Dnes je Valentýn, svátek zamilovaných, a tak se i do rubriky Domácnost přímo nabízí něco k tématu. Co se takhle přitulit pod dvoudeku?
Ne nadarmo je tenhle „vynález“ přisuzován Francouzům. Aby ne, když mají pověst vyhlášených milovníků a gurmánů života.
Když usínat v náručí milované osoby, tak pod jednou dekou. Je to příjemné, něžné. Cítíme blízkost toho druhého, sounáležitost a nerozlučnost. Ani přikrývka nám nebrání v pocitu, že patříme k sobě, že se navzájem dotýkáme, zahříváme a dělíme o pohodlí.
Má to svoji logiku a zní to romanticky. I postel s jednou velkou dekou se snáze stele a působí úhledně a spořádaně. V tom budeme možná s Francouzi zajedno. K tomu nepotřebujeme ani dvoudeku, když jsme zamilovaní, stačí nám ta jedna.
Ale co když jeden z partnerů je noční „cestovatel“? Všelijak se vrtí, otáčí, rotuje a zamotává, takže vy se celou noc přetahujete o ten svůj kousek a váš spánek nestojí za nic. Ten druhý je spokojeně zarolován do své kukly a vám táhne na záda nebo na nohy.
A co když je jeden výrazně vyšší než druhý, nebo jeden zimomřivý a druhý horkokrevný?
Je i v tomto případě dvoudeka ideální, nebo je lepší, aby měl každý svou? Co si o tom myslíte?
Nový komentář
Komentáře
oalison — #21 Pořiďte si ještě akvárium
denkas — #35 Jejda, to by bylo ono, natočte to někdy, to musí být bujará noc
Já se na noc musím "zakuklit", manžel zase spí nahoře, pak se máme dohodnout na teplotě místnosti. Takže nee.
Syn tu deku měl 2 roky z Jysku a už mají každý svoji, já se nedivím, je to trochu nesvoboda.
Ani náhodou! Mužskej se celou noc převaluje. A taky on mlátí hlavou o hořejší pelesť a já zas naopak lezu dolu. Takže ani tak by to nešlo. Mě stačilo ,když k nám vlezl vnuk. Já celou noc držela deku ,protože mě ji pořád rval
A přitom ,tam měl i svou.
Ne ne deku svoji ,polštář svůj,
Dvojdeka ANO, ale pro každého. Takže musí být v posteli dvě
To je pak zachumláníčko.
kdepak,každý svou,zamuchlám se a vrtím,jak potřebuju
OlgaMarie — #11
Taky spíme každý pod svou dekou a neuměla jsem si představit spát pod jednou. Teď jsme se vrátili z dovolené, kde jsme měli dvoudeku. Ona byla tedy opravdu hodně velká, takže mezi náma uprostřed ležela na posteli, vlastně, když jsme nechtěli, tak jsme se sebe ani nemuseli za celou noc dotknout. Tak takovou bych brala, bylo to docela fajn, takové intimnější.
Pentlička — #25 Jo, souhlasím. Já teda rozvedená nejsem, ale už bych nikdy nechtěla s nikým sdílet společné lože. Nevyhovuje mi to, na spaní potřebuju samotu
Je to pro mě nezbytnost. Můj muž to má stejně, taky špatně spí, když není sám.
Dvoukedu nemáme. Tak velká, aby dosahovala přes dva pokoje a předsíň, se asi nevyrábí
Takže každý máme svou deku ve své ložnici. Je to naprosto ideální a teprve od té doby se oba vyspíme 
Je to pěkný, ale má to chyby, pro který bych do toho nešla...
používám už řadu let a nic jiného už bych nechtěla. SPíše jsem nervozní ,když máme vyjímečně někde dvě. Každý jsme jiné výšky ,ale ani tak se o ni netaháme či si ji nekrademe a to s náma spí i pes
ani v nejhorším snu
v katalozích to vypadá úhledně a hezky...případně bych to snesla pro takovou promilovanou jednu noc...
Já jsem děsná individualistka, ani v době, kdy jsem byla vdaná a manželství klapalo, jsem nemohla usínat v náručí svého drahého. U společné deky bychom se asi zabili. Teď mám vlastní nejen deku, ale i celou postel a ložnici a je to úúúúžasné, nemůžu si to vynachválit. Tohle a to, že nemusím žehlit košile, jsou dvě jediná pozitiva toho, že jsem rozvedená.
To bych nesnesla. Ten muj hrozne topi, takze s nim vydrzim pod spolecnou prikryvkou jen par minut a pak se sunu pryc.
Kdepak, každý svojí. Manžel se za celou noc snad ani nepohne a je mu pořád teplo, takže má lehkou deku a já zas pořád cestuju a mám ráda teplo, takže prošívaná deka s peřím to jistí. Mít jednu deku, tak si nepospíme ani jeden.
vladka006 — #20
zdravím stejnou výšku
Mám dvoudeku 2x2 metry, takže se v pohodě vejdu já, přítel, 2 kočky a plyšovej lev
Asi u nás ne. Mám 158 cm a manžel bezmála 2 metry a oba máme rádi deku až pod bradu.
Souhlasím, že dvoudeka vypadá úhledně a v katalozích s povlečením to vypadá luxusně. Osobně bych ji ale nechtěla, i když miluju si vlézt pod jeho deku
, jen tak přes den a povídat si, to je teploučko 
Často jsme jen pod jednou dekou, večer usínáme u sebe, ale deku má každý svou a uprostřed se na sebe navrství. V noci se však můžeme každý zachumlat do té své... Peřiny máme prodloužené a na léto slabší.