Copánky a copy, to´t téma, které dnes vládlo magazínu ŽENA_IN.cz. Téma pomalu končí, přečtěte si poslední čtenářský příspěvek...

Jak vzpomíná na copy čtenářka Maryene? To si můžete přečíst v jejím příspěvku k dnešnímu tématu.

V 16.00 hodin se dnes dozvíte, která z vás, přispěvatelek, obdrží dnešní dárek.

Přeji hezký copánkový den.
Copy a copánky se mi vždycky líbily. Záviděla jsem copy svým dlouhovlasým kamarádkám a přemlouvala maminku, aby mi nechala narůst dlouhé vlasy, ale ta mě vždy v dětství nechávala stříhat nakrátko. Teprve až v pubertě jsem se vzepřela, nechala si narůst dlouhé vlasy a zapletla si své první copy s tehdy módním doplňkem, beruškami. Dlouhé vlasy nosím dodnes a byly časy, kdy jsem nosila i tzv. francouzský cop a myslím si, že sluší skoro každé ženě. Dva příběhy o copáncích a copech mě ale budou provázet celý život. Ten první se dotýká mého raného dětství. Moje babička nosila dlouhé vlasy, co si ji pamatuji. Až do konce života měla dlouhé černé vlasy, které si vždy ráno a večer rozčesávala velkým kartáčem a mě úplně facsinovalo, jak si rychlými zručnými pohyby i bez zrcadla zapletla snad desítky copánků a ty následně spletla do úhledného drdůlku. Škoda jen, že ten vždycky schovala pod šátkem a já jsem musela na toto představení čekat zase až do druhého dne. Přitom si myslím, že s takovým účesem by uspěla i dnes.
Druhý příběh je o mě a mých třech dětech. Jednou z častých zábav mých synů bylo, že mi rádi rozčesávalii moje dlouhé vlasy a na druhé straně, mě to dělalo moc dobře. Až na výjimky, kdy se pohádali, která strana hlavy komu patří a dostala jsem nic netušeně i kartáčem do hlavy, když se dohadovali. Jednou večer kdy už kluci měli jít spát, ale ještě si chtěli chvíli hrát, přišlo také na česání. Ležela jsem na břiše, oni tři na mých zádech a česali. Tu někoho z nich napadlo, že mi udělají po celé hlavě malé copánky.Byly opravdu tenoučké a bylo jich nepočítaně. Asi mi dělalo dobře to jejich česání a lechtání ve vlasech, usnula jsem a posléze i děti. Ráno nastal obvyklý kolotoč. Vypravit děti do školky a do školy, snídaně, nakrmit kočky, vyvenčit psa. Na mě jako obvykle přišla řada až naposled. Pohled do zrcadla mě ovšem zradil. Vypadala jsem jako čarodejnice, plnou hlavu copánků trčících různými směry. Dala jsem se do rozplétání, ale zjistila jsem, že bych to nezvládla ani za hodinu, a tak jsem tentokrát odcházela z domu s neobvyklým účesem. Předpokládala jsem, že ve škole, kde jsem učila, se mi podaří proklouznout bez povšimnutí do třídy, ale velmi jsem se mýlila. První, koho jsem na schodech potkala, byl ředitel školy, který to okomentoval tím, že kolegyně zavádí do školy novou módu, že je tedy moc zvědavý, jak si s takovým účesem sjednám autoritu. Naopak u žáků jsem uspěla na jedničku a autoritu jsem si nikterak nepokazila. Ale od té doby, ať už mi kluci na hlavě vytvořili jakoukoliv kreaci ať už copánkovou či jinou, jsem chodila do postele raději s vlastoručně rozčesanými vlasy.
Maryene

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 11. července 2011: Copy a copánky

Po tomto tématu jste před nějakou dobou samy volaly, milé čtenářky. Uzrál čas a téma je zde!

  • Jaký je váš vztah k copům a copánkům?
  • Umíte si uplést francouzský, rybí nebo extra kreativní cop?
  • Přijdou vám copánky dětinské, nebo naopak in i v dospělém věku?

Pište mi své příspěvky na redakční e-mailovou adresu (viz níže). Můžete k nim přiložit i fotku svých copatých výtvorů. Nezapomeňte, že chcete-li vyhrát dárek, respektive mít šanci na výhru dárku, musí váš příspěvek být dlouhý alespoň jako tento odstavec textu. A jaký že dárek můžete získat? Pro jednu z vás tu máme připravený krásný vlasový balíček od firem GARNIER a SCHWARZKOPF!