se ho vždy spotřebovat a nevyhazovat. Nejíme maso, protože masový průmysl má negativní dopad na životní prostředí. Šetříme vodu tím, že se nekoupeme, ale jen sprchujeme. Při čištění zubů nenecháváme puštěnou vodu. Chodíme pěšky, popřípadě využijeme MHD nebo vlak, auto máme jen na delší vzdálenosti, když ho opravdu potřebujeme. Dárky pro rodinu a kamarády řešíme formou kupónů na nákup, zážitky nebo jim něco vyrobíme. Je toho spoustu. 

Co kromě čisticích prostředků si například vyrábíte doma?
Vyrábíme si zubní pastu, prášek nebo gel na praní, deodoranty, dětem jsem dělala i mastičky na zapařeniny, sobě mastičku na opar, krém na ekzém. Děláme si i voskové ubrousky na uchování potravin, síťky na nákup ovoce a zeleniny (ze starých záclon nebo staré noční košile). Pravidelně si pečeme kváskový chléb.

Co se nedá sehnat bez obalu?
Bezobalově nakupujeme z 80 %. Občas si koupíme amarantové nebo quinoové vločky, protože ty jsme zatím bez obalu nesehnali. Když už kupujeme něco s obalem, tak dáváme přednost sklu, protože se dá recyklovat donekonečna. Zatím se nám nepodařilo sehnat roztok na kontaktní čočky, který není v plastu, ale třeba to někdy přijde.

Můžete se podělit o nějaký recept na domácí prostředek, který se vám osvědčil?
Kromě octu smíchaného s pár kapkami esenciálního oleje, který používám na úklid, je to například směs kakaa a škrobu (1:1), čímž vznikne skvělý suchý šampon na tmavé vlasy. Můžu doporučit taky prášek na praní. Jedno kilo sody smíchám s jedním nastrouhaným kokosovým mýdlem a přidávám dvě lžíce přímo do bubnu pračky.

Co vnímáte jako největší komplikaci pro váš životní styl?
Neřekla bych, že je to komplikace, protože jsme si tenhle životní styl vybrali dobrovolně, ale někdy vnímáme, že máme trochu víc práce. Je to časově náročnější. Je samozřejmě jednodušší jít do obchodu, koupit špagety v obalu a konzervu. Ohřát to a obaly vyhodit.

Jak hodně je tento životní styl finančně náročný?
Hodně lidí si myslí, že je to drahé, ale opak je pravdou. Nekupujeme si moc oblečení, protože ho máme dost, mladší syn dědí věci po starším. Díky nákupům v sekáčích se dá dost ušetřit, někdy jsou tam i úplně nové věci s cedulkou. Ocet, který používáme na čištění, stojí pár korun. Na tomhle všem ušetříme peníze, které si potom můžeme dovolit utratit za dražší potraviny v bezobalovém obchodě, i když cena je často dost podobná jako u potravin v obalech.

Máte kolem sebe podobně naladěné osoby? Museli jste například příbuzné přemlouvat, aby snížili produkci odpadu?
Moje dvě nejlepší kamarádky a zároveň spolužačky z vysoké školy taky žijí ve stylu zero waste. Naše setkání jsou nekonečné rozhovory o ekologii a podobných tématech. Příbuzné se snažíme nepřemlouvat, ale jít jim příkladem. Někteří se inspirovali více, jiní méně. Každý by to měl dělat z vlastního přesvědčení, ale samozřejmě nás mrzí, když potom u někoho vidíme takovou zbytečnost, jako jsou banány v sáčku. Taky je nám líto, když u sousedů naproti vidíme každý druhý den před dveřmi plastový sáček se smetím. Je plný skleniček s nedojedeným jídlem, papírových utěrek a nezmačkaných plastových lahví. Přestože se o třídění odpadu mluví pořád víc, jsou mezi námi lidi, kterým je to úplně jedno.

Jak to zvládají děti?
Je to pro ně přirozené, náš způsob života nevnímají jako něco zvláštního. Věci jim vysvětlujeme. Vědí, že jsou různé druhy odpadu a odpovídající kontejnery. Staršího syna například rozzlobí, když někoho vidí, že hází plastovou lahev do smíšeného odpadu a servírce v restauraci dokonce řekl, že příště chceme džus bez brčka. Když jsme venku, sbírají odpadky ze země a často si hrají na popeláře.

Foto: Archiv rodiny, inspirovat se můžete také na Instagramu

Čtěte také:

Reklama