„Manžel chtěl vždycky alespoň tři děti, ale s argumentem, že rodím já, jsem ho nakonec přemluvila, bychom zůstali u dvou. Jenže se nám narodily dvě holčičky a Kamilovi bylo strašně líto, že nevychová kluka,“ svěřuje se Klára.
babe.jpg
Foto: Shutterstock

Ta si nejprve myslela, že manžel období smutku překoná a uzná, že jim dvě krásná a zdravá děvčátka stačí, a že jsou jako rodina kompletní. Alespoň tak to Klára vnímala sama za sebe. Kamil se ale nevzdával a Kláru vytrvale několik let přemlouval, aby zkusili ještě toho kluka.

„Dlouho jsem odolávala, ale v jedné slabší chvilce jsem souhlasila. Kamil mi slíbil, že bude hrozně pomáhat, zapřáhne i holky a já se budu moci co nejdřív po porodu vrátit do práce. Vykreslil mi to jako pohádku a já hned na první pokus otěhotněla,“ popisuje Klára.

Když se ale později na ultrazvuku ukázalo, že v osmatřiceti letech nečeká jedno dítě, ale rovnou dvojčata, pořádně jí zatrnulo. Šok vystřídaly obavy, jak to všechno zvládne a manželské hádky byly od té doby na denním pořádku.

„Vůbec nechápu, že jsem se nechala obalamutit a do toho třetího dítěte šla. Asi se mi na nějakou dobu zatemnil mozek. Celé těhotenství jsem byla naštvaná, protivná a vůbec jsem se netěšila. Naopak manžel byl blahem bez sebe. Pro něj to totiž byla dvakrát větší šance, že bude mít kluka. A taky že ano. Narodil se nám chlapeček a třetí holčička. Hodně pláčou, málo spí, a přestože svoje děti nadevšechno miluju, tak pořád lituju, že jsem se nechala přemluvit. Kamil mi samozřejmě vůbec nepomáhá tak, jak sliboval. Naopak je v práci ještě víc než obvykle. Bere si směny navíc, aby nás uživil. Jsem vyčerpaná, naštvaná a nemám radost ze života. Tisíckrát radši bych chodila do práce,“ uzavírá Klára.  

Čtěte také:

Reklama