Je mi 47 let a mám dvě dcery. Jedné je 26 let, je vdaná a má dvouletého syna, druhé je 22 let a pracuje v Anglii.

Obě jsem se vždy snažila vychovávat stejně, moc jsem je nebila, manžel taky na bití moc nebyl. Vždy jsme se jim snažili domluvit, ale jednou obě pořádně dostaly.

 

V naší vesnici se pořádalo Kácení Máje spojené s jarmarkem a se zábavou.

Té starší bylo tehdy 14 a mladší 10 let. Moc se jim tam líbilo a ani nepostřehly, kolik je hodin. Dorazily domů kolem půlnoci, já jsem byla vyklepaná strachem, kde jsou. To jsem na ně použila i vařechu.

Od té doby nikdy nepřišly domů pozdě.

I když jsou obě vychovávané stejně, jsou úplně rozdílné. Starší dcera bydlí s manželem a jejich synem u nás v rodinném domku, ráda se na nás spoléhá, ráda si nechá vše od ostatních udělat, ale pro druhé toho sama moc neudělá. Zato ta mladší byla vždy víc samostatná, pro druhé by se rozdala. Ve dvaceti letech odjela se svým přítelem do Anglie, kde jsou už skoro tři roky, šetří si penízky na jejich vysněný domeček. Vždy celé rodině nakoupí dárky, pokaždé se ptá, co bych potřebovala, že mi to koupí.

Jak už jsem psala, ta starší už má syna, moc se mu věnuje a myslím si, že má zdravý způsob výchovy. Doufám, že jednou i ta mladší bude dobrá maminka a bude vždy raději dětem domlouvat, stejně jako jsme to dělali s manželem i my.

Vaše věrná čtenářka Iva

Milá Ivo, i Tobě děkuji za hezký příspěvek k dnešnímu tématu. Je vidět, že to jde i bez výprasků. I když jeden se u vás kdysi odehrál. No, občas je to opravdu potřeba.

 

Hezké pondělní odpoledne přeje